Ostrov vyvrženců
Tummien perhosten koti
The Home of Dark Butterflies
Režie:
Dome KarukoskiKamera:
Pini HellstedtHudba:
Panu AaltioHrají:
Niilo Syväoja, Tommi Korpela, Kristiina Halttu, Kati Outinen, Pertti Sveholm, Matleena Kuusniemi, Eero Milonoff, Marjut Maristo, Roope Karisto (více)Obsahy(1)
Zapomeň na minulost, najdi svou budoucnost.
Hlavním hrdinou příběhu je čtrnáctiletý Juhani, který je pronásledován traumatickými zážitky z dětství. Po šesti letech stěhování mezi pěstounskými rodinami skončil v chlapeckém dětském domově na malém ostrově. Celé místo se řídí striktními pravidly nelítostného ředitele Olavi Harjuly. Jedinými obyvateli ostrova je osm chlapců, ředitel se ženou a dvěma dcerami a hospodyně Tyyne. Tato izolovaná komunita představuje svět sám pro sebe.
Film Domov šedých motýlů staví diváka před mnoho zajímavých a tíživých otázek. Jak dlouho musí člověk platit za své chyby? Kdy může sám sobě odpustit a osvobodit se? A může vůbec?
(oficiální text distributora)
Recenze (166)
Tíživé drama v kolonii psychicky narušených opuštěných mladých delikventů (Juhaniho odkrývání traumatu z dětství mi silně připomínalo podobně postupně odkrývanou scénu z Catch-22), kde sem tam probleskne trocha optimismu: kočky, bourci, ženy... Tolikrát zmiňované kouzlo pochmurné atmosféry severských filmů od Islandu až po Estonsko je téměř hmatatelně přítomno i zde. Kdepak ho seveřané berou? Příroda? Mentalita? 80%. ()
Temných příběhů z nápravných zařízení pro mladistvé tu už bylo. Teď je otázka zda je Domov šedých motýlů něčím zajímavý nebo zaostává za svými žánrovými kolegy. Co se týče námětu, tak je tu svěží vítr, tohle jste prostě asi neviděli. Kolikrát už se snažili chovanci takovéhoto ústavu ve Švédsku začít chovat bource morušové kvůli bavlně, aby zachránili svůj ústav odstřihnutý od úředních dotací. Zní to zajímavě, ale celkově je to docela nuda. Nepůsobilo to na mě nějakým hlubším dojem. Ať už silný příběh jednotlivých chovanců, nebo drama odehrávající se v pozadí. Průměr. ()
Příběh odehrávající se v přítomné rovině spíš nudí a snaží se poněkud uměle vytvářet souvislosti pro retrospektivně se odkrývající důvod toho všeho. Nakonec diváka čeká pohádka o tom, jak by mohla vypadat část dospívání někoho, jemuž se v dětství něco zvrtlo. Filmu to ovšem strašně dlouho trvá, až to nakonec zachraňuje v posledních pěti minutách. ()
Další z řady neznámých snímků u kterých jdou peníze stranou pro nahrazení kvalitou, je natočený s citem, má kvalitní kameru, celkem slušný lidský traumatizujicí příběh a jeden z nejlepších hudebních doprovodů roku se skladbou Forgiveness, díky kterému nemůžu jít pod čtyři hvězdy i když bych jinak možná šel. Btw. musím si sehnat soundtrack. Ani na chvíli jsem nepocítil nudu a větší vtažení do děje se taky nekonalo. Herci mi přišli sympatičtí včetně jejich postav. 80% ♫8/10♫ (Forgiveness 10/10) ()
Distributor si kapku přihnul, když psal obsah k filmu nebo ho vůbec neviděl. Ředitel nelítostný nebyl ani náhodou. Jediné co bylo, že se prohlásil za Boha a ostrov si zrekvíroval. Drama, které jsem mohla vidět probíhalo hlavně v hlavách kluků. De facto se musel každý z nich, včetně ředitele, jeho ženy a hospodyně Týny, vypořádávat s nějakým tím kostlivcem ve své vlastní skříni po svém. Být dcerou šéfa ústavu pro chlapce a nemít jinou možnost, než dlít na tak smutném místě sama, bez přátel, je na mašli. Ještě k tomu mít za zády tlupu nadržených chovanců, kteří si do jednoho prošli svým osobním peklem. Divím se, jak pohodově to, holka, nesla. Podobná dramata, kterými si prošli oni, se dennodenně odehrávají za dveřmi bytů stále ... a to je to nejděsivější. (Challenge tour 2015) ()
Reklama