Zběsilá krev

Osud proslulých herců za fašistické éry Osvalda Valentiho a Luisy Ferida, kteří se dostali před partyzánský soud je ztvárněn profesionálně. Filmařsky se tu střídají barevné záběry z natáčení filmů a rušného vášnivého života předtím s temnými záběry z partyzánské války a černobílými dokumentárními dobovými záběry. Film trochu znejasnily skoky v čase. (25.10.2023)

Zhlédla jsem soustředěně a s velkým zájmem. Přesto ne více než tři hvězdičky. Problém nevidím ani tak ve formální stránce, nýbrž (jako vždycky) v poselství díla. Evidentně šlo tvůrcům o to, aspoň trochu "očistit" špatné lidské a občanské renomé dvou někdejších hvězd italského filmu z éry fašismu. Proto se snímek tváří jako "non-fiction", jako historická rekonstrukce s uměleckou licencí. Jenomže obě hlavní - reálně existující - postavy (Valenti a Ferida) jsou nejvíce ze všeho "očišťovány" pomocí fiktivní postavy - režiséra Golfiera/Taylora. A v tom tkví kámen úrazu, ba svého druhu to pokládám i za určitý podvod na divákovi. Pravda, předlohou Golfiera/Taylora je sice do určité míry Luchino Visconti, avšak dle mého názoru jde v tomto směru o zneužití jak skutečného Viscontiho, tak fiktivního Golfiera. Tento absolutní klaďas totiž nemá jiný úkol než postavit oba kontroverzní hrdiny do přívětivějšího světla. A snad právě usilovné a mazané míchání fikce a non-fikce, faktů a výmyslů... mě přesvědčilo o tom, co autoři chtěli jaksi decentně "přepudrovat": Osvaldo Valenti a Luisa Ferida museli být skutečně dvě obludy. (08.07.2011)

Je obrovsky promarněná šance, že takový film jako Sanguepazzo u nás zapadl. Ptáte se proč? Luisa Ferida a Osvaldo Valeti byli hvězdami italského filmu v době, kdy tam také natáčela Lída Baarová a měla s Feridou roztočený jeden konkrétní film Grazia. Povědomí o italském filmu před rokem 1945 je u nás ale naprosto tristní, dříve se jen mávlo rukou nad tím, že to byla kolébka antických historických velkofilmů a později se tam točily prakticky jen braky v jednotném stylu Telefoni Bianchi. A to zajímavé přišlo údajně až pak. Dneska tak úzkoprsí být nemusíme, archivy se pootevřely, k dispozici jsou nejen některé filmy Baarové (La Fornarina, Ti conosco, mascherina!, La sua strada), ale také italský film Machatého Ballerine a hlavně doufám, že se někdy dočkám filmu s Rolfem Wankou Orizzonte di sangue. Každopádně už ten postoj k filmové Itálii před rokem 1945 nemusí být čistě založený na nějaké telegrafické znalosti nějakých přečtených fragmentů, ale už můžeme pracovat s vlastní diváckou zkušeností a vsázet si ji do kontextu zkušeností se srovnatelnými evropskými kinematografiemi té doby. Sanguepazzo tedy přináší společný životopis Osvaldo Valentiho a Luisy Feridy (vynikající Luca Zingaretti a Monica Bellucci) a zobrazuje 30. a 40. léta až do jejich popravy. Příběh je to nevšední, protože rodina Feridy po válce dosáhla jejího očištění (vina se neprokázala a navíc v době nelegální popravy byla těhotná), ale Valenti je dnes považován za vinného. Jejich vztah provází lesk a bída filmového průmyslu, italská pokrytecká katolická morálka a na vrcholu kariér ostrý pád na dno v podobně rozdělení filmařské obce po vzniku Italské sociální republiky, tzv. Republiky Salò. Pokud by příběh nebyl tak pevně ukotvený v realitě, mohla bych ho hodnotit pouze jako zdařilý válečný film, ve kterém kontrastuje luxus filmového průmyslu a jednotlivé akce italského odboje, ale takto je to mnohem zajímavější. A je pak už jen na pokročilých znalostech každého jednotlivého diváka, zda dokáže ocenit rekonstrukci filmařské praxe v době, kdy Mussoliniho klaka odešla do Benátek. (07.12.2024)

Mám podobné kontroverzní a nejednoznačné příběhy rád. Právě pro ten pohled na ne zcela jasné, čisté a rovné příběhy osob zmítajících se v divokých záchvěvech doby. Technicky vzato ve filmu moc ani nejde o to, zda hlavní hrdinové byli či nebyli vinni, spíše o optiku oné viny. Na Luca Zungarettiho jsem si dlouho zvykal, ale nakonec mě uchvátil, Monica Bellucci je bez debat. Jen kvůli ní jsem film viděl a nezklamala. Děsil jsem se dlouhé stopáže, ale při sledování mi to nakonec tak dlouhé nepřišlo. Film, který vás může zcela minout, ale když vás drapne, pěkně vás vyždíme. Možná pro pokročilou noční dobu sledování jsem zůstal někde na půl cesty. (12.03.2018)

"Osvaldo Valenti a Luisa Ferida byli známou italskou hereckou dvojicí. Stali se hvězdami fašistické kinematorafie a jejich soukromý život byl podobně bouřlivý jako většina postav, které ztvárńovali. Na skolnku 2. světové války se však dostali do hledáčku partyzánů jako kolaboranti a nad jejich hlavami se začala vznášet hrozba smrti"... Stručně k obsahu tohoto historického snímku se zajímavým tématem a výbornou Monicou Bellucci, která ve filmu neztrácela nic na své atraktivitě. Malou výtku bych měl : ke zmíněným střihům ve scénách, které vytvářeli občas zmatekt a tím si pokazili celkové hodnocení. (05.10.2013)