Biutiful

,,DEJ SI SVOJE VĚCI DO POŘÁDKU. TO JE VŠE, NA ČEM ZÁLEŽÍ.“..... /// Divnej film. Bez emočního náboje, napětí, jen komplikovanost vztahů v rodině, kde matka je kráva a Uxbal to má ,,za pár“. Neštěstí střídá neštěstí, lidé řeší stresové situace a i když mám pocit, že to nikdy neskončí, vlastně nedostávám žádnou zásadní informaci. Snad jen, že lidé z okraje společnosti (nad kterými můžeme ohrnou rypák) dělají vše proto, aby přežili. Přiznávám, jména - Iñárritu a Bardem jsou stále lákadlem. Všechno zlý je k něčemu dobrý? Rozhodně ne, když máte raka (v předstojný žláze) a dvě děti (na krku). Ledaže by jste to chtěli věnovat ,,NÁDHERNÉMU STARÉMU DUBU“. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chci vidět nelegální čínskou dílnu. 2.) Daroval jsem své milence na památku holuba (toho nechutnýho). 3.) Zjistím, kdy zase začnu nosit pleny. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (06.06.2011)

Brutálně syrový a depresivní Iñárritu. Vypadá to, že předtím než definitivně přesedlal na hollywoodskou židličku, rozhodl se Iñárritu natočit svůj nejfestivalovější film a spolu s jako vždy božským Santaolallou připravil divákovi perných 150 min, které se však divákovi, jež věnuje filmu poctivě svoji pozornost, vrátí. Těžký a silný film. 7/10 (07.07.2015)

Iňárritu už zjevně neví coby. Každá scéna je vypiplaná a vlastně sama o sobě působivá. Ale celek by mohl trvat 90 minut i tři hodiny, nehrálo by to roli. Těžko určit, jestli tu jde víc o sociální portrét bídy, napínavý příběh o jednom člověku, nebo apartní snaha vnést do každodennosti trochu mystiky. Biutiful neobstoji nakonec ani v jednom. Málokdy se vidí takové mrhání talentem. (26.01.2011)

Letošek začal opravdu neradostně. Obával jsem se, jak dopadne nový Inárritův snímek bez přítomnosti jeho dvorního scenáristy. Že to bude odporná emocionální tortura a sociální exploatace hnípající se v utrpení bez jakéhokoli důvodu, že efektní, brilantně nastříhané scény budou bez jakéhokoli opodostatnění a že místo několika propletených linií budeme svědky retardovaného děje a absentujících postav, jsem nečekal. Zarámování celého snímku posmrtnou idylkou už patří opravdu do říše oligofrenie a jediný způsob, jak film vydržet do konce, je uspořádat s přáteli soutěž, kdo přesněji odhadne, po kolika kýblích utrpení přijde další poetický střih na kouřící tovární komíny. (30.01.2011)

Tak já jsem asi cynik, ale tohle byla taková nuda z chudinského předměstí, kterou jsem nedotáhl do konce navzdory Bardemu, který se snažil, jak mohl, aby diváka přiblížil životu hlavního hrdiny Uxbala, vysloužilého veterána ulic a feťáka. Špína a hnus se mu lepí na paty celý život a mixuje to smůlou. Námět asi dobrý, ale film mě vypnul. (19.03.2018)