Camino
Camino
Režie:
Javier FesserKamera:
Alex CatalánHudba:
Rafael ArnauHrají:
Nerea Camacho, Manuela Vellés, Jordi Dauder, Juanma Lara, Jan Cornet, Mariano Venancio, Alfonso Torregrosa, Ana Gracia, Pepe Ocio, Angela Boj, Chus Castrillo (více)Obsahy(1)
Dcera náboženských fanatiků se poprvé zamiluje, záhy však musí čelit smrtelné nemoci. (Filmbox)
Videa (3)
Recenze (79)
keby dali sucasneho papeza Frnatiska do komisie pre udelovanie oskarov, urcite by tomu filmu dal nie jedneho ale vsetky oskary ake len su, preto ze ten film je zrkadlom skostnateneho zakonzervovaneho katolicizmu, co sa uz viac ako dvesto rokov zmieta v krrcoch ťaýiac z utrpenia ludi a bez útechy. Som rád ze som ten film videl. A budem ho chvalit v duchumalej Camino a sirit o nom zvest, aj za cenu ze ma obvinia z prehnaneho lavicoveho krestanskeho liebaralizmu .. nech !!! :) ()
Nevzalo mě to. Tak nuceně až křečivitě ze mě tahat dojetí, to si prostě nejsem schopen nechat líbit. Po skončení jsem byl stržen jedinou emocí - odporem k lidem, kteří se poddají vlastním u fanatizmu do té míry, že popřou základní instinkty života. Je to stejný druh fanatizmu, který je schopen za jiných okolností nadšeně budovat gulagy a koncentráky. Tři * jsem dal jen s ohledem na herecké výkony. ()
Tento film rozebere vaše pocity do posledního atomu, možná až do kvarku. Sledovat mladinkou Nereu Camacho v roli jedenáctileté Camino, obyčejné veselé španělské holčičky, které osud přihrál do cesty nemoc, ze které není úniku, to je neskutečné.Jenže ona nevyrůstá v úplně normální rodině, nýbrž takové, kde je maminka velmi silně nábožensky založená a tuto víru holčičce bedlivě a pilně vštěpuje, i když otec je bezesporu zdrženlivější. Caminina sestra dokonce odešla v osmnácti letech sloužit Bohu a její svazky s rodinou její náboženské vychovatelky vcelku velmi důkladně zpřetrhaly.Ale Camina se přesto prvně - a naposledy zamiluje. A tolik touží být obyčejnou dívkou ,ale přesto milovat Ježíše, jen ať je vše pěkně v rovnováze.Úžasný ve své roli byl i představitel jejího otce a nádherné oči Camininy budete vidět ještě dlouho. Možná byl film mírně citově vyděračský....ale o tom život někdy je. S vírou v Boha i bez ní protože nemoc, ta si nevybírá.Skvělé čtyři hvězdy. ()
Velké překvapení letošního festivalu. Tak dlouhé a nenásilné ždímání slz z řad diváků jsem už dlouho nezažil. Film jsem si vybral hlavně podle traileru, ve kterém jsem spatřil cosi magického a jsem rozhodně rád, že jsem jej zvolil do svého programu. Skutečný příběh vážně nemocné dívky je především o víře, lásce a smrti, obsahuje však prvky fantasy, které se mi dost líbily, i když jich tu není mnoho. Např. scéna kdy Camino sní, že ji rodiče vysadili na ulici a pronásleduje ji temný anděl na hřbitov, je jako vystřižená z nějakého hororu. Tyhle snové úniky mimo svět, ve kterém všichni žijí, mají také svou symboliku. Oceňuji je ale hlavně z hlediska jistého odlehčení té drsné reality, která se odehrává na plátně před vašima očima. Postav je ve snímku mnoho, ale těmi hlavními jsou především hlavní hrdinka Camino, její až místy fanatická věřící matka a otec, který je v podstatě slaboch, ale svou dceru věrně miluje. Je však zbytečné vůbec popisovat o čem to vlastně je, protože tohle je jeden z filmů, který každý musí vidět na vlastní oči, aby byl zasažen velkou dávkou emocí. I když již na počátku tušíte, jak to asi dopadne, v průběhu sledování filmu i ateista začne věřit, že se stane zázrak. Jak už jsem řekl dříve, příběh je hodně silný a v podstatě přes 2h sledujete, jak malá holčička bojuje v bolestech o přežití, s vírou, se svou matkou, sama se sebou, a přesto to ani chvilku nenudí. Při tomto snímku budete soucítit, nenávidět i milovat. Ještě jednu věc bych rád vyzdvihl a tou je výborná dramatická orchestrální hudba, kterou složil Rafael Arnau. (9/10) [MFFKV 2009] ()
Galerie (18)
Zajímavosti (4)
- Film Camino byl nominován na sedm cen Goya. Získal jich nakonec šest: za nejlepší film, nejlepší režii (Javier Fesser), nejlepší ženskou hlavní roli (Carme Elías), nejlepší mužskou vedlejší roli (Jordi Dauder), nejlepší herecký objev v ženské kategorii (Nerea Camacho) a za nejlepší původní scénář (Javier Fesser). Neproměnil pouze nominaci na cenu za nejlepší speciální efekty. (Estrecha)
