Kanárek

Z mého pohledu strašně nevyvážený film. Chvílemi jsem se strašně nudila a bylo mi trapně za postavy na jejich jakože dekadentních večírcích, ale byly i chvíle, kdy mě film strhl, a to především artovým obrazem. Pak mi zase přišlo, že některé záběry vypadají jak z reklamy (a to nemyslím ty, kde se natáčela reklama). Povedené mi přišly pasáže s Mejlou, ať už byl v obraze a něco vyprávěl, nebo ať zněla jeho hudba. Ale s čím jsem celou dobu bojovala, byla plochost a povrchnost postav. Od člověka, který si sám prošel závislostí jsem čekala víc upřímnosti a otevřenosti. Třeba mi z toho filmu vůbec není jasný, proč začal brát. Týpek si natáčí film do školy, do toho nějaký reklamy, přijde za ním nadržená milfka a začne ho svádět a bum, týpek na hajzlíku díru v žíle s kaluží krve pod sebou. Milfka ječí a prchá. To jsem se smála. A v dalším záběru už vybydlenej byt. Postava Mikiho, jakéhosi temného démona, který za sebou nechává spoušť, mi přišla už úplně mimo. Taky jsem nepobrala kotelníka v podání Schmitzera. Schmitzer tedy výbornej, ale kdo to byl, proč se s ním Viktor kamarádil... a jak je možný, že stačilo, že dal Viktorovi přes hubu, spálil mu brašnu s nářadíčkem, a on nastoupil do léčby? A pak ty scény Bohnic. Opravdu v devadesátkách byli všichni lidi v léčebně punkáči a alternativci ve svých early twenties? To už jsem si připadala jako v Mravenci nosí smrt. Na druhou stranu mi přišlo pěkný, že si ve filmu zahrál terapeuta skutečný bohnický terapeut Jílek. Mám z toho takový rozporuplný pocit, spíš mi to prostě přišlo jako taková filmová póza, která často pěknou formou vypráví trochu přehnanej a přetaženej příběh o nahodilých dvourozměrných lidech. Snad byl umělecký i lidský záměr jinačí, přijde mi, že musel být, mimo jiné třeba proto, že se na tom filmu podílela řada skvělých osobností, ale bohužel za mně nezazněl. (18.06.2016)

Na filmu mě zaujal spíše jeho příběh, než ten film samotný. Režisér začne točit film, pak začne fetovat, dostane se z toho a rozhodne se, že ten film dodělá a vloží do něho svuj příběh. A ono se mu to povede. Nejvíce bych ocenil originalitu, protože takový film u nás se nevidí každý den, velmi dobrý střih a dobré propojení reality s natáčeným filmem ve filmu. No a samozřejmě Hudbu Praha :) (02.10.2014)

Čo bolo rádoby cool v rokoch 90tych, dnes už pôsobí občas trápne. Nepopieram filmu určitý náboj, osobné posolstvo a konzistentnú atmosféru, len mi Kanárek pripadá najmä ako egoistická sebeprezentácia tvorcu s talentom. Je toto ten správny spôsob, ako vyznať svoju lásku ku kinematografii? Meno Tarantino tu padne asi 150 krát a mne to bohužiaľ pripadalo až extrémne trápne. No a Křen mi liezol na nervy ešte viac. Áno, kamera a strih môžu byť predmetom zaujímavého rozboru, ale zvyšok by som analyzovať nechcel. Bohvie, čo by mi z toho vyplynulo. (03.07.2016)

Ten film mi vůbec nesedl. Téma je sice aktuální, ale to zpracování je nějak mimo realitu. Faktem navždy zůstane, že narkoman prakticky nemá šanci na vyléčení, zejména pokud užíval drogy dlouhodoběji. Dochází totiž k takovým změnám osobnosti, že i když se člověk dokáže okolnostma, okolím, vlastní vůli apod. dohnat k abstinenci, nikdy to už nebude on. Úvaha, že to jenom zkusím a pak včas přestanu je naprosto zcestná. (12.03.2012)

Nie je zlé občas si pozrieť niečo celkom iné ako klasická filmárčina. Takýto napohľad amatérsky dokumentárny film, ktorý vychádza z osobných skúseností režiséra, scenáristu aj herca v jednej osobe, ma zaujal aj napriek všetkým jeho muchám, skoro nepočúvateľnej hudbe a absencii súvislého deja. Všetky príhody na ulici alebo drogové delírium vyzerali fakt reálne a to aj pri asi veľmi skromnom rozpočte. Zbožňovanie Quentina Tarantina tvorcami a opakovanie celých pasáží z Pulp Fiction vyznelo dokonca príjemne a pravdivo. (28.01.2015)