Mary a Max

Už si živo predstavujem, ako 7.marca Adam Elliot dvíha nad hlavu pozlátenú sošku malého mužíka. Nominácia bude jasná, ale konečne by to mohol niekto natrieť amerických štúdiovým popcorňákom. Tie mám síce vo veľkej obľube, ale škoda, že sa stále pretláčajú do povedomia len pomocou mainstreamovej vlny. 'Mary and Max' ide úplne mimo šablóny a dokazuje, že aj touto cestou sa dá potajomky vkradnúť do duše a srdca diváka a rozpútať tam absolútnu citovú smršť. Krásny príbeh, jedinečný myšlienkou, originálny spracovaním, komplikovaný, a pritom tak jednoduchý. Smútok a radosť boli dve najčastejšie pocity, ktoré vo filme dominovali a ich kombinácia vždy v inom pomere prinášala každou scénou čosi iné. Po skončení však prevládla radosť z dokonalého filmového zážitku, ktorého pôžitok si určite v najbližšej dobe znova rád vychutnám. Znamenitá bola najmä práca animátorov a všetkých, ktorý sa podieľali na výrobe tohto krásneho vizuálu, a hudobný podmaz už len skvelo doplnil už tak bezchybný celuloidový výtvor. Tlieskam. 100%. (10.12.2009)

Na animovaný film až nečekaně trpká výpověď o lidské osamělosti. O spříznění lidských duší, které je značně nepravděpodobné, ale o to více opravdové. V mnoha ohledech film působí vykonstruovaným dojmem, ale významem své výpovědi je tím naopak ještě upřímnější. Navíc to není hraný film, takže nemá ambice nastavovat zrcadlo skutečnému světu. Skutečný svět místo toho karikuje a to se mu daří velmi dobře. (04.12.2011)

"Můj milý ???, včera jsem počítal hvězdy. Bylo jich hodně, ale zaujala mě jedna: taková zářící, přesně vystihující můj stav. Pojmenoval jsem ji po tobě, protože vím, že taky zbožňuješ pohled na svět kolem sebe. O pár minut později jsem jedl pomeranč, byl kyselej jako šťovík. Jako můj život. V té chvíli jsem ještě netušil, že se mi změní. Jak? Viděl jsem jeden film. Byl o lidské bídě, o tom, že jednou jsme nahoře, jednou dole, ale když se poštěstí, máme bejt vděční za to, že tu jsme a zase o důvod víc k radosti. Ale jak říkám, když se sere, tak se sere všechno. Ten film poukazoval, že slovo láska může pro někoho znamenat vyblitý slovo, téměř bezvýznamný, ale v rukou pana A.E. -režiséra s obrovským srdcem- se těchto pět písmen změnilo v POJEM. Těžko popsat. Lze to vůbec? Ale jo, úsměvem. Ve chvíli, kdy to nečekáme, přijde někdo/něco, co předběhne naše myšlení a jakoby nás nasměrovalo. Náhoda? Možná, myslím ale že je to v nás. Ty situace tam byly tak důvěrně známý, znamenitý. Chtěl jsem si psát, s někým dopisovat. Až tak ten film působí, byť může klamat proporcema. Pak přišlo nadechnutí, chvění, můj duševní výbuch. Do prdele, to je síla, řekl jsem si. A přes tu dramatičnost a uvědomění si, že nesmím váhat a jít do toho, než bude amen, jsem zjistil, že klečím a koukám. A brečím. Nevěřil jsem....." Mary a Max: můj Film roku 2oo9!! (25.10.2009)

Nebudu tady nijak zastírat, že Mary a Max je od začátku až do konce jeden velký citový kalkul. Od barevného ladění (šedá pro neosobní a nelidský NY, sepiová pro zpátečnickou a citový a osobnostní rozvoj potlačující Austrálii), přes hudbu perfektně dokreslující jednotllivé momenty (Prokofievův Op. 64 by udělal drama asi i z dětského večerníčku) až po samotnou tragičnost postav, která je pro citlivého diváka vždy umně vyvážena lehkým příslibem naděje do budoucna. Stejně jako Elliotův předchozí počin je i M&M o samotě, odcizení a smíření, ovšem tentokrát je to formou lehce rozvleklejší a mnohem méně údernou. Ve chvílích, kdy by stačil čistě jen obraz se Elliot bohužel uchyluje k patetickému a nemístně deskriptivnímu vypravěči. I přes to všechno ale nemohu říci, že by mě křehké přátelství Maxe a Mary nechalo chladnou. Právě naopak... Přišlo režisérem krutě naplánované Que sera sera a vešekeré mé pokusy o chladný analytický přístup se rozplynuly do ztracena. Ještě teď mám chuť vzít Zlaté stránky, zabodnout do nich prst a... (19.11.2009)

90%. Mary a Max je asi prvy animak tohto typu, ktoremu som vedel prist konecne na chut, pretoze mam problem s animakmi typu WALLACE & GROMIT: PROKLETI KRALIKODLAKA (2005), MRTVA NEVESTA od Tima Burtona (2005) alebo od neho aj UKRADENE VANOCE (1993). Ja uznavam, ze je s tym spusta prace, ze tvorcovia su kreativni a vedia podat pribeh aj humorne, ale nic ma nezaujalo az tak, ako prave Mary a Max a mozno to bolo aj tym pribehom, ktory sa zaklada na skutocnej udalosti a je vlastne aj o zivote obycajnych ludi, ktory bol aj vesely, ale aj smutny, pacila sa mi tu aj klavirna hudba a dostal ma hlavne ten zaver. Ani neviem, co mi brani dat piatu hviezdicku, avsak teraz aj chapem, preco sa tento film ocitol v topke IMDb najlepsich filmov. _________ Toni Collette - (Mary Daisy Dinkle) +++ Philip Seymour Hoffman - (Max Jerry Horovitz) +++ Eric Bana - (Damien) +++ Barry Humphries - (Vyprávač) +++ Bethany Whitmore - (Malá Mary) +++ Renée Geyer - (Vera) +++ (04.02.2011)