Ďáblova lest

Tak jsem se netradičně pozpátku dostal od pravděpodobně nejzdařilejšího Labyrintu, přes Ztracenou bránu až K Jirkově Ďáblově lsti, díky čemuž v té retrospektivě lze skutečně spatřit, jaký tvůrčí posun režisér Strach za poslední léta prodělal, a ačkoliv vlastně všechny jeho televizní projekty - Ačkoliv on sám ten dnes už jen málo významný rozdíl mezi filmovou a televizní tvorbou svým uctivým přístupem ještě více smazává.. - za nejlepší tuzemské žánrové práce, všechny jednoznačně trpí nedokonalostí svých scénářů, které Lotrando Strach tu s větším, tu s menším úspěchem zvládá překlenovat.. Ďáblova lest ukazuje, že záhadolog Arnošt Vašíček dokáže svá lehce diskutabilní témata šikovně zlehčovat, ostatně ten sympatický humor, ať už jízlivý, černý či ironický vlastně je pro režiséra samotného typický, ono totiž lze k podobným látkám bez nadhledu přistupovat jen velmi těžko.. Co mi ovšem z těchto tří minisérií vychází zcela zřejmě ?? Že vlastně každá jednotlivě poměrně zásadně klopýtá co do tempa, ne že by si režisér právě s rytmizací svých kriminálek vyloženě nerozuměl, u prvních dvou totiž divák cítí snahu o akčnější a svižnou naraci, která ovšem v souvislosti s nastříháním do triptychů působí poněkud zmateně a nefunkčně, v případě Labyrintu, jemuž na Kavkách přiřkli poměrně zbytečně velkorysý půdorys o sedmi dílech naopak ty zásadní pasáže fungují nejlépe právě při tom opatrném tempu s dlouhým snímáním beze slov.. Právě tahle fimařina totiž Jiřímu Strachovi sluší, až z toho jednoho mrazí.. (09.12.2015)

Že Strach je v současnosti nejlepší český televizní režisér, asi nemusíme vést spory. V ČT to naštěstí vědí a přiklepnuli mu dost peněz na to, aby jeho film nevypadal jako nízkorozpočtový škvár, který vídáme na "jedničce" každou neděli. Máme tu digitálního hada, kamerové filtry, poměrně dobrou hudbu a - světě, div se - kamera se hýbe, rotuje, najíždí na tváře, střídají se tu celky, polocelky a detaily. Když k tomu připočtu přesného Trojana, který v televizi prakticky nehraje, a televizními filmy naopak zoceleného Jiřího Dvořáka, vychází mi z toho televizní nadprůměr. (16.02.2009)

Teorie o 11. září mě ještě vcelku pobavila. Proč by nemohl kdosi kdysi prorokovat útočníka nezdravé barvy se špatnou manikúrou, ale ten zavěr? Paprsky přitele Lasera z očí dvanácti přesvatých učedlníků ... Náznak toho, kam a jak zmizel pergamen, čehž si policistka všimne a neřekne ani pumpička, je už jen poslední kapka v zabijáckém koktejlu, který se snaží zabít vše v prvních dvou dílech a první půlce třetího řečené. Bez té snahy o velké vizuálně působivé drama by to sice nebylo tak vizuálně dramatické, ale při většině životních dramat málokomu z nás hraje symfoňák. (21.11.2023)

Celkem príma zábava na jedno odpoledne. Jirka Strach má očividně dobrý jméno na podobný projekty, když mu do nich leze takováhle herecká all star. Speciální chválu mám připravenou pro kameru; je supr, když někdo umí temný nebo noční záběry natočit tak, abych taky něco viděl. Co mně naopak přijde praštěný, tak současnej trend dávat hudební podkres do každý druhý scény, já mám pak pocit, že koukám na muzikál... A na konec spoiler: dvě a půl hodiny se to tváří reálně, aby pak v poslední půlhodince Trojan s Dykem rozjeli hvězdný války se zlatým křížem. To nemohli místo toho jet třeba na sběrnej dvůr? (16.10.2022)

Málokdy jsem měl možnost probrodit se v českém filmu tak hutnou atmosférou, přitom pseudoznalecky pokyvovat hlavou nad neodfláknutým castingem a ještě si užívat výlet na hranici materiálna a duchovna. Jsem sice mírně znepokojen z toho, že jsem v centrálním registru vozidel neztotožnil majitele registrační značky SAT666AN, ale to nic nemění na mém odhodlání zarputile odhalovat záhady daleko za hranicemi tohoto snímku. (29.05.2012)