Režie:
Todd PhillipsKamera:
Lawrence SherHudba:
Christophe BeckHrají:
Bradley Cooper, Ed Helms, Zach Galifianakis, Justin Bartha, Heather Graham, Sasha Barrese, Jeffrey Tambor, Ken Jeong, Rachael Harris, Mike Tyson, Mike Epps (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Plánovali si nezapomenutelné loučení se svobodou v Las Vegas. Teď si ale opravdu potřebují vzpomenout, co přesně se stalo! Čí je to dítě v šatně jejich apartmá v Caesars Palace? Jak se dostal do koupelny ten tygr? Proč jednomu z nich chybí zub? Ale hlavně – kde je ženich? Cokoliv tihle mládenci prováděli během večírku, bledne ve srovnání s tím, co musejí v téhle báječné komedii udělat za střízliva, když si z nejasných náznaků začnou skládat dohromady vzpomínky na všechna špatná rozhodnutí minulé noci. Režisér Todd Phillips (Mládí v trapu) a jeho hvězdné herecké obsazení si báječně užívají ve všech těch nepředvídatelných situacích, které do sebe jakýmsi podivným způsobem zapadají. Přidejte se k Pařbě ve Vegas. (Magic Box)
(více)Videa (2)
Recenze (1 968)
POSRALI JSME TO…TA NAŠE ROZLUČKA SE SVOBODOU…TROCHU SE TO VYMKLO…. Krutej mejdan. Nebo spíš pořádná PAŘBA!!! Přitom to po 20ti minutách vypadá na takovou normálku. O humor se stará ,,retardovaný“ Alan, ničím neuráží a dokáže navnadit na ,,věci příští“. A snad i proto, že ten mejdan byl větší, než jaký jsem kdy zvládl já :-) je to nad očekávání zábavný. Místo trapných pokusů o humor se s troškou fantasie může jednat o film ,,pro nás chlapy“. Nebo alespoň pro všechny, kteří se chystají do Vegas! Se závěrečnýma titulkama na cestu jako bonus. Věřím, že se na ně taky budete těšit. PŘÍBĚH **** HUMOR **** AKCE * NAPĚTÍ * ()
Tento film si užijú najmä tí, ktorí poriadnu opicu už pár krát zažili a veľmi dobre poznajú ten pocit, keď im kamaráti rozprávajú, čo všetko navyvádzali predošlú noc... tvorcovia celkom efektívne využili staré známe "Čo sa stane vo Vegas, zostane vo Vegas" a ja som sa dobre bavil celý film... a záver filmu? to bola čerešnička na torte ;) ()
Zasmál jsem se přesně pětkrát, což není žádná tragédie, protože při většině dnešních komedií se mi chce skutečně hořce, ale velmi hořce, plakat. Snad v žádném jiném žánru nemám pocit, že dobře už bylo a že kvalitní veselohry zažívaly svou zlatou éru před pár desítkami let a když se chci dobře pobavit, vracím se k osvědčené klasice. Tady totiž nepomůže bombastický rozpočet ani skvělé triky, tady je potřeba nápaditost, vkus a pokud možno i určitá scénáristická odvaha. Dnešní produkce velkých studií ale sází na osvědčené modely z minulosti, takže se točí remaky, kterým holt schází svižnost originálu, nebo další a další volně navazující díly, které už vaří opět z vody. Pařba ve Vegas v zásadě není špatná, ale takhle by měl vypadat žánrový průměr a ne svým způsobem kult se spoustou nadšeně bombastických komentářů a pětihvězdičkovou nadílkou. Nejspíš boduje ta chlastací tématika. Za sebe můžu říct, že za největší klad považuju, že s výjimkou jediné scény na policejní přednášce neklesá úroveň předvedeného humoru pod mojí hranici vkusu. Jinak nejde o nic výjimečného nebo originálního. Celkový dojem: 55 %. V podstatě jde o splácaninu typu strčíme tam gangstera, Tysona, tygra, novorozeně a on už si každý z toho něco vybere. ()