- Španielsky výraz pre cestu, Camino je tiež názov knihy o Opus Dei (náboženský inštitút zobrazený vo filme), napísanej v roku 1934 Josemariou Escrivá de Balaguer. (MDesign)
- Díky filmu Camino se Nerea Camacho Ramos ve svých 12 letech stala zatím nejmladší držitelkou prestižní španělské ceny Goya. (Estrecha)
Související novinky
Festival španělských filmů výsostně aktuální
5. ročník Festivalu španělských filmů La Película se zaměří na aktuální témata, jakými jsou náboženský fanatismus, střety odlišných kultur, překrucování vlastní minulosti, ale také partnerská… (více)
Může to vypadat kacířsky, ale Camino je dle mého názoru geniální film, který však klamat tělem. Na místě je slovo manipulace, která je automaticky brána jako negativum. Ale nelze v určitých případech hovořit spíše o umění manipulace? Poté co jsem shlédl film My Sister´s Keeper, jež je příkladem přehnaného a únavného citového vydírání, měl jsem obavy, že Camino bude ze stejného těsta a raději jsem na film pozapomněl. Pak však přišlo nečekané doporučení a vyznání tomuto filmu a já jsem riskl mu věnovat něco přes dvě hodiny života. Ze začátku jsem měl sto nutkání film vypnout, jelikož tak prvních dvacet minut na mě všechno působilo jako naprosto scestná a přeslazená náboženská agitace, hlavně přemístěný závěru na samý úvod mě přesvědčovalo stále o tom, že ve filmu žádný vnitřní vývoj nebude. Jenže pokud mě až dosud přišel tento přístup zaslepeně manipulativní, ucházelo mi, že režisér si pomalu a pečlivě připravuje půdu pro jiný typ manipulace - celý film totiž svádí diváka tam, kde ho chce mít, aby ho vzápětí mohl vyvést ze slepé uličky a zažít neobvyklé útoky na city, které nelze označit za prvoplánové - za prvé staví na dvojznačnosti vzniklé situace vnímané oběma stranami, což je velmi inteligentní a podnětný přístup k tématu umírání, za druhé jsem si alespoň já skutečně nebyl po chvíli jistý, jak dál vlastně bude film směřovat a jak se do té rozpoutané bouře naroubuje čím dál nelogičtěji působící závěr (navíc například postava dívčiny sestry skutečně nabourává emocionální doslovnost). Film rovněž vytváří silné napětí mezi záměrně přeslazovanou atmosférou a barvotiskovou fantazii, která si nezadá s disneyovskou poetikou, jež mimochodem hraje ve filmu silnou dramaturgickou roli, a občasnými naturalistickými výboji i potlačovanými mezilidskými vztahy v dívčině okolí. Právě ty postupně pod svrchní slupkou vytváří dost krutý obraz i nelítostnou obžalobu celého hodnotového systému, který je však vystavěn na nepochopení své skutečné podstaty. A když se na konec promíchá očistné vyvrcholení s tíživými pocity nepochopení a humornou scénkou s gestem rušícím jakoukoliv transcendentnost okamžiku, převládne komplexnost okamžiku a rozpolcenost pocitů nad jakoukoliv přímočarostí. Manipulací je zde vlastně chytrá hra s divákem, s jeho očekáváním a vírou, ta sice svádí postupně diváka k jasné tezi, ale copak velcí filmaři jako Bergman či Bresson nevkládali do svých děl vlastní přístup ke světu a divák neměl na výběr nic jiného než se s ním ztotožnit? Poté, co jsem se po první třetině konečně dostal na kloub pohnutkám tvůrců, přestal jsem se bránit a nastoupil na netradiční "cestu", která ve mě po všech zákrutách dokázala vzbudit takovou víru v to, že i kdyby se v závěru filmu stal zázrak i teřba oproti logice děje, sežral bych ho i s navijákem jen pro ten chvilkový pocit naplnění. Nakonec jsem se dočkal zakončení, které dokázalo uspokojit obě touhy - citovou i racionální touhu po zachování střízlivosti - lepší konec si vlastně ani představit nedokážu, snímek bez újmy dorazil k cíli své cesty a já rozcupován pouhými dvěma hodinami za svoji "oběť" vyfasoval trvalý zážitek a záruku vrátit se v nejhorších depkách k čirému optimismu tohoto paradoxně velmi krutého filmu. Nestojí náhodou paradoxy takového druhu u děl opravdových géniů? () (méně) (více)