Obsahy(1)
Máma se mě na nic neptala, prostě si vzala bábu k nám. Teď tady leží uprostřed mýho pokoje. A já se o ni musím starat. Pořád. Vítěz studentské sekce Cinéfondation festivalu v Cannes. (oficiální text distributora)
Recenze (29)
Velice podařený snímek, tvůrcům se podařilo velice věrohodně ukázat realitu. Jsem spokojen. ()
Podobné téma, ale mnohem lépe zpracované ve filmu Láska od Henekeho. Zde podprůměrní herci a nedotažený příběh.. ()
I přesto, že "pouze" bakalářský, jedná se o zralý a silný snímek. Více takových v české kinematografii stěží najdete. S velkou chutí a nadějí budu očekávat, s čím paní režisérka přijde dál....85% ()
částmi jsem se nechtěl dál koukat. Motivy uplně nechápu, ale v situaci ve které se nachází, taky nemusí zrovna logika vždy platit. tím pádem je téma fakt silné, a po audiovizuální/technické stránce je to snad bez chyby. ()
Film pojednává o dívce, která je úplně normální dospívající slečnou. O matce, která ve jménu lásky a bez jakýchkoli pochyb přijme svou dementní maminku do péče a nastěhuje ji dospívající dívce do pokoje. Problém je to "do péče", matka je zaměstnaná žena tudíž převážnou část péče o přebírá dcera. Dívka to samozřejmě vnímá jako obrovskou křivdu a vnitřně se s tím nedokáže vyrovnat - jak se ztrátou pozornosti ze strany matky tak s nedostatkem volného času vlivem péče o umírající babičku. Jsou to pocity, které jsou samozřejmě pochopitelné - kdo říká, že ne tak není schopen dostatečně vnímat druhé. Neříkám, že je pochopitelné chování dcery, říkám, že její pocity jsou pochopitelné. Dobrý úmysl nakonec vede k tomu, že dcera ztratí o kousek více ze sebe - o kousek více lidskosti. O tom ale film není, že? Film pojednává (dle mého) o lásce jako takové, o tom, co jsme schopni obětovat druhému člověku. Myslím, že je to právě čas, to nejcennější. Obzvláště pak čas "obětovaný" člověku, kterého milujeme může být neuvěřitelně očistný - bohužel dcera (i vlivem babiččina stavu) není schopna ji vidět jako člověka nicméně jako břemeno. Ti, kteří tady píší komentáře typu:,, No jo, mladá generace" jsou velmi krátkozrací - zvláště pak to jde vidět v této době. Není to o generaci, není to o době ale o jednotlivcích - vždy budeme mít v naší společnosti lidi, jako dcera, matka a bohužel i jako je babička - a už nezáleží na pohlaví, jméně či čemkoli jiném - je to o charakteru, a sahat někomu do svědomí? Kdo jsem? Nevím, největší vypovídající hodnota tohoto filmu byli oči - oči dcery, která stojí na prahu svého života a už je v nich tolik chladu, oči babičky, která stojí na prahu konce svého života a je v nich tolik života, tolik vlídnosti. ()
Kvalitně natočený snímek, který jsem měla možnost shlédnout pri letošním VIII.ročníku festivalu Film ve znamení ryby v Olomouci. Fascinuje mě, že ačkoliv natočený za studií ještě na FAMU, uskutečňovali castingy pro 200-300 lidí... při obsazování si dávali pozor, komu co svěří... decentní podbarvení občas tóny, či krátkodobou melodií dobře dokreslilo děj... U málo filmů se mi zatím stalo, že jsem po shlédnutí nebyla schopná slov a tento je jeden z mála dalších - tedy tentokrát to bylo podmíněno trošku obtížnějším aktuálním velmi realistickým námětem... Ale doporučuju :) Po promítání byla krátká diskuze s kameramanem - normální studentské vyjadřování, což bylo fajné ;) ()
Doteď nevím, jaké pocity si z toho mám odnést. Mrazení, nenávist, lásku? Deprese? Prostě právem oceňovaný film, klidně bych ho zkoukla i v celovečerním podání :) jen tak dál ;) ()
Jasnejch pět, Coopře! ()
Reklama