Režie:
Uli EdelScénář:
Herman WeigelHudba:
Jürgen KnieperHrají:
Natja Brunckhorst, Thomas Haustein, Jens Kuphal, Rainer Woelk, Jan Georg Effler, Christiane Reichelt, Daniela Jaeger, Kerstin Richter, David Bowie (více)Obsahy(2)
Třináctiletá Christiane objeví na konci 70. let minulého století v Berlíně diskotékovou scénu a její život se od základů změní. Její noví přátelé berou LSD a heroin. Brzy se i ona sama stane závislou. Ráno chodí do školy a odpoledne se živí jako dětská prostitutka. Místo svobody jí drogy přinášejí jen zkázu a smrt a berou jí některé z nejbližších přátel... V kultovním filmu hraje David Bowie a soundtrack je plný jeho největších hitů. (Cinemax)
(více)Recenze (561)
Na drogovo závislých ľudí nie je nikdy ľahký pohľad. O to horšie je, keď sú závislé deti. Vrúcne som Christiane prial, aby sa z toho s priateľom dostali, aj keď mi bolo jasné, že nemám čakať práve happy end. Rovnako, ako by som nečakal, že posledná dávka bude naozaj posledná. Deti zo stanice zoo majú pútavý príbeh a extrémne odpudivé scény z odvykačiek, ktoré zvýrazňuje dramatická hudba a bezútešné lokácie Berlína zo 70. rokov. Opäť môžem dať po dlhšom čase s prehľadom plný počet. Ak si odmyslím nelogickosť absencie matky a jej zásahu, nemám výhrady. ()
.„Chtěla jsem vědět jaký to je“. Autobiografický příběh čtrnáctileté narkomanky ze Západního Berlína, který je u nás známější spíš ve své knižní podobě. A kniha byla podle mě i mnohem lepší (asi by se spíš hodilo slovo drsnější nebo působivější ). Přesto je tahle doslova šokující předloha ( i přes značné zkrácení) zfilmována s veškerou tou hrůzou a hnusem jakým svět drog je. Příběh naivní dívenky, která chtěla udělat dojem na kluka a zapadnout do party, aby se z ní stala zoufalá, bolavá bytost věčně štvaná potřebou sehnat něco než přijde další absťák „Jenom jedinkrát.- To říkají všichni“. Pro K212: Film vysílala Česká televize, konkrétně ČT2. ()
Tohle vůbec nemělo vzniknout. Chybí klíčové momenty z knihy. Některé jsou vynechány a některé hloupě pozměněny. Ve dvou hodinách je pouze torzo, které prostě nestačí. Jako film samotný bez znalosti knihy je to o ničem, člověk nic neví, jsou skoky v chronologii a více méně tam fakt nic není. Velké zklamání. ()
Tento film už skutečně nikdy nechci vidět. Na ulicích každý druhý zfetovaný, podél silnic prostitutky, kolem jen šeď, úzkost a spousty zničených životů. My děti se stanice Zoo je kvalitní dílo, ukazuje život takový, jaký opravdu byl a člověk dostane husí kůži a je rád, že nežil v hlavním městě Německa 70. let. ()
Drogové prostředí, jedno z mé nejoblíbenějších, možná nepřiměřeně posouvá hodnocení. Knižní předlohu jsem samozřejmě přečetl před zhlédnutím a film mne po pravdě trochu zklamal. Mnohdy se děj vůbec nikam neposouvá a hereckou fádnost neomlouvá ani mladistvý věk. Určitě než film raději doporučuji knihu. 70% ()
Galerie (70)
Zajímavosti (34)
- V klubu Sound hrají v kinosále filmy Nosferatu, eine Symphonie des Grauens (1922) a Night of the Living Dead (1968). (Trainspotter)
- Matku Christiane (Natja Brunckhorst) hrala Christiane Lechle, hlas však nebol jej - dabovala ju Renate Küster. (Arsenal83)
- Skutočná Christiane F. (Natja Brunckhorst) odišla z premiéry v polovici premietania, pretože sa cítila trápne, keď sledovala udalosti z jej starého života, ako sa odohrávajú na plátne, a chcela sa vyhnúť otázkam novinárov. (Arsenal83)
Reklama