Čtvrtý druh

Hrozně moc lákavej námět, ale bohužel poměrně tragickej výsledek. Snad ještě nikdy mě v žádném filmu něco neotravovalo tak, jako zdejší "skutečné záběry". Už jenom ten rozhovor režiséra s doktorkou působí tak strašně nepřesvědčivě, že je až urážlivé, že se po nás chce, abychom tomu věřili. Herci neodvádí příliš dobré výkony, scénář vede odnikud nikam - v podstatě to mohl být desetiminutový dokumentární spot, neboť všechny příležitosti k nějaké zajímavé filmové scéně jsou zabity "skutečnými záběry", tzn. když se začne dít něco zajímavého, nastoupí "skutečná kamera", která však v tom okamžiku z paranormálních důvodů přestala natáčet. Takže divák vidí jenom zrnění a slyší výkřiky. A ten závěr, kterej naprosto nesmyslně dává pointu něčemu, co by ji bývalo (jako snad jediné) vůbec nepotřebovalo... to už jsem si fakt nevěřícně klepal na čelo. Myslím, že v nadpřirozeno svým způsobem věřím, ale rozhodně se mi proto nezačne líbit tento film. PS: Sovy nejsou, čím se zdají... (15.01.2010)

Natočeno dle skutečné události, bu-bu-bu... vlastně hů-hů-hů! Lynchova sova si nakoukala "Akta X" a rozletěla se na Aljašku terorizovat poklidný spánek obyvatel Nome. Pokud vás děsí ksicht Pátého elementu, případně Charlotte Milchard, co hrála "skutečnou" doktorku Tylerovou, pak si nacvrnkáte do spodního prádla! Rovněž synek dr. Tylerové může svým zjevem přivodit slabším povahám psychickou újmu. A jednou vám možná způsobí husí kůži zvukař, který by se mohl od vteřiny přihlásit ke spolupráci na dalším "Vřískotu". Ale jinak... pořád jsem čekala, kdy to bude gradovat, kdy konečně přijde to něco, u čeho si budu přetahovat peřinu přes hlavu, bát se jít na záchod, nebo si alespoň řeknu "tak kvůli tomuhle stálo za to Čtvrtý druh vidět"... a čekala jsem a čekala... a čekala... pořád jsem čekala... a pak byly závěrečné titulky. Pokud jste ovšem fanoušci UFO a ufounů, pak se taky netěšte - záběry jsou totiž "autentické", takže neuvidíte ani emzácké houno, zato rádoby psychologických žvástů si užijete požehnaně:-P. 41% (18.04.2011)

Jedno se musí tomuto poměrně novátorskému hororu nechat: lekačky a strašidelné scény působí ve tmě nadmíru efektivně. V neproniknutelné temnotě kinosálu to mohlo být o nervy, mě musela stačit záře televizoru. Lekací scény se zdaleka nedají předvídat (znáte to také z těch laciných hororů) a seriózně jsem měl pocit, že mi dokonce jednou hrozila srdeční zástava. Prostě jsem se bál - hodně. Škoda, že nudných míst je tu požehnaně a herci se snad jakoby schválně nesnaží moc hrát, když vedle sebe mají na obrazovce své reálné předlohy. Je to něco nového, ale možná se to dalo udělat lépe. A jestli věřím? Dovolím si citovat: Mr. Mulder, they´ve been here for a while... (25.10.2010)

Hodně zajímavě natočený horor. Skutečné záběry naháněly husí kůži. Milla Jovovich převedla skvělý herecký výkon, který jsem u ní nikdy neviděl a tím se Fourth Kind dost zvedl. Výborný horor, který váš vyděsí, ale jen pokud věříte. Věta, která zazněla ve filmu na začátku i na konci ,,Záleží pouze na vás zda tomu věříte nebo ne". Tato věta byla perfektní a Fourth Kind nepředhazuje rovnou to, že je to podle skutečné události, což beru jako obrovský klad. Záleží jen a jen na vás. Po třetím zhlédnutí jsem se rozhodl pro 9/10 = 90% (29.01.2010)

Zkouška nedobrovolného spojení aneb interaktivní rozpolcenost na čtvrtou... Dost možná nejsme ve vesmíru sami, ale jestli tam doopravdy NĚCO je, pak na to budeme sami. Aby vše fungovalo přímočaře a znepokojivě, tak ona interaktivně dokumentární forma nesmí být samoúčelná, což mi právě u The Fourth Kind po většinu času připadalo, že tady to prostě prvoplánové je. Olatunde Osunsanmi podle mě zcela jednoznačně klade důraz na jednotlivé detaily, které ale ve výsledku poněkud nezapadají do jednoho kompaktního celku. Zkrátka "filmová" linka příběhu se s tou "dokumentární" jednoduše tluče jak děcka na pískovišti a v důsledku toho celková autenticita prostě pokulhává. Ne, záměr určitě nebyl špatný, ke kladům nepochybně patří nápaditá práce Lorenza Senatoreho s kamerou (bohužel už o dost méně povedený střih) i zvláštně (po)ruchová hudební kulisa Atli Örvarssona a pár nezpochybnitelně znepokojivých okamžiků. Na druhé straně nevěrohodná Milla Jovovich a ta mnohdy zbytečná "čtyřiadvacítková" obrazová mozajka. Zkrátka The Fourth Kind mohl být dobrý paranormální film, avšak když chcete až přespříliš, pak to všechno funguje jen napůl. P.S.: "Během roku 1976 několik dětí a mladých dívek nezávisle na sobě pozorovalo podivného opeřeného "sovího muže". Objevoval se blízko kostela v Mawnanu, malé vesnici na jižním pobřeží Cornwallu" (Karl P. N. Shuker, Atlas světových záhad, 1996) - všechno souvisí se vším. [final rate: 50%] (17.03.2011)