Nickyho rodina

Všeobecně dobře známý příběh je tu rozvinut do větší šířky. To je v první polovině hodně zajímavé, protože popisuje jednak prvotní motivaci a pak technikálie samotných transportů i přijímání dětí anglickými rodinami (třeba to, že rodiny si děti "kupovaly"). Detailní popis odjezdu vlaků je vrcholem dokumentu. Druhá půlka je patetickým popisem odhalení pravdy a následná mediální smršť, kterou už všichni známe. Konec, ve kterém se upozorňuje na to, kolik dobra jeden "malý" skutek dosud způsobuje je pochopitelný, ale logicky ne úplně správný. Dá se říct, že prapůvodcem toho dobra je zlo zhmotnělé v Adolfu Hitlerovi které ipso facto motivovalo i jinak nezúčastněné lidi konat dobro. Je tedy otázkou, zda by bylo lepší, kdyby Nicolas mohl prožít klidný život plný cestování a lyžování ve Švýcarsku, nebo nebylo... (19.08.2021)

LFŠ 2011 ... Na závěr festivalu bohužel ohromné zklamání. Dokument neobsahuje vůbec nic, co bych už z desítek dalších dokumentů nevěděl, od Síly lidskosti se téměř vůbec neliší (Matej Mináč má zřejmě trochu problémy s inspirací) a zpracování také není nic z čeho bych si sedl na zadek. Po celou dobu promítání jsem si připadal jak na školní projekci, v lepším případě jako při sledování dokumentu z nějakého cyklu na ČT1. Nápisy typu "Druhá světová válka začala 1. září 1939", následované asi 15 vteřinami bitevních záběrů a posléze strohé info, že válka skončila dělají z diváka tak trošku blbečka. Kromě toho byl film protknut celkem dementním střihem. Vrchol nevkusu však rozjela až druhá polovina filmu, která má informační hodnotu hyperbolicky se blížící nule. Výpovědi lidí, popisujících pusinky v kině, nebo neustále opakujících jak sir Winton vymýšlí pořád nějaké skopičiny...achjo...neříkám že podobné věci do filmu nepatří, ale založit na nich celý poválečný vývoj? Korunu nicméně všemu nasadila poslední čtvrthodinka, protože Kambodža, obrázky zubožených afrických dětí a spousta vřískajících harantů z celého světa, vše podbarvené Bambini di Praga... já se ptám proč. Co jsem udělal, abych musel vytrpět takový kýč a patos. Nicméně abych nebyl až příliš krutý - dokument jako takový to zas tak tragický není. Klade si však nesmyslně velké ambice (možná že oprávněně, vzhledem k většinové reakci publika, co já vím) a hlavně se šíleně, ale šíleně opakuje...Mináč natočil podruhé to samé, jen přidal Issovou a okořenil to Kambodžou. Ne, díky. (02.08.2011)

Mám velké štěstí, že jsem ze Základní školy v Kunžaku, která požádala pana Wintona o propůjčení jeho jména, a že jsem ho mohl osobně vidět, když přiletěl k nám do školy a poslouchat ho. Je to neobyčejný člověk. Vyprávěl nám o sobě, jako o obyčejném člověku, který pomohl pár lidem. A přesně tak, je natočen i tento dokument. Je natočený skromně a hlavně ve směru lidskosti. (24.02.2012)

Videl som oba predchádzajúce Mináčove filmy a nie je mi celkom jasné, prečo považoval za nutné nakrútiť ešte NIckyho rodinu, keď mu bolo jasné, že nič iné ako kompilát predchádzajúceho z toho nevznikne. Nickyho rodina je dobre nakrúteným dokumentom. Hrané pasáže nepôsobia násilne, myšlienkou vzájomnosti zachránených detí je predchnutý celý film. Pre diváka, ktorý nevidel predchádzajúce dva Mináčove filmy môže byť Nickyho rodina silným zážitkom. (06.08.2014)

Zatímco předchozí dva dokumenty představují hlavně Nicholase Wintona a celý projekt, ten třetí se zaměřuje detailněji na osudy 'dětí', na rodiny, které se rozdělily, i ty nové, které děti přijaly. Zároveň zachycuje ohlas, který objevení činů tohoto obdivuhodného muže vyvolal a mnohé charitativní akce, jež se panem Wintonem inspirovaly. Dojati budete stejně jako při předchozích filmech, kapesníky si vemte taky, navíc ale film opravdu nutí člověka zvednout se ze židle a jít něco dělat. Někam, kde je to opravdu potřeba. (20.05.2011)