Rango

Za pasáže kde jde o spaghetti western se vším všudy, který se každým záběrem i každým tónem odkazuje na své kořeny, může Verbinski směle vykopat Leoneho z hrobu a podat si s ním ruku jako rovný s rovným. Zádrhel je v tom, že to celou dobu epizodicky přebíhá od surrealistického animáku pro dospělé narvaného odkazy na ne obvykle odkazované filmy (např. hned ze začátku Strach a hnus v Las Vegas), přes nápaditou groteskami inspirovanou akcí ve stylu druhých Pirátů z Karibiku až po zmíněný regulérní špageťák. A všechny ty pasáže jsou skvostné, ale dohromady neštymují a navzájem si vlastně i dost překážejí, protože každý z těch přístupů by utáhl (a ostatně i zasloužil) vlastní celovečerák. Takže na jednu stranu resuscitace hned několika vymírajících žánrů (nejen westernového či surrealistického, ale i inteligentní nezesměšňující parodie či chcete-li pastiše a i CGI animáků jako takových), na druhou i tak poněkud promrhaný potenciál. Originální znění nutností, ani ne tak kvůli Deppovi jako spíše díky Nighymu a Olyphantovi; navíc po dlouhé době hravé a nápadité (byť hodně volné) titulky. ♫ Hodnocení OST: 5/5 (11.03.2011)

Čekal jsem že mě tohle dobrodružství vtáhne přece jen více. Gore Verbinski si mě kdysi získal bezchybnými Piráty z Karibiku anebo Kruhem. Jeho pole působnosti vidím tedy jinde, chápu že si chtěl vyzkoušet zase trošku jiný žánr. Jednoznačným plusem filmu je fakt, že zase tak rychle nevyšumí, nejedná se o žádnou dětskou podívanou, kterou za pár minut ani nevíte že jste zhlédli. Nemohu posoudit zda-li by na mě Rango měl jiný efekt za přítomnosti originálního zvuku. Při kvalitách Johnny Deppa asi ano. Můj verdikt zní, že se film hodně těšně vmáčkl na 70% a to ještě mé hodnocení popostrčila závěrečná dvacetiminutovka. PS: Cameo roku má jednoznačně na svědomí Clint. (18.03.2011)

V jistém momentu vyprávění se ústřední hrdina ocitne ve slepé uličce, neví kudy dál. Iluze, mýtus, který kolem sebe utkal se náhle rozplyne, stejně jako veškeré tužby a motivace, jež ho doposud poháněly kupředu. Bezcílně bloumá vyprahlou pouští, dokud - metaforicky řečeno - "nepřejde na druhou stranu", kde se mu od ikony nejpovolanější dostane vpravdě děsivé (a zároveň povznášející) lekce. Hrdina totiž sezná, že nemůže opustit pevně daný rámec příběhu (který je během filmu dvakrát vykreslen přímo jakoby na imaginární objektiv), jakkoli by si to v onu zoufalou chvíli možná přál. Musí zkrátka neochvějně pokračovat ve své cestě, uzavřít rozehranou partii, protože taková jsou pravidla hry. S touto znalostí se po "campbellovsku" vrací na jeviště dramatu, aby dovedl příběh do zdárného konce, resp. aby byl sám do zdárného konce dotlačen již dávno vyšlapanými stezkami. Vzpoura proti determinaci, proti nepoddajné pavučině utkaného osudu není možná. Film (stejně jako každé jiné vyprávění) má jasně vymezený začátek a konec. Třebaže mnohdy nejsme s to odhadnout, jak přesně skončí, víme, že se tak dříve či později stane, protože má určitou stopáž, tedy časový rámec, ze kterého nemůže vystoupit. Tragédie všech fikčních postav spočívá právě v této nemožnosti pozměnit směřování své existence, neboť ta je pevně v rukou vyšší mocnosti - autora a jeho záměrů. Nepropadejme proto truffautovskému klamu, že film je více než život. Ve srovnání s filmovými hrdiny, kteří se sice mohou stát terčem našeho obdivu či nenávisti, ale nikdy nepocítíme teplo jejich přítomnosti, totiž máme skutečnou možnost volby (samozřejmě do určité míry omezenou okolnostmi, zákony atd.), a do poslední chvíle nevíme, jak a kdy náš příběh příběhů skončí. Kdykoli můžeme ve svém životě způsobit "změnu paradigmatu", vystavět nový, nově vyhovující rámec. (13.03.2011)

,,ABY HRDINA USPOKOJIL KOLEKTIVNÍ POTŘEBY, MUSÍ SE VZDÁT VLASTNÍHO PROSPĚCHU A UPEVNIT VNÍMÁNÍ SEBE JAKO IDOLU, NA KTERÉHO BUDOU VŽDYCKY VZPOMÍNAT.“..... /// Žil byl jeden velmi osamělý chameleón, který hledal cestu k vodě. Našel však nejen město, ve kterým se ve středu ,,chodí na věc“, ale i sám sebe! .....Kurva mi neříkejte, že si to ten chameleón neužíval! Já (a moje děti) rozhodně jo! ,,Prďáckej“ animák o chlapíkovi,, kterej zabředá do svýho vlastního podvodu a často má chuť to zabalit (ale NIKDO NEMŮŽE JEN TAK OPUSTIT SVŮJ PŘÍBĚH!) možná potěší dospělý víc než děti. Jestli teda nemáte nic proti westernům. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, jak zabít jednou kulkou 7 bratrů (Jenkinsových). 2.) Jsem tvrďák schopnej strávit 3 dny v koňský zdechlině a pít jen vlastní moč. 3.) Zajímá mě, jak chameleón honí jestřába. Nebo jestřáb chameleóna? (Je jedno jak tomu doma říkáte.) 4.) Může mít ještěrka za bratra hada? (Někdo by řekl, že svini určitě....) /// PŘÍBĚH **** HUMOR *** AKCE *** NAPĚTÍ * (02.07.2011)

Zběsilý komediální mash-up Pro hrst dolarů a Tenkrát na západě, který se kupodivu nebojí ani parodování bayovek a dalších klasik. A protože Verbinski akci umí a nechybí mu nápady, je radost na to pohledět. Milovníci osobité animace a westernů tak zřejmě umřou blahem, ačkoliv se na tom odkazování a využívání protřelých motivů mohlo klidně ubrat. A přidat na geniálním indiánovi a na scénách, ve kterých opelichaní farmáři hlásí, že právě proběhla změna paradigmatu :) Už teď je každopádně jasné, kde na jaře hledat hodně stylovou zábavu pro dospělé a také jednoznačné cameo roku. 7/10 s potenciálem na budoucí zvyšování (01.03.2011)