Kanárek

"Viktore... Vikouši... už mě to pokouší...Viktore, máš to radši rukou, nebo pusou?" ... Než absolvovat cokoli s touhle satorií, tak taky radši skončim na WC a budu si píchat herák. Jinak potenciál filmu bohužel ubijí všudypřítomný afekt v projevu všech (!) herců i neherců. Plus ta počáteční scéna diváka, který neví, o co jde, a že se to pak trochu uvolní, spolehlivě odradí (s tim Tarantinem to fakt přehnal). Což je trochu škoda. Ale má to i úsměvné momenty a námět není špatný, navíc je to, zřemě vlivem autobiografických prvků v rámci terapeutické snahy vypořádat se s minulostí a zkušeností, natočené tak trochu jinak. (06.03.2015)

7/10 - Opět nechápu tak nízká hodnocení. Na Kanárkovi jsem byl v kině a zanechal ve mně velmi dobrý pocit. Je to prostě ´jiný´ film, nejedná se však o nějaké pseudointelektuálství, ale o drsnou realitu porevolučních let konce minulého století v Čechách, kdy se mnozí těžko vyrovnávali s náhlou přemírou svobody. V nebezpečné kombinaci s tehdejšími celosvětovými módními trendy to byl pak krůček od toho, aby mladý ´akční´ člověk neměl sklony podlehnout nějakému pokušení. To je případ Viktora Tauše, o tom je Kanárek a také o tom byla devadesátá léta. Ke čtyřem hvězdičkám přidávám ještě polovinu za naději v závěru filmu. (26.05.2007)

Pětadvacetiletého talentovaného studenta filmové režie (Viktor Tauš), budoucího druhého Quentina Tarantina, uvrhnou do drogové závislosti sexuální návrhy o dvacet let starší ženy (Hana Čížková). Mladík, který svým chováním v první polovině filmu rozhodně nepřipomíná posluchače kněžského semináře, je zničehonic zachvácen takovým šokem, že se před dotyčnou (mimochodem, poměrně přitažlivou) ženou zamkne na toaletě a tam si ve svatém znechucení vpraví do žil svoji první dávku heroinu v životě... Tak tohle bylo opravdu originální. Musím přiznat, že o podobné pohnutce, která by z člověka udělala feťáka, jsem nikdy neslyšel... Ale film má i jiné přednosti (tentokrát už bez ironie), a to především brilantní střih Aloise Fišárka. A ten by nakonec asi těžko ukázal co umí, kdyby neměl k dispozici řemeslně kvalitně natočený materiál. Takže i když je film ve výsledku jeden velký samožer, Taušův režijní talent tu rozhodně naznačený je. Zatím sice spíš jen z hlediska typicky reklamní estetiky, ale až režisér, scenárista a představitel hlavní role v jedné osobě dokáže potlačit sebestřednost - a kromě různých závislostí i tu na Tarantinovi -, mohl by to někam dotáhnout. (05.05.2013)

Atmosferu 90. let to ma zvladnutou dobre, tedy velmi zmatene a velmi svobodne! Nevim, do jake miry to byl zamer, film na me pusobi strasne amaterskym dojmem a i kdyz ma nekolik dobrych momentek, film nedrzi pohromade a dost nudi. Z ucinkujicich zaslouzi pochvalu Hybnerova, Hlavsa, Schmitzer, Cizkova a Kren. Dobra hudba, potesila hlavne Nico s Velvet Underground. Pres mirne zklamani jsem rad, ze jsem film konecne videl. (17.05.2014)

Sentimentální vzpomínka na střední školu a snahu o protidrogovou osvětu. Od té doby (od sexty) jsme se pak náramně bavili na účet Bubliny a každá trochu zpomalenější dívka byla přezdívána po ní. Z filmařského hlediska je to velmi vtipný (na začátku), scénáristicky podařený, hudebně vytříbený a kamerou ryze experimentální film natáčený na nestandardní formát. Herecky povedené, pochválil bych především Hanku Čížkovou, která svou nymfatickou megeru zahrála na výbornou. Obecně ale i nadále platí, že filmy o drogách moc nemusím, a Tarantinovi se od jisté doby vyhýbám obloukem. (28.11.2009)