Domov šedých motýlů

Tíživé drama v kolonii psychicky narušených opuštěných mladých delikventů (Juhaniho odkrývání traumatu z dětství mi silně připomínalo podobně postupně odkrývanou scénu z Catch-22), kde sem tam probleskne trocha optimismu: kočky, bourci, ženy... Tolikrát zmiňované kouzlo pochmurné atmosféry severských filmů od Islandu až po Estonsko je téměř hmatatelně přítomno i zde. Kdepak ho seveřané berou? Příroda? Mentalita? 80%. (10.04.2011)

Příběh odehrávající se v přítomné rovině spíš nudí a snaží se poněkud uměle vytvářet souvislosti pro retrospektivně se odkrývající důvod toho všeho. Nakonec diváka čeká pohádka o tom, jak by mohla vypadat část dospívání někoho, jemuž se v dětství něco zvrtlo. Filmu to ovšem strašně dlouho trvá, až to nakonec zachraňuje v posledních pěti minutách. (20.01.2010)

Zatím jsem viděl jen tolik severských filmů, že by se daly spočítat na prstech obou horních končetin, a všechny se mi zdají o několik procent lepší, než ty nejkvalitnější české výtvory na stejném pískovišti. Dramata fini/švédi očividně umějí a kamerové toulky se mi v jejich případě zdají tak vypilované, jako by šlo o ty nejlepší filmy artových režisérů. Domov šedých motýlů je velmi silné drama, které sice není úplně košer co se týče přesvědčivých a reálných scén, ale i tak si lze po jeho skončení říci to samé, co při závěru Magnolie: takové věci se dějí. Nejvíce jsem si paradoxně neoblíbil hlavního (anti?)hrdinu, ale jeho pečovatele, který mi velmi připomínal amerického herce Willema Dafoeho. S herectvím na tom nebyl nikdo z představitelů špatně, film jsem si jako milovník nezávislých dramat náležitě vychutnal, krásná hudba mne mile překvapila. Je zde několik extrémně silných momentů, stejně jako těch poklidnějších, kdy jdou dlouhé záběry ruku v ruce s nikam nespěchajícím dějem, ve kterém se (jako v životě) občas stane něco nepředvídatelného, co změní náš život. Tím spíše, když je celý děj situován do jakési mírnější varianty nápravného zařízení. Oba manžele za takové zvolení jejich životní cesty obdivuji, i když jsou jen filmoví. (30.09.2009)

Na severský film slabota, nesdílím nadšení, které tu Tummien perhosten koti vyvolává. Většinu času jsem si říkala, jaký by to mohl být skvělý film, kdyby to vzal do ruky někdo jiný. Potenciál nebyl využit, člověk aby tu hledal emoce lupou. Hudba je tam opravdu nádherná, ale to v takovém příběhu fakt nestačí. Slabé 3* (17.11.2011)

Bavilo mě pozorovat trojici hlavních postav a postupné odkrývání toho, kdo z nich je vlastně opravdu duševně narušený. Když pak jedna z nich z nich pronáší závěrečné explicitní poselství, působí poněkud nesvéprávně, neboť má ambice stát se novým Donem Quijotem a také si v podstatě protiřečí...Výjimečně mi nevadila ani (mírná) melodramatičnost filmu (ustanovená především hudbou), neboť s ní bylo nakládano citlivěji než je obvyklé, a tak nebylo potřeba rozčilovat se nad citovým vydíráním. A NEDOPRUČUJU SLEDOVAT S DABINGEM, protože to chvíli trvá než si zvyknete na typy hlasů. Ty se k většině chlapeckých postav vůbec nehodí, jelikož je dabují dospělí. (14.11.2010)