Mary a Max

Pravdepodobne nejdepresivnejsi animak, co jsem kdy videl a taky jeden z nejdospelejsich. Australska holcicka s flekem na hlava, ktera nema zadny kamarady jenom kohouta, fotrik vycpava ptaky a matka chlasta si dopisuje s tlustochem z ameriky, kterej furt jen zere, ma panicky zachvaty a boji se lidi, uz jen to zni znacne odlisne od klasicky animovany produkce. Jenze tady navic Elliot macha hlavni hrdiny v samotnym dne, takze dojde na spoustu umrti, blazinec, chlastani a podobne a vsichni tu jsou porad nestastny, trapi se, jediny co je drzi pri zivote jsou vzajemny dopisy. A tohle vsechno je rozvinuty na minimalni plose a dej tak skoro neopusti dva domy a sestava pouze se stridavyho predcitani a psani dopisu hlasem vypravece. Navic celkovy depce pomaha i animace, ktera je znacne pokrivena, uchylna, ale i stylova a celej New York je udelanej cernobile. Ale aby to cloveka uplne nerozsekalo, film je zaroven natocenej tak jakoze mile a vtipne a dojde sem tam i na sice zbytecny, ale vtipny, infantilni forky. Lepsi 4*. (28.10.2009)

Max a Mary spočiatku vyznieva príliš predvídavo o tom, ako sa dve podobné osoby dočkajú splnenia svojej túžby nájsť si priateľa v podobnej situácii. Scenárista, režisér a výtvarník Adam Elliot však posúva dej ďalej do Maryinej dospelosti, zasádza tvrdé rany osudu, navzdory hravej plastelínovej animácii. Šeď New Yorku kontruje hnedastej Austrálii. Mary a Max nie je film ako väčšina populárnych „animákov“ z ponuky slovenských kín, v ktorých sa rýchlym tempom striedajú gagy rôznej kvality a všetko hrá sýtymi farbami. Nepotrebuje ohurovať veľkými dobrodružstvami a nasilu mámiť divácke emócie. Nie je stavaný tak, aby čo najatraktívnejšie komunikoval s deťmi. Boduje svojou inakosťou. Líši sa výtvarnou štylizáciou, rozprávačským prístupom, prepájaním tragických motívov s komickými aj celkovou atmosférou. Čo sa animovaných filmov týka, pre mňa sa jedná o jeden z najvtipnejších filmov. (12.11.2014)

Ty věci lidský zas... Jsme hlína, jsme plastelína... Ach! . . . Jsem písek, v Poušti vyprahlý! Ještě že je pitek, můžu se jít opít. Mezi lidi zas, samosebou vybraný... %-] . . . Qué sera... - - - - - (Poprvé viděno 16.9.2011 na pátečním >plastelínovém prostoru< , hodnocení 6909., komentář zde marný jako pětistýsedmdesátý - 16.9.2011) (16.09.2011)

Nebudu tady nijak zastírat, že Mary a Max je od začátku až do konce jeden velký citový kalkul. Od barevného ladění (šedá pro neosobní a nelidský NY, sepiová pro zpátečnickou a citový a osobnostní rozvoj potlačující Austrálii), přes hudbu perfektně dokreslující jednotllivé momenty (Prokofievův Op. 64 by udělal drama asi i z dětského večerníčku) až po samotnou tragičnost postav, která je pro citlivého diváka vždy umně vyvážena lehkým příslibem naděje do budoucna. Stejně jako Elliotův předchozí počin je i M&M o samotě, odcizení a smíření, ovšem tentokrát je to formou lehce rozvleklejší a mnohem méně údernou. Ve chvílích, kdy by stačil čistě jen obraz se Elliot bohužel uchyluje k patetickému a nemístně deskriptivnímu vypravěči. I přes to všechno ale nemohu říci, že by mě křehké přátelství Maxe a Mary nechalo chladnou. Právě naopak... Přišlo režisérem krutě naplánované Que sera sera a vešekeré mé pokusy o chladný analytický přístup se rozplynuly do ztracena. Ještě teď mám chuť vzít Zlaté stránky, zabodnout do nich prst a... (19.11.2009)

Chytrá, technicky prešpekulovaná satira, v ktorej má miesto každý jeden nepatrný detail vytvárajúci dokonalý filmový celok. Chvíľami som nevedela, či sa mám smiať alebo roniť slzy, príbeh dvoch bizarných postavičiek, neurotického Maxa a plachej Mary, bol dojímavý a paradoxne i krutý. Celé je to však lemované citlivým prístupom, takže aj v trpkej irónii sa usadili emócie a záver... ten bol trpko emocionálny. Zbožňujem tieto groteskné animáky pre dospelých a Mary a Max je klenotom v danej žánrovej forme. (07.06.2010)