Studio Kamarád

nostalgických 5* naopak od sobotní Pionýrské Vlaštovky jsem nedělní rána se Studiem Kamarád měl rád. Rozhodně to byla většina zábava a společnost s Jů, Helem a Mufem byla příjemná. K tomu nějaká pohádka či dětský seriál. Nezapomenutelná byla i výtvarná stránka Stanislava Holého, jehož veselé a barevné obrázky byly všude kolem. Prostě kultovní pořad České televize spojený s naší generací. Je fajn, že některé postavičky přežili až do dnešní doby a vystupují na Déčku, i když nevím jak jsou populární u současných dětí, protože ty mají mnohem větší výběr než jsme měli my. [ ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// STYL: 2 (3*MAX) ] (26.06.2024)

Výtvarná stránka byla moc fajn, chvílemi pro Studio Kamarád psali i velmi nadaní lidé, hráli tam schopní a populární herci, ale ten původní ideologický záměr nelze úplně přehlédnout. Snaha označit dospěláky za nepřátele, kteří jsou hloupí a mají svůj svět (chodí v neděli dopoledne do kostela, místo, aby zasedli s námi k bedně - věřte - ten vysílací čas vážně nebyla náhoda), byla vyloženě obludná. (02.01.2011)

Neděle 7:58 - čekání u monoskopu na zahájení vysílání. 8:00 znělka ČST. Přetrpět nekonečných 5 minut u čtených zpráv a pak už konečně mohl začít nejsledovanější dětský pořad. Nejsledovanější proto, že do příchodu "Magionu" a "Vegy" nebylo prakticky co jiného sledovat. Stopáž pořadu umožňovala nasazení delších (povětšinou inscenovaných) pohádek, součástí Studia Kamarád býval i "Malý televizní kabaret" a pokud si dobře vzpomínám, i zbylý obsah tvořila téměř výhradně československá produkce. Scénky ve studiu hrané černým loutkovým divadlem jsem moc rád neměl (odporný Harry Šoumen), na druhou stranu Mufovy zlořády měly celkem úroveň. Celkově vzato to byl pořad, ke kterému jsem už jako malý měl poměrně ambivalentní vztah, a když přišel "Walt Disney uvádí", přeběhl jsem k sobotním ránům bez většího záchvěvu nostalgie. (04.01.2009)

Na Slovensku sme mali najskôr Dancúľa a potom Kuka. Spolu s nimi to dlhé roky ťahala Patrícia Jariabková. Každú nedeľu ráno uvádzali pásmo rozprávok pre najmenších divákov. Málo kedy som si ich nechal ujsť. Avšak česká obdoba tejto detskej relácie šla vtedy úplne mimo mňa. Chlpatý hlupáci Jú a Hele a ich ďalší podivní kolegovia sa mi vôbec nepáčili. Bol som jednoducho odchovaný na niečom trocha inom. "Studio Kamarád" ma nezaujímalo. ** (26.05.2013)

Předpokládám, že se má hodnotit pouze "vata" mezi jednotlivými pohádkami, tj. vystoupení Jů a Hele a ostatních stvoření vč. Jirky Chalupy. Je velkou chybou, když si autoři dětských pořadů (knížek, filmů) myslí, že děti vyžadují, aby postavy byly naivní, aby si vymýšlely všelijaké přiblblé teorie, jak okolní svět funguje. Tyto teorie přijdou roztomilé tak maximálně některým dospělým, děti je naopak odhalí jako vrcholně hloupé. Alespoň tak soudím ze své vlastní zkušenosti. Mě v dětství vždycky otravovalo, jak Jů a Hele zdlouhavě řeší a rozebírají nějaké situace, které byly za prvé povětšinou nereálné a za druhé už dítě v mateřské školce vědělo, jak se v nich správně zachovat. Také tomuto pořadu patří poněkud smutná sláva za sestrojení slova "dospělák", které jsem nesnášel už jako dítě a s přibývajícím věkem se má animozita k němu rozhodně nesnižuje. (23.07.2012)