ReGOREgitated Sacrifice

Nikdy nehovor nikdy. Toto je však osobne prvý a zároveň posledný výlet do tvorivo rozletenej mysli režiséra, ktorý ukradol názov slovenskej pesničkovej retro relácie Repete a kreatívne ho inovoval na ReGORE. Tak, ako je intelektuálne a obrazovo príťažlivý svet undergroundovej filmovej tvorby okultistu Kennetha Angera, tak zúfalo primitívny je svet "satanizmu" pána Lucifera. Takto si podľa mňa predstavujú uctievanie pána pekiel katolícki svätuškári a rodinné spolky mravnosti. Film svojim obsahom takémuto presvedčeniu len nahráva. Príbuznosť ultrapravicových a konzervatívnych spolkov s myslením tvorcu je i v samotnom námete. Krvavou trestajúcou rukou tu končia životnú púť úbohé prostitútky, ktoré trpeli od detstva, mnoho krásy nepobrali a tak sú trpené a ponižované aj ako "pornohviezdy", ochotné zniesť takmer všetko. Svet očistený od predajných žien by strážcovia čistoty s nacisticko vyhladzovacím myslením vymýtenia hriešnikov vrele uvítali. Myslím, že s režisérom by si aj podali ruku - nech predajné ženy aj čert skára. To, že si režisér popri tom realizoval svoje grcajúce a hudobné obsesie (zopár záberov na odkazy Kurtovi Cobainovi na plote domu, v ktorom spáchal samovraždu) , je len čerešničkou na torte ultrapravičiarskeho hnoja, obsahujúcej zopár pôsobivo zvrhlých nápadov umenia gore. (12.11.2020)

Kým som ešte pri komentári/recenzii prvého filmu z legendárnej "grcajúcej" trilógie Lucifera Valentina, mohol opisovať dej a niektoré zvrátené momenty, pri druhej časti už akosi strácam odvahu. Prvá časť síce bola kontroverzná a zvrátená nad limit, takzvane over the top, ale dvojka je jedno neskutočne bezbožné peklo. Akoby si tvorca po roku pozrel svoj predošlí film a povedal si... "To nebolo dostatočne zlé!!!!" Ide o to, že všetko svinstvo tuto akoby vynásobil na druhú, či dokonca na tretiu. Raz toľko sa tu ubližuje ženám, raz toľko sa tu ponižujú a psychicky týrajú, počet obetí takisto vzrástol o 3násobok, viac sa grcia v oveľa častejších intervaloch v oveľa silnejších prúdoch a robí to oveľa viac protagonistov. Miestami sa mi zdalo to násilie až reálne. Ako napríklad ťahanie za genitálie jednej holky. Nemyslím si, že tie pysky boli umelé. Jeden by z tohoto mohol dostať traumu a mňa to len potvrdzuje v tom, že ľudia sú zlí od prirodzenia. Snímka je opäť poňatá ako surrealistický snový výjav ale je to iné ako v predošlom kúsku, kde sa niektoré prasačiny strácali v poškodenom avantgardnom obraze, tuto sa všetky zverstvá dejú priamo pred kamerou s perfektným osvetlením, kedy je kamera tak blízko, že aj ona dostane niekoľko kvapiek grcky rovno do objektívu. Srbský Film je oprosti tomuto, rozprávka na dobrú noc. Najstrašnejšie na tom všetkom bola záverečná obeť. Na začiatku nám ju v rozhovore tvorca predstaví ako teen porno hviezdu, je hlúpa, škaredá ako noc ako na tele tak aj na tvári ale to čo s ňou mučiteľ spraví, je tak ohavné, že som ju začal doslova ľutovať. Režisér Lucifer Valentine sa skrýva pred verejnosťou ale ja by som sa s vami stavil, že to bol nakoniec on, ktorý mučil tú k*rvu na konci. Proste sa tak vyžíval v dávení, že to nemohol byť nikto iný. Porno dievča bola najprv mučená dvomi ženskými (dvojičkami) ktoré hrali ústredné postavy. Tie jej naťahovali pysky, potom rozrezali brucho a vybrali črevá. Potom sa čvachtali s krvou v jej bruchu. Jej vlastné črevá nastrkali do jej úst a docielili dávenie ešte pred smrťou. Potom nastúpil na pódium Lucifer, vypichol jej oči a odrezal hlavu. Hlavu oskalpoval a ako parochňu na ňu položil chobotnicu. Tú chobotnicu si dal na hlavu nakoniec on sám a len tak na ňu začal grcať. Potom si z jej hlavy spravil pohár a sadol si na trón. Pri tom do toho pohára grcal a zároveň, to čo tam nagrcal aj vypil. Bol to taký symbolický moment, Lucifer nasadol na trón najzvrátenejšieho filmového tvorcu v dejinách kinematografie. (21.09.2015)

