Oko nad Prahou

Mám chuť křičet na Knižáka, Klause, Béma a celou ODS. Mám chuť se jít bít za knihovnu. Mám chuť jít vysvětlit všem, kteří chtějí pomoct v ČR něco zlepšit, udělat něco nového, zajímavého, posunout republiku dopředu, že je to jen strašná ztráta energie. Mám chuť jít zvracet nad českou společností, vládou, politikou, její neorganizovaností, neschopností a absurditou. (15.04.2011)

Velmi dobré, byť neobjektivní. Řekněme si fakta hned na rovinu. Špátová jakožto režisérka i kameramanka filmu by se měla snažit nabídnout vyvážený náhled na problém s dostatečným odstupem. O objektivní režii se ale zcela jistě nesnažila, takže pokud akceptujete tuto skutečnost, čeká vás jen minimální rozčarování. Autorkou námětu i producentkou je Kaplického manželka Eliška. Takže myslím, že to není třeba dále analyzovat. I když…/// Na Špátové je hodně vidět, že Kaplického zbožňuje, obdivuje jako osobnost a navíc se jí líbí jeho návrhy. To se s ideou natočit dokument přímo nevylučuje, ale autorka si nedala příliš námahy, aby nechala více promluvit druhou stranu, respektive někoho fundovaného. Protože magistrátní úředník je odborník na daný problém asi jako Hanychová na poradenství pro mladé křesťany připravující se na svátost manželství./// Pokud už někdo mluví proti, např. Milan Knížák (ředitel Národní galerie), je zabírán z podhledu, když mu dojde řeč, kamera stále jede, takže ve výsledku vypadá jako tlustý tupý blbeček s náušnicí v uchu, vadou řeči a podlými prasečími očky. Osobně Knížáka nemám ráda a nesouhlasím s jeho názory. Ale pokud postavíte před kameru i toho nejcharismatičtějšího a nejinteligentnějšího člověka, můžete z něj pomocí dobře volených otázek (ty nikdy neslyšíme) a kompozice záběru udělat totální trubku./// Na dokumentu oceňuji práci se střihem. Skvělá je scéna, která za pomoci rychlého střídání záběrů na významné historické události ukazuje, že vždy když se něco významného dělo, tak se to nevyhnulo Letné. Komunistické pochody jsou prostřihávány se záběry na Havlův projev v roce 1989, papeže v papamobilu, Michaeala Jacksona, jak se drží za koule (koncert 1996), a další. K tomu byla vybrána odpovídající mocná hudba. Scéna ve mně ještě dlouho rezonovala./// Praha není skanzen, není to muzeum. Navíc Klementinum není nafukovací a potřebuje nové prostory. A i kdyby se panoráma, reliéf či obraz Prahy změnily, jsem pro. Protože až uvidíte 3D průlet budovou, pohltí vás nadšení. Nebylo by to žádné čtení v malých tmavých knihovnách, kde je přeplněno/chybí židle, smrad a dlouho se čeká na knihy ze skladu. Tohle by byla prostorná, elegantní budova, která na mě působila tak optimistickým dojmem, že je mi neskutečně líto, že na jedné z těch vlnitých židlí nebude sedět s knihou v ruce a koukat skrz průhledné sklo na zeleň. A to nepíšu jenom proto, že na Letné bydlím a miluju ji:). Pokud by Špátová tvrdila, že dokument je názorově vyrovnaný a spravedlivý, musela bych s hodnocením dolů, ale ona nás za fusekli netahá, to spíš naši politici. P.S. Všechny návrhy na knihovnu zde. (13.04.2010)

Na první pohled je zřejmé, že cílem dokumentu není divákovi zprostředkovat spor o chobotnici, ale snaží se naopak celou situaci zachytit z pohledu tvůrce NK. Nebylo účelem nabídnout nám živé diskuze památkářů, urbanistů, politiků, ale přiblížit osobnost samotného tvůrce, jeho myšlení, cítění pro tvorbu. Snímek berme jako obhajobu práce, která vyhrála v platné soutěži a chtěla ČR přinést něco nového a zajímavého. To, že je snímek zasazen do pozadí sporu o NK vychází z aspektu, že NK vzbudila bouřlivé diskuze nejen na úrovni veřejného mínění, ale i v politické sféře. K samotné režii snímku - Špátová má nepochybně cit pro kompozici a střihovou skladbu, ale má se stále, co učit. Kamera byla místy až nepříjemně rozklepaná a často lítalo ostření. (23.02.2011)

Velmi zajímavé připomenutí okamžiku, kdy se nám otevřely dveře do moderní Evropy a my jsme si je několika malými lidmi nechali zabouchnout. Krásné stavby, myšlenky chytrých lidí, ale i názory těch, na které by člověk nejraději zapomněl. To všechno si člověk připomene tímto filmem, který je povedeným a klasickým současným (tedy narativním a subjektivním) dokumentem, který ale nechává za sebou svým obsahem nepříjemnou pachuť. Každý geniální architekt i umělec, který přichází s něčím nezvyklým, potřebuje podporu mocných proti lynči "opatrných". Jan Kaplický, jehož práce předstihuje dobu a předznamenává novou architektonickou epochu přicházející po rovném a strohém funkcionalismu, však takovou podporu nenašel. Naopak ho dokázala zničit hloupost několika fanatických nevzdělaných lidí, kteří se zrovna dostali k moci, kteří mu nesahali ani po podrážky bot a které dílo Kaplického o mnoho staletí přežije. Tak snad se nám ještě dostane nějaké příležitosti k nápravě a třeba jednou tu knihovnu i jako pomník velké svého času nepochopené osobnosti postavíme. (08.09.2018)

Hodnotenie je výrazom znechutenia! Nejde o to, či Chobotnica mala alebo nemala byť postavená. Ide o to všetko okolo tohto projektu. Takto bezostyšne prezentovať svoju hlúposť a aroganciu, takto klamať, pri priamej konfrontácii potom uhýbať (či sa jej vyhýbať), kričať, ale nevedieť sa postaviť čelom, báť sa o vlastný prospech a ani nachvíľu nezaváhať jedným jediným aktom pošliapať snahu druhého, to už snáď nie sú ani ľudia. Najhoršie je, že takéto kurvy, hoc sa na nich pľuvne, predstierajú že zapršalo. the 'lowest of the low' are they - no fit to share our planet, they are not men but beasts indeed, so take this beast and hang it (06.12.2010)