Nickyho rodina

Zatímco předchozí dva dokumenty představují hlavně Nicholase Wintona a celý projekt, ten třetí se zaměřuje detailněji na osudy 'dětí', na rodiny, které se rozdělily, i ty nové, které děti přijaly. Zároveň zachycuje ohlas, který objevení činů tohoto obdivuhodného muže vyvolal a mnohé charitativní akce, jež se panem Wintonem inspirovaly. Dojati budete stejně jako při předchozích filmech, kapesníky si vemte taky, navíc ale film opravdu nutí člověka zvednout se ze židle a jít něco dělat. Někam, kde je to opravdu potřeba. (20.05.2011)

LFŠ 2011 ... Na závěr festivalu bohužel ohromné zklamání. Dokument neobsahuje vůbec nic, co bych už z desítek dalších dokumentů nevěděl, od Síly lidskosti se téměř vůbec neliší (Matej Mináč má zřejmě trochu problémy s inspirací) a zpracování také není nic z čeho bych si sedl na zadek. Po celou dobu promítání jsem si připadal jak na školní projekci, v lepším případě jako při sledování dokumentu z nějakého cyklu na ČT1. Nápisy typu "Druhá světová válka začala 1. září 1939", následované asi 15 vteřinami bitevních záběrů a posléze strohé info, že válka skončila dělají z diváka tak trošku blbečka. Kromě toho byl film protknut celkem dementním střihem. Vrchol nevkusu však rozjela až druhá polovina filmu, která má informační hodnotu hyperbolicky se blížící nule. Výpovědi lidí, popisujících pusinky v kině, nebo neustále opakujících jak sir Winton vymýšlí pořád nějaké skopičiny...achjo...neříkám že podobné věci do filmu nepatří, ale založit na nich celý poválečný vývoj? Korunu nicméně všemu nasadila poslední čtvrthodinka, protože Kambodža, obrázky zubožených afrických dětí a spousta vřískajících harantů z celého světa, vše podbarvené Bambini di Praga... já se ptám proč. Co jsem udělal, abych musel vytrpět takový kýč a patos. Nicméně abych nebyl až příliš krutý - dokument jako takový to zas tak tragický není. Klade si však nesmyslně velké ambice (možná že oprávněně, vzhledem k většinové reakci publika, co já vím) a hlavně se šíleně, ale šíleně opakuje...Mináč natočil podruhé to samé, jen přidal Issovou a okořenil to Kambodžou. Ne, díky. (01.08.2011)

Dobře natočený dokument o skvělém člověku siru Nicholasu Wintonovi a jeho úžasném činu záchrany židovských dětí před jistou smrtí v lágrech. Hrané pasáže, dobové snímky i osobní vzpomínání zachráněných lidí a hlavního hrdiny režisér citlivě skloubil v působivý celek. Závěrečné oslavy a výzvy k napodobování Wintonovy úspěšné snahy nebýt lhostejný k utrpení jiných a pomoci ostatním jsou tady rozhodně na místě. "Nic není nemožné, pokud to neodporuje zdravému rozumu", říká N.W. Obdobné věty člověk často slýchá a čte v soudobých návodech na to, jak má člověk sám zbohatnot a dobýt si pro sebe to nejlepší. Ale Wintom myslel na jiné, pro něho úplně cizí lidi, udělal to zdánlivě nemožné pro ně. (07.03.2011)

Teší ma, že CT2 a STV2 tento film pustili v TV. Vďaka tomu som ho videl. Chcel som ho vidieť už od kedy som sa o ňom dopočul. No tak podme na to. Nedá sa to považovať za film. Toto je hraný dokument. Musím povedať, že som už videl aj lepšie spracovania, toto je taky priemer ( možno jemný podpriemer ). Tento snímok by som rozdelil na tri časti : prvá polovica, prvá štvrtina a druhá štvrtina. Prvá polovica je od začiatku po koniec vojny. Tam sa človek aj niečo dozvie, uvidí aj okatú Issovú, krásne nemecké uniformy a tak ďalej. Tá prvá polovica ma ešte aký taký spád, síce maličkú ale predsa iskričku. Potom príde nepochopiteľný zlom, ked z vojny ukážu 15 sekúnd a ideme ďalej. Prechádzame do tej už spomínanej prvej štvrtiny. Tam to už naberá známky podpriemeru. Povojnové spracovanie začína nudiť, dochádza k opakovaniu a sentimentality tam je požehnane. No a klinec do rakvy je posledná štvrtina, kde to je čistý odpad, Kambodža a zase len odpad. Ano, Winton si zaslúži uznanie za to čo spravil, ale môj názor si radšej nechám pre seba. Nebyť toho konca, bolo by hodnotenie vyššie. Takto je to len priemerne spracovaný hraný dokument, s archívnymi zábermi a opakovaným námetom. 3 z 5 (01.01.2013)

Dokonalý emocionální výplach duše s lehce nedotaženou formální stránkou. Hrané scénky působí místy nevkusně, někdy (doufám, že nezáměrně) až vtipně, popisky událostí mi připomínají videa teenagerů z youtube (aneb tribut tomu a tomu) a závěr se nese v příliš didaktickém stylu. A já si říkám, proč jsem si o tom raději nepřečetla. (vlastně to byla taková ždímačka á la pošta pro pana Wintona) (06.03.2012)