Dobré srdce

Hvězdu dávám za herecké výkony, jinak je to přesně ten typ festivalových filmů, jakých je už moc. Kdysi to možná bylo zajímavé, když to netočil každý šmudla s videokamerou z bazaru. Navíc je film neuvěřitelně cynický, jeho výpovědní hodnota v podstatě nulová, a ani technicky nebo filmařsky mne to nijak nezaujalo. Nehledě na tu scenáristickou obezličku s onou neuvěřitelnou náhodou na pusté noční ulici těsně před koncem. Jak něco nevyplývá logicky z děje, prostě to autorům nevěřím. Navíc od první chvíle se dá zhruba předpokládat, jak to skončí, a docela mne i naštvalo, že to tak skončilo. Rovná linka, příběh žádný, takže to nemá ani nějaké vyznění. (04.03.2014)

Dobré srdce má jistě své kvality, tvůrci zde navodili autentickou atmosféru a komornost snímku rozhodně sluší. Jenže scénář je už slabší, především díky nepříliš kvalitně napsaným postavám a (bohužel) ten "nečekaný" závěr budete čekat už od poloviny filmu. I tak má ale smysl, evropské "dobrosrdečnosti" není nikdy dost. (26.02.2011)

Během prvních 30ti minut jsem to chtěl asi 3x vypnout kvůli tomu, že se tam vůbec nic nedělo a taky kvůli nesmírně nesympatickému hlavnímu hrdinovi. Nakonec jsem to dokoukal a viděl jsem průměrný jakoby „americký nezávislý“ film, který si alespoň posledními 20ti minutami spravil pošramocené renomé ze začátku. Na rozdíl od ostatních mi ten konec nevadil, jen bych se obešel bez scény z Martiniku, která tam už byla moc přes závit. (17.07.2011)

Nad oprýskanými stoly, které naříkají nad svým údělem při každém pohybu, vznáší se opar cigaretového kouře v němž utopila se minulost, a budoucnost je v nedohlednu. Kdesi v koutku sedí muž nad knihou. Přízraky lidí, jenž zapomněli svou cestu domů a nebo jí nikdy neznali, drží pevně ve svých rukou sklenice a doufají že si dokaží uhlídat alespoň na dně se povalující přítomnost. Kdesi v koutku sedí muž se zavázanýma očima nad knihou. Jediné co připomíná život v této místnosti jsou příběhy pobleskující ve tmách očí zírajících do prázdna. Kdesi v koutku sedí muž se zavázanýma očima nad knihou do které zapisuje tyto příběhy, které občas odrazí se od střípků naděje, roztroušených v zapomenutých zákoutích, které tma ještě nepohltila. Tíha světa tlačí zvenčí do dveří a tak odejít se pokusilo jen pár těch nejodvážnějších. I jejich příběhy jsou zaznamenané v knize slepého muže, v knize kterou nikdo nikdy nečetl, v knize která nezná jen jeden jediný osud..ten svůj. (05.06.2012)

Mile svérázný, netezovitý film, který předvede několik úhybných manévrů – na začátku a pak ještě párkrát se zatváří jako nesnesitelná velkoměstská selanka vycpaná lacinými instantními velkopravdami o životě, dojemně bezbrannými bezdomovci, chlupatými i peřnatými zvířátky, jednorozměrnými figurkami štamgastů a jinými roztomilými rekvizitami, ale pak vždycky překvapí ne úplně očekávatelným a hlavně nebanálním směrem dalšího vývoje. Přirovnání ke Kaurismäkimu i k Wangovi docela sedí. Výborná muzika. Protivně doslovný stereozvuk, čímž myslím hlavně zbytečné a rušivé přeskakování zvuků ze strany na stranu v protipohledech. Výborné herecké typy. Film roku to pro mě není, ale na slabší **** dosáhne. (09.02.2011)