Na cestě

Cestovatelský a turistický pořady já mám rád a myslím si, že je to jeden z mála projektů televizní zábavy, který stojí za shlédnutí. Viděl jsem díl o Šumavě a byl jsem příjemně překvapen jeho sdělností a pěkným obrazem. Trochu mě tam rozčilovali narátoři Bartoška s Donutilem a jejich "humor", ale přežít se to dá. (14.10.2013)

Z té nepřeberné spousty cestopisů, co na televizních obrazovkách běží, jde o počin, který nejenže velmi výrazně zaostává, ale je vyloženě špatný. Celkové pojetí je natolik povrchní, nedokáže vtáhnout ani do těch nejlákavějších zákoutí světa, místo toho se zřejmě soustředí na rádobyvtipné a žoviální šišlání pánů Bartošky a Donutila, které má být s největší pravděpodobností i vtipné. Hezké kousky světa tam vidět jsou (ještě aby ne), ale tady nehodnotíme krásy světa, ale zpracování, s jakým je to převedeno na obrazovky. Proto dávám odpad, přestože se občas podívám. (14.03.2018)

I když se nabízí srovnání s obdobnými pořady, nerad bych se do něj pouštěl. Myslím si, že „Na cestě“ totiž má svojí vlastní kategorii. Taková malá krátkometrážní oddechovka, kterou si občas pouštím před spaním místo Simpsonů. Navíc je mi velmi sympatický komentář pánů Bartošky s Donutilem. Nevím co víc dodat, pro mě příjemné pohlazení pro moji cestovatelskou duši… (24.11.2009)

Můj milovaný cestopis. Díky neopakovatelnému duu Bartoška - Donutil jsem navštívil všechny myslitelné kouty naší planety. Viděl jsem všech (zatím) 587 dílů. A už rok žádný nový nevznikl. Nevím, jestli je pořad u konce nebo ne, každopádně díky neopakovatelným záběrům, hudbě a tady těm pánům jsem si užil každý díl. I ty, které zůstaly v Česku. Jiří, Miroslave, děkuji! (20.03.2016)

Jelikož nejsem vládcem času, nesnáším dlouhodobé kodrcání dopravními prostředky a poněkud pohrdám upřímnou vírou v peníze, tak jedinou mou možností k poznání světa se mi jeví příležitost jednou týdně si na půl hodinky zagaučingovat u pohodového cestopisu a pak si na mapě zakřížkovat místo, kde už to znám. Kde já už všude nebyl. (13.07.2011)