Sin Nombre

Mexický příběh o cestě do Ameriky a dívce, která se zachrání paradoxně tím, že se sama vystaví ještě většímu nebezpečí po boku mladého chlapce, který nechtěl přihlížet zbytečnému násilí a krutostem a zradil svůj klan. Z filmu jasně prýští poselství "Podívejte se, v ostatních končinách země se žije mnohem hůř a lidi řeší opravdové problémy" a zřejmě bych tak měl film hodnotit s přihlédnutím k tomu o hodně výš, ale mě to prostě nijak nikam nezasáhlo, asi se ozvala ta cynická část mozku. Chvíli se brebentí, chvíli střílí mexické gangy vymaštěných potetovaných lebek, ale výsledný dojem obětování se vlastnímu přesvědčení a pro dobro druhých jako očista od svých hříchů to na mě nepůsobilo. Příště prosím vymyslet něco trochu jiného, než procitnutí zlodějíčka z opravdu ošklivého místa. (23.04.2011)

Fukunaga je v první půlhodině dost nejistý a příběh je v úvodu trochu zmatený, postupně ale začne získávat velmi realistické a docela děsivé obrysy. Hlavní hrdina je mladý kluk, kterého do gangu nedostala jeho povaha, ale sociální postavení. Člověk zkrátka ocení, že žije v o dost šťastnější zemi, ze které nemusí utíkat. Osobně bych ovšem nafackovala všem těm "namakámoš" latinos, kteří umějí střílet, ale pracovat už ne a to samé učí svoje děti. Takhle se z té žumpy nikdy nevyhrabou. (30.05.2010)

Upřímná kritika života, ke kterému jsme všichni (v duchu Sartrova pojetí) odsouzeni. A svobodných (?) rozhodnutí. Je mi jasné, že v tomhle kontextu mluvit o "svobodě" je na pováženou, nicméně je to na místě. Sin Nombre je vyloženě existenciálním snímkem, který bez jakékoliv omáčky servíruje podívanou na odhalené jedince, kteří musí nést následky svých rozhodnutí, a to dost syrovým způsobem. Casper se přidal ke gangu Mara Salvatrucha. V komunitě, v níž žije, mu členství zajistí ochranu, zázemí, respekt. Vlivem okolností se náhle rozhodne, že všechno změní... Mladá Sayra se vydá se svým otcem na cestu do země snů. Stejně jako Casper se ale rozhodne seskočit z vlaku... a stejně jako on i ona je vyplivnuta do nelítostného boje o přežití a nucena hledat směr. Cary Fukunaga svou výpovědí ze života "za hranicí" (nebo na hranici?) zabodoval na celé čáře. Jeho výplod mi svým motivem připomněl Cidade de Deus, který je sice zpracovaný ze zcela jiných přísad a jiným způsobem, nicméně jeho chuť je stejně hořká. A nezapomenutelná... Víc než na efekty a ozvláštnění narace klade režisér důraz na autenticitu příběhu, prosté zachycení událostí v dokumentárním stylu. A je to právě ta zdánlivá odtažitost a nezaujatost, která dráždí - to "smíření" s tím, že "takhle to prostě je" a tak se na to podívej. Na mě pan Fukunaga rozhodně zapůsobil. (17.10.2009)

Dramata z rozvojových zemí u mě narážejí na jeden zásadní problém a to, že těžko budu soucítit s někým, kdo drancuje a vysává vlastní zemi jenom proto, že má taky právo reprodukovat se. Na základě pořekadla, že čím chudší a nevzdělanější země, tím větší přírustky, pak logicky nastává chudoba a prostředí, ve kterém bují kriminalita a sociální nepokoje. A už vůbec se není čemu divit, že v takovém prostředí berou vládu do svých rukou gangy a drogové kartely, kde nejsou vyjímkou ani desetileté děti s kvéry. A do právě takového prostředí je zasazen příběh Sin Nombre, a řeknu to narovinu, Iňáritových kvalit (k jehož taktovce má film tématicky nejblíže) se zde nedosahuje ani náhodou - ať už jde o vykreslení dramatu, akce nebo toho fatálu, který by si měl divák z filmu odnést. Rád bych uznal kvalit tohoto filmu, ale pokud se balancuje na hranici okoukanosti, lehce se vkrádající nudy a toho nervy drásajícího prostředí, nemůžu více, než za tři. (26.08.2014)

Ne každého zaujme takto stavěný příběh - popravdě i já jsem šel na tento snímek do kina pouze náhodou a se mnou jej sledovalo asi tak sedm lidí. Chyba těch, co pouze pohlédli na plakát, přišli totiž o náramnou podívanou, v našich končinách nezvyklou a velmi, velmi sugestivně podanou. Špína, prach, krev, pot... vše v průběhu filmu vnímáte do nejmenšího detailu a na tom celý snímek stojí - snaží se diváka vtáhnout do děje tak, aby cítil, že je jeho součástí... A náramně se mu to daří. (29.12.2010)