Nickyho rodina

Čo dodať: Nicholas Winton bol frajer, ktorý si zaslúži rešpekt. Film samotný celkom akčne odsýpa, nenudí. Zmatlaný je koniec. V mene dnes módnej patetickej výzvy na konanie verejného všesvetového dobra pod vplyvom ušľachtilých činov sira Nicholasa. Len nech je všetko zdokumentované a publikované ako veľké mediálne haló (korunu tomuto posolstvu dotvárajú zábery stoviek svetielok mobilov blikajúcich v tme sťaby nejaký novodobý lampiónový pochod za humanitu). No a práve v tom vidím rozpor: Winton svoje skutky konal bez ohľadu na záujem verejnosti, v duchu prirodzenej potreby dobrý skutok učiniť, nie preto aby sme všetci o ňom vedeli, ale jednoducho, že sa to patrí. 70% Pozn. Celkom by ma zaujímal osud tých prvých cca 35 detí, ktoré sa podarilo z nacistami obsadeného Protektorátu vyviezť do Švédska s priamou pomocou na Wintona nasadenej esesáckej špiónky a následne i jeho milenky. Teda či sa podarilo Nicholasovi presvedčiť ju k náprave samej seba alebo či tieto deti zažili podstatne trpkejšie chvíle. (01.12.2011)

Nickyho rodina je dokument ktorého sila nie je vo filmovej kvalite. Má až televízny nádych, no to nie je vôbec podstatné. Podstatná je myšlienka ktorú nesie. Bol som na špeciálnej študentskej premiére, kde sa zúčastnili aj zachránené deti. Film a celý príbeh okolo neho sa mi naozaj dostal pod kožu a začal som zase na chvíľu veriť, že svet nie je až také prehnité miesto. Krásne. (15.06.2011)

(46. MFF KV / závěrečný film - letní kino). Ten nejsilnější zážitek mě čekal na závěr festivalu. Viděno naštěstí v originálním znění s titulky (dabovaný trailer do češtiny vypadá opravdu hrozivě). Kombinace dokumentu, hraných scén a archivních filmových záznamů mě mile překvapila a působila naprosto přirozeně. Jeden z mnoha momentů, který mě dostal: ,, ... Po příjezdu do Osvětimi je hned poslali do plynu. Když se svlékali, ve vězeňském komandu, které mělo na starosti odklízení mrtvol, pracoval jejich rodinný přítel. Ten paní Weberové řekl: "Toto je plynová komora. Prosím, až budete uvnitř, sedněte si do kouta a začněte zpívat, při zpěvu se více nadýcháte plynu a zemřete rychleji, a ne s takovými bolestmi." A ona s dětmi v té plynové komoře začala zpívat Wiegalu – ukolébavku, kterou napsala v Terezíně ...,, / Hodnocení: 90%. (15.07.2011)

Částečně hraný dokument, který má jistě velkou výpovědní hodnotu. To, co tenkrát sir Nicholas Winton podnikl a dokázal, si jistě zaslouží pozornost a obdiv. Jen si myslím, že méně je někdy více. Chtělo by to prostřihat, protože takhle film trpí jistou rozvleklostí. Ale chápu, že i tak museli tvůrci nejspíš oželet spoustu materiálu. (22.03.2012)

Několik okamžiků ze začátku jsem pocítila lehký neklid, aby se tento dokumentární snímek nenesl v duchu diváckého hraní na city. Pak se příběh začal rozvíjet, kvést a sunout dopředu a já si uvědomila, že v případě skutků a odvahy Nicholase Wintona, je jakékoliv případné melodrama či patos rozhodně povoleno. Ve spoustě pasážích jsem měla co dělat, abych zadržela slzy. Nějak se mi při sledování nechtělo se poddávat emocím, tak jsem nakonec svou tvář udržela suchou, avšak oči jsem skoro měla v slzavém závoji. Je neuvěřitelné, že člověk, o jehož hrdinských činech by se možná svět nikdy nedozvěděl, inspiruje dodnes takovou spoustu lidí v odhodlání pomáhat druhým, co vše pro různé skupiny lidí a z různých oblastí dělají. Muž, jehož činy, teprve až s postupem času dokázaly ukázat svou moc. Vytvořily nová pouta, rodiny, spojily tisíce lidí. To, že o svých skutcích nikomu neřekl, snad je i skrýval, ukazuje, jak je Winton nebývale skromný a čestný člověk. On sebe sám nepovažuje za hrdinu, většina lidí ho však ano. Nejen proto, co dokázal, ale i proto, co tím pomohlo vytvořit do budoucna pro spousty lidí. Byla jsem dojata. O panu Wintonovi jsem již zhlédla dokument Síla lidskosti, ale tento film mě emocionálně zasáhl více. (17.03.2012)