Dobré srdce

Příznačná je atmosféra v zastrčeném newyorském baru s pravou špinavou patinou. Je to posvátné místo, kde nemají místo žádné novoty ani jiní hosté než štamgasti. Děj se točí kolem specifických charakterů 2 hlavních postav: barmana - sprosťáka s infarktovými záchvaty a mladého bezdomovce - beznadějného slušňáka. Změní je vzájemné soužití? (21.07.2011)

Velmi zajímavý film, který bych rozdělil na dvě části. 1. do zazvonení telefonu a 2. po zazvonení telefonu. První část pěkně poklidně plyne, jako kdyby jste s postavami v tom baru seděly, popíjely a pozorovaly dění.. prostě pohodový relax podkreslený kvalitní hudbou. Příchod April situaci naruší, ale stále to jde. ,,2. část,, změnila kompletně pohled na film z obhroublého šéfa baru se stal ,,trasořitka,, tudíž ,,dobrý člověk,, z ,,dobrého člověka,, se stal chtě nechtě obhroublý muž a ani jednomu ta role dle mne nesedí do toho ,,nečekaný,, zvrat s 2. únikem kachny a máme tu konec... i ten návrat April byl takový zvláštní.. Záporem jsou určitě vcelku velké náznaky v průběhu filmu jak to dopadne a při jaké příležitosti se tak stane = za ,,2. část,, jsme hvězdu ubral. 4z5 je pěkné hodnocení víc bych nedal a méně také ne. (17.04.2011)

Na Dagura Káriho překvapivě nevyrovnaný film, čemuž zřejmě přidává ještě to střetnutí dvou filmařských stylů, severského a americky nezávislého. Druhý jmenovaný je tu cítit podstatně víc a to samozřejmě díky výborným scénám v baru, s jedinečnou atmosférou. Pohled na život a věčná moudra, která pronáší Jacques baví, navíc Brian Cox ho hraje výborně. Ale nejzajímavější mi přišly právě všechny postavy štamgastů, žel o nich film neprozradí příliš, přesto jejich vzájemné dialogy zaujmou a o životě lehce napoví. Jenže, v úvodu komentáře jsem psal o nevyrovnanosti, ta je hodně patrná především ve scénáři, ale také ve scénách z baru a zbytku filmu. Scénář je naivní, až se snad nedá věřit, že ho opravdu psal Kári... tak brzy prozradit vše, opravdu? Přesto ta scéna zasáhne, aby ovšem byla polozapomenuta následným zbytečným "dalším závěrem" hm. Z tohoto důvodu bych postavu April ani neřešil, samozřejmě děj pouze doslazuje, ale film má jiné překvapivé mínusy. 55% (05.11.2018)

Nad oprýskanými stoly, které naříkají nad svým údělem při každém pohybu, vznáší se opar cigaretového kouře v němž utopila se minulost, a budoucnost je v nedohlednu. Kdesi v koutku sedí muž nad knihou. Přízraky lidí, jenž zapomněli svou cestu domů a nebo jí nikdy neznali, drží pevně ve svých rukou sklenice a doufají že si dokaží uhlídat alespoň na dně se povalující přítomnost. Kdesi v koutku sedí muž se zavázanýma očima nad knihou. Jediné co připomíná život v této místnosti jsou příběhy pobleskující ve tmách očí zírajících do prázdna. Kdesi v koutku sedí muž se zavázanýma očima nad knihou do které zapisuje tyto příběhy, které občas odrazí se od střípků naděje, roztroušených v zapomenutých zákoutích, které tma ještě nepohltila. Tíha světa tlačí zvenčí do dveří a tak odejít se pokusilo jen pár těch nejodvážnějších. I jejich příběhy jsou zaznamenané v knize slepého muže, v knize kterou nikdo nikdy nečetl, v knize která nezná jen jeden jediný osud..ten svůj. (05.06.2012)

Nápad to byl rozhodně dobrý, začátek vypadal slibně, ono kdyby to jelo v trochu jiném tempu tak bych tomu dala i 4*, ale nemůžu si pomoct, já už jen marně čekala kdy to skončí. Film mě neskutečně nudil, naprosto nesympatický Paul Dano mi hrozně vadil a když se k tomu ještě přichomýtl ten otřesný konec (který věřte či ne, jsem čekala od okamžiku, kdy Jacques zapsali na seznam čekatelů) nemůžu jinak než dát jen 2*. Mělo to potenciál, to pro mě zničující pomalé tempo bylo předpokládám záměrné, ale prostě se mi film netrefil do mého vkusu. (22.01.2012)