Lůno

Po mnoha stranách (a obzvlášť po té vizuální a psychologické) je Womb naprosto epickým dílem. Ve zdánlivě klidně plynoucím ději je maximum tenze a dechberoucích záběrů, to všechno propleteno velmi kontroverzní tématikou. A jediný pohled Evy Green ve mně dokázal vyvolat stavy panické úzkosti. Možná až mrazivě dobré, a snad i to je důvodem, proč se nemůžu odhodlat k plnému počtu. (11.08.2011)

Tak tohle mě zaujalo už od úvodní dětské části a hned jsem věděl že to bude skvělá podíváná. Nevím co pochválit dřív asi kouzelné prostředí, které dodávalo snímku výbornou atmosféru. Dále pak vizuál, kameru a hlavně úžasně chladnou Evu Green. Příběh rozebírat nebudu je sice dost úchylný ale to mě vůbec nevadilo, protože ta forma vypravění a krásné záběry to zastíní. (19.07.2012)

Najprv si ujasnime jeden fakt. Eva Green je krásna a talentovaná herečka, ktorá filmu dodáva potrebný nádych romantiky i smútku. Ďalej treba do nebies vychváliť náramne fascinujúce pobrežie, opustenú atmosféru stiesnených, no zároveň útulných priestorov malej chatky a všetky ostatné okolia/interiéry natáčania. Spočiatku sa jedná o značne netradične poňatý film, ktorý diváka dokáže svojou nenútenou romantikou chytiť za srdce a potom.. mu ho ku koncu tak trochu bezcitne urvať. Spokojnosť bola nesmerná, až kým na scénu neprišla možnosť "genetickej replikácie" Tommyho a s ňou spojený stereotyp a sterotyp.. a.. Dej sa prestal posúvať, všetko mierne stagnovalo a počiatočné nadšenie v priebehu času vyprchalo. Škoda, naozaj veľká škoda. [MFF Cinematik 2011, PN] (15.09.2011)

Hodně rozpačité dojmy. Na jedné straně vizuálně robustní a meditativní styl Benedeka Flieghaufa podpořený nádhernou kamerou a výpravou v téměř bergmanovském bezčasí, na druhou stranu nutnost konstruovat hypotetickou situaci a jakýsi "über"freudiánský paradox, v němž se symbolické zdvojení matka-milenka stává biologickou realitou. Právě v té hypotetičnosti možná tkví zásadní problém - ačkoli režisér přiznává fascinaci genetickým determinismem, jediný, kdo by mohl tenhle film adekvátně posoudit, je psychoanalytik. Jde tu prostě víc o symbolické než "tvrdě vědecké" ztvárnění fantazie o matce, které není vázána neprostupným tabu. V Lůně je spousta výborně vystavěných situací, na druhou stranu v něm vidím velké napětí mezi Fliegaufovou metodou "chladného pozorovatele" a zúčastněného komentátora. Přišlo mi, že nikdo na place (pochopitelně) nevěděl, co si o příběhu a vztazích postav myslet - je to tak nesmírně složité a spekulativní, že se celý film uhnízdil na hodně nestabilním podloží mixu dramatu, romantického filmu a pohádky. Následkem toho se z něj vytratil ohromující dojem soustředěnosti, jaký jsem pociťoval při sledování Dealera a občas se do něj vkrádá dojem brilantně natočené bezpohlavnosti. (10.08.2011)

Komorné, nezvyčajné, tiché a so silným umeleckým dojmom. O postavách síce vieme len málo a príbeh je jednoduchý, pričom v ňom nie je veľa slov, no aj to málo stačí, aby bolo všetko čo treba vypovedať aj vypovedané. Záver som síce čakal silnejší a emocionálne bohatší, ale nevadí, to ostatné stálo za to. Už len uhrančivý výkon Evy Green bol zážitok. 75/100 (13.11.2016)