Moon

Z určitého hlediska je komorní Moon takovým protipólem epické Vesmírné odyssey, se kterou má film několik styčných bodů - například jsou to oba perfektní filmy:D A ačkoliv je tenhle přímočařejší, tak rozhodně není jednoduchý. Je ale pravda, že pokud někdo nemá rád sci-fi, tak mu Moon asi nesedne. U mě nastal opačný případ - do bílého interiéru Sarangy jsem se okamžitě zamiloval, stejně jako do kombajnů, které sklízejí helium. Příběh byl náležitě propracovanej, námět skoro jak od Philipa K. Dicka. Teda nebylo to tak paranoidní, jako většina jeho děl, ale atmosféra byla perfektní. Vesmír a příběhy osamocených astronautů mám prostě rád a v tomhle filmu toho všeho bylo dost. ____ Sama Rockwella mám rád od Milujte svého zabijáka (2002), ale ačkoliv i tam měl hlavní roli, tady je jeho výkon ještě pozoruhodnější. Mansellovu hudbu zmiňovat nemusím no a tak už zbývá jen Zowie Bowie, který má stejně jako otec zjevně talent. (25.10.2009)

[imdb: 8.0/10] | me: Zaujímavý nápad a dobré herecké predstavenie. Jemné diery v celistvosti miznú pod výborným hereckým zobrazením samoty, vnútorných pocitov a zmien, ktorými človek za takýchto ťažkých okolností ďaleko od domova prechádza. Jednoduchý ale pútavý motív + výborné prevedenie (one man show), ktoré vôbec nenudí robí z tohto filmu pôsobivé sci-fi. (09.11.2009)

Na legendární status, kterému se těší milníky inteligentní sci-fi typu Vesmírné odysey či Blade Runnera to v konečném důsledku nemá (scénář sice drží pohromadě, ale několik příliš okatých logických lapsů tu je), ale nejednou v průběhu filmu mi přišlo na mysl, že k tomu vlastně mnoho nechybí. Moon má navíc ohromný potenciál časem zrát. A kdo ví, třeba se dočkám i doby kdy budu muset to své tvrzení ze začátku přeci jen poupravit. PS: Spoustu těch logických lapsů řeší sice teorie s nemocí z ozáření, ale zdaleka ne všechny... (28.10.2009)

Moon přichází na scénu jako jeden z dalších očekávaných sci-fi snímků tohoto výjimečně bohatého roku. Ovšem jako další "dítě internetu" tenhle malý nezávislý snímek získal vysoká hodnocení a hype-auru, které se bude těžko zbavovat. Sledovat bez očekávání a nejlépe i znalosti traileru, který dost prozradil, se určitě vyplatí (a určitě nedávejte na řeči o nejlepším sci-fi poslední let od lidí, co na sci-fi koukají jednou ročně:))). Moon je hodně netradiční, tématicky jednoduše až stroze laděný, sci-fi snímek o astronautovy na Měsíci. Naneštěstí pro režiséra (a scénáristu) se nekonečně pusté pláně jediného přirozeného satelitu Země mohli ozdobit Samem Rockwellem a celých 97 minut se tak může vést v ONE-MAN-SHOW tohoto nezávislého génia. Nechci prozrazovat mnohé, ale Rockwell z obrazovky nesleze (Kevin Spacey se svým hlasem prostě promine...) a vládne každé sekundě. Vedle něj tu je Clint Mansell, který opět vůbec nezklamal, ale Duncan Jones zůstane ještě nějaký ten týden "jen" režisérem s talentem. Síla celého Měsíce není v několika poctách klasickým sci-fi (2001 nikdo nepřehlédne...) a už vůbec ve snaze nějaký větší snímek napodobovat, ale v emoční síle příběhu z druhé strany barikády (bez spoileruje nejde přesněji napsat) a samotného hlavního hrdiny, který prožívá život v cele "těžební stanice" daleko od domova i rodiny. Některá témata nejsou dostatečně rozvedena, ale to hlavní, na které se film soustředí je představeno do příjemných detailů, které vedou až k občasné zdlouhavosti, což kdejaký fanda rád promine. Povinnost pro fanoušky sci-fi, protože takto nezávislý pohled do budoucnosti tu nějaký ten měsíc nebyl... Jednoduché, stylové a s myšlenkou. (27.10.2009)

Obsahuje spoilery I když na těch spoilerech není nic zas tak zásadního, protože zásadní zjištění a tím i pochopení celého mechanismu práce pro Lunar Indrustries přijde během první půlhodiny a divák pak už jen vlastně čeká, až to celé docvakne i ústřední (dvou)postavě. Moon tak míří spíš do vod psychologického dramatu než thrilleru, v němž se oba Samové vyrovnávají s tím, že vzpomínky na minulost nejsou tak úplně jejich vlastní. Nejde tedy o šokující pointu nebo neprůstřelnou logiku příběhu (viz Renton), spíš o atmosféru osamělosti cizinců ve vlastním životě. Možná je to trochu alegorie osamělosti člověka moderní společnosti, nevím. Koukalo se na to docela příjemně, i když jsem po těch oslavných řečech čekal něco víc. Na druhou se rozhodně cení nemainstreamový styl čistého přemýšlivého sf, které míří na člověka. (15.11.2009)