Každý film má vnějšek a vnitřek. Vnějšek Pařby ve Vegas je očividný – čtyři chlápci, propitá noc, ztracený ženich atd. Zato vnitřek je pozoruhodný: ____ V čem se odlišuje filmový divák od filmové divačky? Odpověď dává chování libovolné partnerské dvojice v hypermarketu. Zatímco žena je přisátá u regálů a osahává suroviny, muž s rukama na vozíku postává a vyhlíží okolí. Žena sbírá (bobule...), muž čeká (na kořist...). Podstatné je, že sloveso „sbírat“ souvisí s prostorem, kdežto sloveso „čekat“ s časem, a že chování kterékoliv partnerské dvojice v hypermarketu je principiálně identické s jejím chováním v kině. Vztah ženy k nakupování i k obrazům je stejný. Je to vztah taktilní a pojímající, nebezpečné blízký a téměř intimní; žena touží dotýkat se věcí na plátně a přivlastnit si je, přiblížit se tělesnému vzezření hvězdy a zmocnit se prostoru, který obývá - zároveň se tak ženy stávají snazšími obětmi jak vizuální, tak ekonomické exploatace. Naopak mužský fetišismus (možnost popřít, co bylo viděno, a přesunout vědomí do náhradního předmětu) figuruje jakožto způsob, který umožňuje udržet si distanci od objektu touhy. Ženská blízkost a splývání s obrazem je tedy jiného druhu než mužské vidění, které zůstává distancované a reflexivní. Když se zamyslíme nad dramaturgickým rozvržením Pařby ve Vegas, tak muži, ti čtyři chlápci, jsou zde ti, kteří nejsou schopni ovládnout prostor a musí zpětně sestavovat jakousi databázi, kde byli a co tam prováděli. Snaží se jinými slovy zkrotit prostor a vůbec se jim to nedaří – protože muži prostoru vládnout nemohou, ten je doménou žen. Nastávající nevěstu trápí naopak čas a vážné obavy, že ženich nestihne obřad. Kdyby se situace hypoteticky obrátila a na pařbu jely ženy, kdežto ženich zůstal doma, film by ztratil smysl a vůbec celou zápletku, neboť ženy by prostorovou skládačku předešlé noci zakrátko vyřešily a ženicha by čekání rovněž nijak zvlášť nenervovalo, poněvadž čekání je mu bytostně vlastní. Namáhavé sestavování jakési databáze prohýřené noci oněmi čtyřmi nešťastníky je vepsáno i do samotného filmu, který je rozřezán na deset dílků a opětovně složen v následujícím pořadí: 1-9-3-5-2-7-4-6-8-10. Rafinovaná a vůči divákovi možná trochu zlomyslná proměna Pařby ve Vegas z lineární road trip do spletité detektivky ilustruje to, čemu říkáme „narativní databáze“. Jde o jistý druh filmu, ve kterém se nám předkládá řada relativně oddělených událostí, přičemž smyslem jejich sledování není zjistit, kdo co udělal, jestli se hrdina najde či zda se hrdinka vdá, ale spíš najít způsob, jakým lze uchopit každý kousek vyprávění a umístit jej do správné mřížky ve vztahu k ostatním. Namísto toho, abychom hráli klasickou přímočarou hru, hrajeme tetris – zasouváme jednotlivé kousky na správné místo v prostoru a máme v tomto smyslu pocit prostorového zakončení. Sepisuje-li Bradley Cooper v jedné scéně na lísteček, na co všechno si s kámoši pamatují, fakticky nic nesepisuje, ale podobně jako detektiv rozmísťuje všechny prvky zápletky na nástěnku – hraje tetris. () (méně) (více)
Víc jsem se letos u komedie ještě nenasmál,až mě chvilkama bolelo břicho smíchy. Ne, že by šlo o nějakou geniální komedii to určitě ne. Ale tempo, kadence vtipů a celej ten příběh, kdy se celej večer poskládal tak originálně dohromady, mě tak smetl, že jsem opravdu jenom výtečně bavil. Postavy jsou skvěle napsaný i zahraný, stejně jako ty vedlejší, kde ruluje hlavně nemluvně a tygr. Jenom ke konci už mi to přišlo trochu slabší, ale to se možná napodruhé zlepší. Tuhle komedii si určitě ještě nejmíň jednou pustím. Prozatím komedie roku a Todd Phillips je zpátky v sedle. ()
Galerie (72)
Zajímavosti (77)
- Scény se zvířaty byly natáčeny převážně s pomocí cvičených zvířat. Trenéry a bezpečnostní vybavení tvůrci v postprodukci digitálně odstranili. (dinamit_1)
- Keď sa štyria priatelia vydajú na cestu, Alan (Zach Galifianakis) zakričí: "Výlet!" Todd Phillips režíroval Road Trip (2000) a podobná scéna sa odohrala aj tam. (Zeker)
Reklama