Ztracený princ

Je mi záhadou, proč ČT točí na Vánoce šest nízkorozpočtových pohádek. U těch ostatních blbin mi bylo šumák, jak vypadají, ale Křístek má aspoň snahu, má charisma Petra Štěpána (pokud vám je povědomý, možná ho znáte z Ošklivky Katky :-), má hezkého digitálního draka, skvělého kameramana a dobrou hudbu. Kdyby mu dali víc peněz a o něco lepší scénář, dokázal by natočit výbornou vánoční podívanou. I tak je Ztracený princ nejpříjemnější pohádkou, jako nás v roce 2008 naše veřejnoprávní televize oblažila. (06.01.2009)

ČT uvádí: Rujan, Trpaj, Zjebenec a mnozí jiní. Předabovaný princ vypadající jako neúspěšný student dvouleté nadstavby po základní škole je produkční kousek, který se bude jen těžko překonávat. Dále viz Jezinka.Jezinka. Škoda. Nejen, že jde o jedinou pohádku, která zabitím draka začíná. Epicky vybudovaný příběh s nezvykle solidními postavami je ve srovnání s jinými nedávno viděnými současnými pohádkami sympatickým pokusem, zabitým žel nejen produkcí a režií, ale už i chabým a naivně předvídatelným scénářem. Mimochodem, Křístkova vzhledem k tématu podobně miniaturní, o deset let starší práce Císař a tambor (komediální a mnohem zdařilejší) se v mé dojmologii tv pohádek vymyká podobným způsobem, který nedokážu dobře popsat. Dejme tomu, že jde v obou případech o příběh konkrétně žitých (zažitých, uskutečněných) hodnot přátelství a věrnosti v nečekaném neformálním spříseženství proti zlým silám, předvedených s jistou nenápadnou vnitřní impozantností. Výjmečné je, že v obou pohádkách nejsou tyto hodnoty předkládány jako daný žánrový prvek, ale že mohu sledovat, jak se teprve dějí. Ve starší pohádce je to jednoduché spojenectví a přátelství dvou mužů, vznikající a dějící se synchronně s příběhem, ve Ztraceném princi se spříseženství pěti postav spřádá, aniž by si toho dotčení (král, oba princové, princezna a Trpaj) byli vědomi. Čímž nemyslím fakt, že se v závěru vyjeví jejich vzájemná předchůdná osudová spjatost. Ostatně jakási předchůdná spjatost je i mezi (utajeným) císařem a (císařovým) tamborem, i tam také příběh vrcholí v odhalení inkognita. (25.10.2014)

To, že mi Rujan připomínal průjem, bude ale asi jen můj problém a rozhodně to nemíním zneužít v hodnocení. :-)) Plaváka mají ve mlýně rádi jako vlastního, ale Plaváčku mu neříkají, asi aby nebyl příliš změkčilý. No a skřítek Trpaj zase vypadá jako jeden z Lannisterů, ale (přestože se scénárista snažil) chytrosti pobral o něco méně. Tak a to je asi tak všechno, co stojí v této pohádce za zmínku. Je totiž taková o ničem a to, co jí chybí nejvíc, je nějaké kouzlo. A teď nemyslím to čarodějnické abrakadabra. Chybí jí kouzlo jako okouzlení.:-(. (25.03.2016)

Tenhle pohádkový film má jisté přednosti: skvělá úvodní písnička, nádherné exteriéry (hrady Kost a Orava, Dolský mlýn a jeho okolí, poměrně málo známý akvadukt u Chřibské), charismatický hlavní hrdina, pěkný drak, celkem zajímavý příběh. Celé to ale nějak postrádá šťávu. Chybí tu trocha humoru a nadhledu, typického pro české pohádky. Nic proti tomu, pak by ale mělo být přidáno na tajemnosti a ponurosti. Postrádala jsem i větší míru pohádkovosti: mnohé scény působí jako z historického filmu, do kterého byly dodatečně naroubovány pohádkové prvky. Výsledek je takový... jalový. (02.01.2009)

Středověká dobrodružná pohádka natáčená v krásném přírodním prostředí s téměř neznámými herci, čemuž odpovídaly i jejich herecké výkony. Příběhu nikterak originálnímu vévodil nesympatický a nepříliš pohledný princ. Kam se poděli všichni naši fešáci? Jediný, kdo mě zaujal byl Petr Štěpán, jehož jméno jsem doposud znala jenom z dabingu známých krimiseriálů. (07.10.2019)