Madisonské mosty

Clint Eastwood v Hollywoodu mj. přezdívaný „serial womanizer“ mě tímto snímkem fakt dostal. Kdo by řekl, že zrovna člověk s takovou pověstí dokáže vytvořit film, ve kterém je láska Roberta a Francescy téměř hmatatelná? Madisonské mosty jsou opravdu velmi intenzivní, a čeho se cením nejvíc, romantický, ale ne hloupý film. Takových by jste snad napočítali na prtech jedné nohy. A co se herců týče, Streepovou nemá cenu hodnotit, ta je talentovaná a vždy se dokáže profesionálně připravit, velkým překvapním je i v tomto případě Eastwood, který svůj nepříliš široký herecký rozsah do posledního odstínu využil k vytvoření charismatického a citlivého chlapíka, který je prostě sympatický. Po režijní stránce jsou Madisonské mosty standartní, zaměřují se na herce a nechávají jim hodně prostoru a závěr s auty na křižovatce, to je ale parádní, frajersky suvernéně odvedená, filmařina. (26.07.2012)

Poetický příběh krásně zahraný s jasným poselstvím o tom, že láska je dar, který není dán každému a pokud má někdo to štěstí ji potkat, je to zázrak okamžiku, třeba jen čtyř dní nebo studny, z níž se dá čerpat celý příští život. Několik úchvatných scén dává filmu speciální nálepku, již už nelze s jistotou odpárat. Např. deštivý pohled na auto s cizí SPZ z každé strany mince - té co o tom "něco" ví a uvnitř ji drásá boj s dilematy a té, co žije v blahé nevědomosti klidné a bez emocí - co je lepší, toť otázka? Nikdy bych neřekla, kolik je v tak prosté nenápadně krásné Meryl erotického náboje, nebo právě proto? (25.12.2012)

Herecký koncert pod taktovkou Clinta Eastwooda, který si střihl i hlavní roli vedle bohyně Meryl Streep. Co k tomu asi říct, dlouho jsem ho odkládala, ale dneska s moji maminkou jsme si ho pustily a jsem za to ráda. Nevím, jestli to taky někdo vidí, že takové filmy se prostě už netočí. Čím to je? Tou atmosférou? Těmi dobrými herci? Tím nápadem? (jakože tady ten nápad zas tak velkej není a je vidět, že těžit z čeho je...stačí to dobře natočit). Miluju je oba... takové charisma a ta chemie by se tam dala krájet... prostě nádhera. Hodně těžká životní situace a sama ani nevím, jak bych se rozhodla. Ona to ta Meryl nemá vůbec jednoduchý, to je samá Sophiina volba :) (03.06.2017)

Lze skutečně pohladit duši člověka? Je možné dotknout se jí tak, abychom to doopravdy cítili? Je, zeptejte se Clinta Eastwooda. Budu pokračovat ve své tradici a opět zapěji ódu na jeho schopnost přenést na plátno něco víc, než jen pouhé obrázky. Bavíme se o něčem neviditelném, co posouvá film do stavu beztíže. Nádherný i bolestný, především však skutečný příběh nám přednesli Meryl s Clintem. Oba zaslouží absolutorium, zejména Meryl mě pak svou hereckou dokonalostí dostávala do kolen, na nichž jsem zblízka viděl odlesk svých dojatých očí. Je na rozsáhlou debatu, co všechno pro nás může znamenat láska. Však také oba dva hojně diskutují. Mimochodem - dialogy jsou napsány přímo fantasticky. Život je zkrátka nádherný. I tím, že v daný okamžik je možné stát jednou nohou v nebi, a druhou zároveň v pekle. Kdo nemá ponětí, o čem tento film je, ten neví ani to, o čem je láska. (26.07.2011)

Bože můj, v devadesátkách se točily bomby a nikdo mi to nevymluví... Madisonské mosty jsou úžasným filmem. Dominuje mu skvělé herectví dvou hereckých es Meryl Streep a Clinta Eastwooda, který si tuhle pecku i zrežíroval. Ze zprvu pomalého rozjezdu se film rozjede do hodně zajímavého drama, v němž se možná ke konci najde nejeden divák. Asi každý máme někde uvnitř uchovanou vzpomínku na ten svůj Rosemanův most, nebo výhybku, kde nás ten náš vlak na své cestě životem měl možnost odbočit jinam. Zatímco ta přímá cesta vpřed má trasu v podstatě danou... Rodina, partner, děti, práce...  Ta cesta za výhybkou je lákavá v její nepředvidatelnosti. A jako vše neznámé je o to více dráždivá, byť ta kolej může znamenat cestu ještě někam k modřejším dálavám, ale také nemusí být moc dlouhá a může koncit propastí... Tou výhybkou myslím třeba člověka, nějakou lásku, kterou člověk zničeho nic potká a nebo se s ní po letech znovu setká. A najednou ví, že tohle je jiné. Někdy může prohlásit, že skutečně poprvé vživotě si je tím citem jistý. Je z toho celý zmámený, vytržený ze stereotypu. Je tak lákavé odpojit se z toho vláčku. Ale co ostatní? Rodina, děti, partner co se snaží seč může být dobrým parťákem a nikdy neublížil. Pochopí to? Jsou lidé, kteří vše zpřetrhat skutečně dokáží. Ale jsou i tací a těch je většina co odolají a budou pokračovat dál. Mne zaujala role Francescy. Našla si svého vyvoleného a hodného Roberta, vzala si ho, má s ním farmu, šťastné děti, v chudobě evidentně nežila. A přesto zmiňuje, že manželstvím cosi ztratila a stala se otrokem rodiny a péče o ni. Myslím si, že takové ženy by se tedy neměly nikdy vdávat a mít děti, byť jistě budou dobrými matkami. Brát péči o rodinu jako oběť, to opravdu nechápu. Buď to chci a nebo ne. Navíc v době filmu a o to více dnes mají ženy milion možností jak se zabavit, plnit si sny, pěstovat koníčky... Ano, Franceska to tam na farmě kdesi v zapadákově asi měla složitější, ale tvrdím, že když chci být šťastný, musím pro to něco udělat sám. Film nabízí mnoho otázek a téma je skvěle zpracováno. Překvapila mne i ta dokonalá nepříjemná naléhavost a napínavost momentu  ve scéně  dvou stojících pickupů v dešti kdesi v zapadákově v Iowě na červené semaforu.... Prostě fantastický film.  A nesmíme zapomenout i na skvělý český dabink Zlaty Adamovské a bohužel nedávno zesnulého Ladislava Županiče. Tleskám a dávám za 5 fotek do National Geographic Magazine. * * * * * (24.02.2024)