Ježíš je normální!

Nejsem věřící a křesťané mi nevadí. Když někdo věří, je to jeho věc a já mu to neberu, tohle ale bylo opravdu moc. Více vymytých mozků se snad před kamerou nikdy nesešlo a při pohledu na ty děti mě mrazilo v zádaech. Jak jsem řekl, nevadí mi věřící, ale tenhle fanatismus bytostně nesnášim. Navíc ten dokument nic neřeší, připadá mi že se pouze snaží šokovat. (10.01.2009)

Dokument místo toho, aby se k danému tématu stavěl kriticky, tak se mi zdá, že s tim i sympatizuje. Chápu, nostalgie lidí, co si dali školní sraz po tolika letech, musí být veliká. Celý dokument dokáže charakterizovat diktátor, který něco řekne a pak to několikrát zopakuje. Toto jednání mam zafixované jako vymývání mozku, ale řiká se, že 1000x opakovaná lež se stane pravdou. Nesmim samozřejmě zapomenout na malého chlapečka v závěru, který po neustálem zpívání mozkožroutních písní neudržel ani slzy - gratuluju, máme tu nového náboženského fanatika. Odpad nedávam za kvalitu, ale z principu! (24.07.2012)

Fanatik je fanatik, a je úplně fuk, čemu věří. A film o fanatikovi musí být tímto šílenstvím nutně poznamenaný a naplněný, jinak je to sračka. A když se z fanatika stane bývalý fanatik a o bývalých spolufanaticích natočí film, který není ani fanaticky souhlasný, ani fanaticky odmítavý, dokonce ani fanaticky zesměšňující, pořád je to jen jako. Ani ryba, ani rak, ani píča, ani pták. Prostě na hovno, Ježíš, neježíš! (04.05.2010)

Nebudu ani tak hodnotit samotný dokument, který se mi líbil ačkoliv ani tak nekladl otázky jako spíš ukazoval, vlastně by mě zajímalo, jaké otázky by měl při zobrazení čirého fanatismu a šílenství ukazovat. Spíš mě udivuje zdejší nespravedlivé hodnocení, kdy snad víc jak polovina hodnotících dokument odsoudila na základě sorty lidí, která se pohybuje před kamerou. K odsouzení by to bylo jen kdyby se jednalo o propagační video té náboženské skupiny. Ale to Ježíš je normální není v žádném případě. Potěší, že Nvotová nevtlouká do filmu svůj názor a na rozdíl od svého bývalého učitele se nesnaží nikoho manipulovat, ale pouze ukazuje a je pak na každém divákovi, co si z toho vezme a jaký si na to udělá názor. Já třeba na základě tohoto dokumentu absolutně pohrdám všemi podobnými "Ježíšofily", ale bylo by mi to tak nějak jedno, KDYBY se nesnažili vnucovat svou víru malým dětem, který z toho nemůžou mít rozum. Něco tak odporného se jen tak nevidí, ale dát jen kvůli tomu dokumentu, který se na to snaží poukázat, odpad! je naprosto zcestné lidi! (12.02.2009)

Z hlediska hodnoty dokumentárního žánru bohužel značně prázdný a nenápaditý snímek. Vhodný leda jako tendenční informační materiál pro ty, kteří nikdy neprochází kolem křižovatky pražského Anděla (kde JE můžou potkat) a o podobných církvích dosud nic nevěděli. Přitom téma je velmi atraktivní a rozhodně by se dalo pojmout mnohem osobitěji. Fenomén, o kterém dokument pojednává, nelze povrchně onálepkovat a všechny jeho přívržence označit za fanatické maniaky - což tento dokument de facto dělá. Osobně mě zajímají osudy lidí, kteří přišli k víře, zajímají mě jejich životy, jejich zkušenosti, zajímají mě jejich názory na sebe a na svět. V dokumentu padlo pár poměrně závažných otázek - např. který způsob výchovy a výuky dětí je vlastně manipulativní a jestliže je manipulativní, pak jak a k čemu je nabádající. Je jasné, že vychovávat děti v duchu bezmyšlenkové náboženské poblouzněnosti představuje nepřirozené a neomluvitelné pokřivování jejich náhledu na svět. Jenže stejně tak může ve výchově dětí páchat zhoubu na opačném pólu stojící rigidní materialistická ideologie. Kde mezi tím je přitom snaha o poctivý rozvoj osobnosti, rozkvět skutečné moudrosti, skutečné rozumnosti, skutečné srdečnosti a snad i skutečné duchovnosti? Úsilí o rozvoj těchto hodnot ve vybraných společenstvích by mohl dokument zkoumat spíše než nicneříkající výcuc záběrů aktivit jedné konkrétní církve postrádající hlubší náhled do podstaty věci. (07.03.2011)