Specialita šéfkuchaře

Gurmenózní, temně laděná tv inscenace Lucie Bělohradské, která svou zdánlivou nenápadností zasáhne o to výrazněji právě tím komornějším provedením s prohlubující se stylově-pochmurnou atmosférou. Jen taková opuštěná židle stálého hosta: který nikdy nevynechal, či vlnící se kočičí silueta dokáže vyvolat nepříjemně šimravé chvění. Potom pohled na hodující dvojici(Laffler a Costain), která s požitkem vychutnává každé sousto na chvíli zmrazí pohyb kyvadla starých pendlovek(krve by se ve mně nedořezal), jako předzvěst blížící se lákavé odměny od podivínského majitele restaurace Sbirra. Stravuje mě přitom pocit neodbytného vnitřního pnutí, sílí a spaluje, je to jako položit se do rakve a zavřít nad sebou víko; a tento stav zažívám opravdu velmi výjimečně, jak výjimečná jen může být Specialita šéfkuchaře. (01.11.2010)

Tak nevím ale z tohohle jsem fakt odvařenej nebyl. Film o restauraci ve které není něco v pořádku. Fajn. Ale sakra co to má bejt když pointu odhalím v 15 minutách? A co ti herci proboha? Jo Lábus ujde a jde vidět že hraje s chutí, ale ten zbytek? Děs a běs. Televizní pojetí filmu prošlo, jen scény mimo restauraci jsou zoufale nezajímavé. Nicméně scény v restauraci jsou naprosto brilantní. Pro mě průměr. (23.02.2013)

Mimořádně zdařilá a hodně kořeněná jednohubka pro labužníky. Paní režisérka dokázala vybudovat kouzelnou, lehce mysteriózní hororovou atmosféru, nepostrádající vtip a lehkost a udržet diváka v napětí a očekávání. Skvělá kamera si hraje s detaily, zejména bramborovitého obličeje pana Lafflera a podivně krvavých očí záhadného personálu restaurace. Herecký výkon Jiřího Lábuse je famózní a jeho repliku „doma nepřijímám“ používám od té doby také - když mám doma neúnosný bordel. A ještě něco je zde příznačné: Totiž pozvolné propadání až do úplné závislosti trávit večer, co večer v restauraci U Poma - pardon U Sbirra!! ;-) (20.08.2008)

Neskutečná atmosféra, která je dána jak stylizací filmu, tak i skvělými hereckými výkony, kdy Jiří Lábus jednoznačně vede. Ale je tu i další skvělý prvek, a to je televizní zpracování. Neskutečně tomu svědčí, protože snímek je pak dostatečně umírněný, vybírá si především interiéry, které jsou relativně malé, čímž je celkový děsivý dojem umocněn. A navíc nic děsivého skutečně nevidíte. Tady je krásně vidět, že rozhodující je prostě atmosféra. (03.07.2015)

Šedesátiletá povídka Stanleyho Ellina patří ke klasice horrorové literatury a její televizní adaptace je na tom kvalitativně prakticky stejně. Příběh návštěvníků velmi specifické restaurace U Sbirra zůstal prakticky nezměněn a co je zásadní, režisérce se podařilo udržet i atmosféru. Ta staví především na hereckých výkonech, ze kterých nutně musím vyzdvihnout Jiřího Lábuse v jeho životní roli Lafflera. Mlhavé záběry interiéru restaurace, podobizna E.A.Poa, všudypřítomná černá kočka....to vše vám navždy zůstane pod kůží. Osobně tuhle adaptaci řadím mezi pět nejlepších českých filmových horrorů. (29.08.2004)