Saturnin

Vůbec bych si netroufnul tvrdit, že seriál Saturnin je kdovíjak kvalitní. Havelkův „neherecký“ projev mě současně irituje i uklidňuje, střih mě spíš jenom irituje a Víznera moc nemusím. Asi to bude tím, že mám prostě Saturninovy příběhy rád a dnes spíše nevídanou vlídností humoru, který je přitom bez přemíry umělého sladidla - vždy se rád podívám znovu. (12.07.2010)

Zdeněk Jirotka stvořil velmi netradičního hrdinu ve velmi tradičním malém světě zdánlivě obyčejných postaviček, které se díky Saturninovi ocitají v nezvyklých, místy až paradoxních situacích a snaží se je ve zdraví přežít. Kniha je dokonalá, napsaná krásnou češtinou a velice mě proto těší, že se v televizním zpracování podařilo zachovat tu pohodovou atmosféru, kterou jsem si mnohokrát užila jako čtenář a tím více ji mohu ocenit i jako divák. (24.02.2018)

Trocha literální klasiky neuškodí...Ovšem knihu jsem zatím ještě nečetl, Toto seriálové zpracování bylo tedy mé první seznámení s legendárním Saturninem. I samotné zpracování bylo trochu víc knižní než filmové, ale docela jsem si to užil. Od tak opěvované klasiky bych možná čekal nějaký výraznější humor (tady hlavně někdo řekl sem tam nějaký bonmot), ale bylo to milé, Ondřeje Havelku je radost sledovat snad kdekoliv a ten noblesní nádech je osvěžující.   K tomu legendární Teta Kateřina. (22.05.2020)

Zbožňuju knižní předlohu, klasika, kult, je mojí oblíbenou prázdninovou četbou, i sranda může být inteligentní, mám moc ráda suchej anglickej humor :-). Havelku pro jeho až chorobnou zabředlost ve dvacátých letech minulýho století nemusím, lehce mě z jeho ulíznuté osoby mrazí, nicméně, role v tomto seriálu mu sedla výborně. Ovšem Vízner a Synková jsou nepřekonatelní, "host-do-do-mu... Bůůůh do-do-mu!" :-D Zkrátka se povedlo knížečku zpracovat velmi na úrovni. (04.05.2010)

Já si myslím, že Jirotkův román je nezfilmovatelný, a to v jakékoliv podobě, byť výborně obsazené. Už je to sice dlouho, co jsem ho četla naposled, ale co si pamatuju, přímá řeč se tam vyskytuje jen minimálně a navíc je plný postřehů a myšlenek, které nemůžete vyslovit nahlas, aniž by neztratily svoje kouzlo. Příkladem za všechny budiž ta krásná úvaha o koblihách a třech typech lidí, kterou vám tvůrci naservírují hned v úvodu. Jakmile byla poté ještě názorně předvedena v praxi, došlo mi, že tenhle seriál se mou srdcovou záležitostí asi nestane. Ale když zapomenu, že je natočený podle jedné výborné knihy, jde o dost příjemnou záležitost. Tak příjemnou, že ráda zapomenu u každého dílu… film je na tom podobně (25.12.2008)