Věc: Počátek

Nejsem velký znalec předchozích Věcí, takže jsem se na to díval jako na samostatný film. Místy je zvládnutý lépe (hlavně na začátku), místy hůře (hlavně na konci). Nelogičnosti nemá smysl rozebírat, od takového filmu asi nikdo nic duchaplného nečekal, ale je fakt, že u pitvy mimozemšťana bez jakýchkoli sanitárních opatření (ani roušky, proboha) jsem kroutil hlavou i já. Taky chápu, že v tom tuctu zaměnitelných fousatých Norů musela být aspoň jedna půvabná žena, ale M.E. Winsteadové jsem špičkovou paleontoložku fakt nevěřil. Nejvíc mě tak potěšilo, že jsem autorem jednoho titulku (chlubník) (22.11.2011)

Nepovažuju se za nijak zvlášť chytrého, ale u podstatné části filmů se mi bohužel daří až bolestně přesně odhadnout, jak bude vypadat, co od něj můžu čekat, jak dopadne a jaký bude můj výsledný dojem. Filmový průmysl se totiž snaží splnit zadání k výrobě komerčně úspěšného filmu a zároveň tak oslovit cílové publikum. Bylo jaksi jasné, že děj prequellu legendární Carpenterovy Věci se nemůže odehrávat mezi desítkou Norů na odlehlé antarktické základě, protože rozhodující tržby pořád ještě dělá americký trh a americký divák je opravdu sebestředný, takže pokusy zasadit nějaký trhák mezi evropské, asijské nebo jihoamerické hrdiny až na výjimky nedopadá dobře. Bylo nutné taky zohlednit ženské publikum a posun v konání ženských hrdinek, které se od 80. let zatraceně emancipovaly a táhnou leckterý akční film. Stejně tak bylo nutné zohlednit významnou americkou národnostní menšinu, a tak nám z toho vyšla sestava hlavních postav. Filmový děj se od 80. let taky výrazně zrychlil a publikum hodně omládlo, takže tomu se taky muselo vyjít vstříc. Mimochodem na úkor kvality filmu, protože Matthijs van Heijningen sice zjevně Carpentera obdivuje a snaží se jít v jeho stopách, nicméně evidentně nechápe, v čem spočívala kvalita původního filmu. V něm hrála dominantní roli paranoidní atmosféra kolektivní nedůvěry, hysterie, plíživého strachu z nejistoty, komu se dá ještě věřit. Jestli něco v Heijningenově snímku schází, je to právě atmosféra. Carpenter pracoval s dlouhými záběry a klíčovými scénami u něj nebyly ty, kdy se Věc klube z lidských těl, ale ty, kde se konfrontovali polárníci mezi sebou. Jestliže dokázali hororoví fanoušci dlouze diskutovat o tom, jak se dostal na polární základnu plamenomet, v Heijningenově filmu těch logických děr a zjevných nesmyslů nacházím nesrovnatelně víc. Nejde o žádný průšvih, dokonce v rámci žánru jde možná o poctivý průměr daný především atraktivitou předlohy, ale kvalitě původního Carpenterova filmu se jeho následovník nepřiblížil ani vzdáleně. Předpokládal jsem, že to tak dopadne, a premiéře v kině jsem se vyhnul, nebyl jsem tedy ani zklamaný. Celkový dojem: 40 %. (11.02.2012)

Překvapivě ne tak debilní a zbytečné, jak jsem (nejen já) čekal. Dějově je to vlastně většinu času kopie Carpentera a ke konci, když už to jde vlastní cestou, je to spíše pitomý a postavy jsou většinou hodně nevýrazné. Atmosféra ale funguje jak má, odkazy na první díl (včetně závěrečné scény) jsou fajn a i ty vypjaté scény mezi lidmi jakž takž fungujou. Mary Elizabeth Winstead navíc vypadá s plamenometem celkem uvěřitelně a Joel Edgerton má charisma. Takže nakonec celkem překvapení a jeden z těch lepších hororů tohoto roku. (09.12.2011)

V roku 1982 natočil americký režisér John Carpenter remake filmu "Vec". Stalo z toho kultové dielo v oblasti sci-fi horroru. Výborný príbeh, hustá atmosféra, mrazivé prostredie, skvelí herci a bravúrna réžia. Často sa ku tomuto snímku vraciam. V roku 2011 bol natočený prequel. Aj keď nedosahuje geniality Carpenterovho film urobil mi radosť. Rád som sa vrátil s nórskymi vedcami do Antarktídy. Rád som si pozrel ich beznádený súboj s krvilačným vesmírnym replikantom. Kvalitný paranoidný arktický sci-fi horror. **** (31.07.2017)

Není žádným tajemstvím, že než to začalo papat Američany, tak si zgustlo na Norech a spol. A jelikož tvůrci vycítili, že finanční možnosti fandů Věci ještě nejsou zcela vyčerpány, tak se pokusili logicky nacpat prequel před slavný film. Nebudu zastírat, že se jim to celkem podařilo, nicméně souboje nenažraných buněk s plamenomety mne do žádné zvláštní extáze nepřivedly. (26.10.2012)