Lucifer Valentine tu emetofilné odpornosti zo svojho prvého "filmu" Slaughtered Vomit Dolls rozvinul do naozaj obludných rozmerov. Pridal aj vychytávky ako sú soplíky či močenie a samozrejme nechýbalo brutálne násilie či deštrukcia ľudského tela. To všetko za doprovodu uši drásajúceho hudobného doprovodu, v ktorom dominovalo plieskanie činelov. ReGOREgitated Sacrifice nie je nič iné, než extrémne porno a samotný Valentine nie je ani herec, ani kameraman a tobôž už nie scenárista či režisér. Herečky(?), ktoré sa tu objavili dostali buď kráľovsky zaplatené, alebo to boli nejaké podradné, drogovo závislé prostitútky, nakoľko si myslím, že v takomto hnuse by žiaden súdne zmýšľajúci človek účinkovať nechcel. (20.04.2018)

Prasák Lucifer Valentine se vrací s druhým dílem své blicí trilogie. Tématicky je to podobné dílu prvnímu, tedy jde v podstatě o vraždění šlapek a striptérek. Tentokrát však šílenec Henry není sám - pořídil si k sobě ještě úchylná dvojčata, která s ním v brutalitě mohou zdárně soutěžit. Opět se dočkáme explicitního gore, které se navíc může pyšnit velmi dobrými efekty. A nebyl by to Valentine, aby zde neprotekly celé kýble zvratek. O režisérovi je koneckonců známo, že je emetofil (člověk, kterého sexuálně vzrušuje zvracení) a sám se vyjádřil ve smyslu, že má rád, když mu pěkná holka zvrací do úst. Proto se asi není co divit, že ve filmu se zvrací tolik, že si vysloužil škatulku vomit gore. V porovnání s prvním dílem je tu více odhalených těl a celkově to má mnohem větší pornografické ladění. V Slaughtered Vomit Dolls hrál hlavní roli příběh prostituky Angely Aberdeen , která byla do maniaka Henryho zamilovaná, a násilí bylo jakousi zvrhlou kulisou tohoto "vztahu". Ačkoliv se s Angelou setkáme i zde, její postava ustupuje do pozadí a důraz je kladen více na násilí samotné, které tak místy působí poněkud samoúčelně. Ani kamera už není tak zajímavá, s barvou i úhly si tu hrají mnohem méně, přibývá statických záběrů. Přesto jsem to vydržela do konce. Mimochodem, pokud se filmem prokoušete až k posledním pár minutám, dočkáte se jakési svérázné pocty Kurtu Cobainovi, kterého Valentine obdivuje (jméno Angela Aberdeen není náhoda - schválně si najděte, kde se Cobain narodil). No, zbývá ještě poslední díl a myslím, že po jeho zhlédnutí na dlouhou dobu asi žádné vomit gore vidět nebudu chtít :). (07.04.2012)

Proti blití v zásadě nic nemám, ale nijak aktivně ho nevyhledávám. V některých životních situacích je však taková podařená, s rozmyslem vrhnutá metla více než žádoucí. Mám na mysli například nekonečnou cestu na Mohuč v rozhrkané Corse, konzumaci piva, piva, morgana, rumu, rumu, morgana, piva, piva, dvojitého rumu, piva a na závěr třech vodeček na uklidnění žaludku, nebo probuzení vedle politováníhodného stvoření připomínajícího tapíra, které říká Liebe mich nochmal a usměje se tak široce, až se kníry rozestoupí. Zároveň ale musím trvat na tom, že to není věc veřejná. Doma ať se každý zeblije jak dajána, ale člověk, který vystaví svou páteční večeři zrakům jiných osob, působí přinejmenším komicky. Proto Valentýnův film moc nechápu a pravděpodobně nejsem cílové publikum. Pan Valentýn je emetofil a ve zvratkách našel zalíbení, protože chlapa nic nerozpumpuje tolik, jako dobře mířená šavle mezi lopatky. Je tam trocha toho sadismu, krev, vnitřnosti, chobotničky a rozhodně bych některé scény doporučil místním hororovým tvrďákům, které nemůže nic, ale vážně nic rozházet, protože ráno při snídani viděli Vetřelce. To nejstrašidelnější ale na tomhle filmu je, že se tváří jako něco jako art, takže se to táhlo jako Tarkovského poslední chrchel. Jako kdyby někdo tři hodiny chodil po Zóně a celou dobu se mu zvedal kufr. (28.01.2015)