Domov šedých motýlů

Příběh odehrávající se v přítomné rovině spíš nudí a snaží se poněkud uměle vytvářet souvislosti pro retrospektivně se odkrývající důvod toho všeho. Nakonec diváka čeká pohádka o tom, jak by mohla vypadat část dospívání někoho, jemuž se v dětství něco zvrtlo. Filmu to ovšem strašně dlouho trvá, až to nakonec zachraňuje v posledních pěti minutách. (20.01.2010)

Domov šedých motýlů je film, který rozhodně nepatří k nudným večerům. On sám je totiž nudný, až až. Tento film nám ukazuje příběh, který se dá s přehledem odvyprávět během třiceti minut. Je příšerně zdlouhavý, bez šťávy. Hlavní pointa filmu, zasazená do flashbacku je roztahována přes celý děj a prokládá tak nudné pasáže, žití v domově. Mnohem zajímavější mi přišla milostná zápletka ženy ředitele s jedním z chlapců. Vzpomínky chlapce vyzněly, jako stéblo potápějícího scénáře, jakoby film chtěl něčím oslovit a šokovat, ale zároveň měl v kapse jen vypálené sirky. 60% 29.12. 2009 (29.12.2009)

Špatné, nebo výstižněji řečeno hrubé, citově nepřijatelné jednání rodičů vůči dětem dává těm, kterým by rodiče měli být v dětství a mládí oporou a vzorem, tedy dětem, otřesný vklad do budoucího života. Toť věc všeobecně známá. Rodiče o tom ví, ale často se nechovají tak, jak by měli. Je to zřejmé především v rodinách sociálně slabších či tam, kde jeden z rodičů není po psychické stránce v pořádku a druhý rodič není schopen se mu vzepřít a dítě ochránit. Z dítěte vyroste traumatem postižený člověk, který ve většině případů končí neslavně. Nastupují převýchovné ústavy pro nezletilé a já si nejsem tak jistý, zda by mělo jít o tzv. převýchovu přísností, ale spíše o "léčení bolavého srdce" za přítomnosti psychiatrů. Převýchovu by potřebovali především ti nezodpovědní rodiče. V případě tohoto filmového příběhu nejde ani tak o klasickou "vojenskou" převýchovu, ale o snahu chlapce duševně očistit od myšlenkových můr, které si s sebou přinesli z dětství a opět se pokusit o to, aby znovu získali zdravé sebevědomí a uměli se časem zařadit do společnosti. Atmosféra snímku je velmi působivá a myslím, že každému rodiči, který vychovává dítě má co říci. (31.01.2010)

Tak tady to je. Tvůj ostrov. To pravé místo pro hajzlíky jako jsi ty…. Potížista Juhani, kterého mají všichni plné zuby, přijíždí na místo, kde mění malé sráče na slušné vychované lidi. Život se s ním nemazlí, ale nečekejte šikanu či podobné malichernosti. Spíš drama o špatných věcech, traumatech z dětství, hledání sama sebe a vůli začít znovu. Žít je někdy tak složité a utéct před životem zase zbabělé. Film to není špatný, je tu dostatek dramatických situací, ale jejich vyznění a poselství průměrné. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (15.09.2009)

Tady se příměr ke švédskýmu Ondskan celkem nabízí, obzvlášť ze začátku to působí podobným stylem, ale nakonec je to spíš takový drama hledání sebe sama, tvoření vztahů na ostrově pro nenapravitelný teenagery a odkrývání drsný minulosti, která ale nakonec tak drsná neni. Nicméně je to rozhodně dobře natočený, ale na mě to nepůsobilo tak silně (04.02.2009)