Sin Nombre

"Sin Nombre" jsem si sehnal kvůli svému nadšení z Fukunagova druhého snímku "Jana Eyrová" z r. 2011. Stejný divácký zážitek se však u mě nekonal: jednak nemám podobné filmy moc rád, jednak mi jsou osudy nějakých společenských vyděděnců na druhém konci světa ukradené (a na rozdíl od jiných to klidně přiznám). Film jsem navíc viděl v příšerném českém dabingu, což na dojmu z něj zrovna dvakrát nepřidá. "Sin Nombre", to je krásná kamera a strašná nuda, alespoň u mě. Na debut je to ale samozřejmě výborné, a pokud vás podobné filmy oslovují, pak si na své jistě přijdete. Mě osobně to však emočně minulo, podobně jako třeba podobný film "Město bohů" z r. 2002, s kterým je "Sin Nombre" často srovnáván. Nemohu si pomoci, ale dojímat se nad podobnými filmy někde v klimatizovaném multikině s pytlíkem popcornu v ruce mi přijde falešné a pokrytecké. (04.08.2011)

Svým námětem mě tento film absolutně odrazoval, protože nemám příběhy lidí z chudinských vrstev jakéhokoli zapadákova vůbec v lásce. V kině jsem jej před dvěma lety s klidem vynechal, ke zhlédnutí mě přesvědčilo až to, jak zajímavě si Fukunaga poradil s Janou Eyrovou. A výsledný dojem je přesně podle očekávání: rozpačitý. Velmi dobře natočený film, který mě svým dějem a realistickým snímáním mexického prostředí, gangů a uprchlíků z Hondurasu ani trochu nezaujal. (04.08.2011)

Upřímná kritika života, ke kterému jsme všichni (v duchu Sartrova pojetí) odsouzeni. A svobodných (?) rozhodnutí. Je mi jasné, že v tomhle kontextu mluvit o "svobodě" je na pováženou, nicméně je to na místě. Sin Nombre je vyloženě existenciálním snímkem, který bez jakékoliv omáčky servíruje podívanou na odhalené jedince, kteří musí nést následky svých rozhodnutí, a to dost syrovým způsobem. Casper se přidal ke gangu Mara Salvatrucha. V komunitě, v níž žije, mu členství zajistí ochranu, zázemí, respekt. Vlivem okolností se náhle rozhodne, že všechno změní... Mladá Sayra se vydá se svým otcem na cestu do země snů. Stejně jako Casper se ale rozhodne seskočit z vlaku... a stejně jako on i ona je vyplivnuta do nelítostného boje o přežití a nucena hledat směr. Cary Fukunaga svou výpovědí ze života "za hranicí" (nebo na hranici?) zabodoval na celé čáře. Jeho výplod mi svým motivem připomněl Cidade de Deus, který je sice zpracovaný ze zcela jiných přísad a jiným způsobem, nicméně jeho chuť je stejně hořká. A nezapomenutelná... Víc než na efekty a ozvláštnění narace klade režisér důraz na autenticitu příběhu, prosté zachycení událostí v dokumentárním stylu. A je to právě ta zdánlivá odtažitost a nezaujatost, která dráždí - to "smíření" s tím, že "takhle to prostě je" a tak se na to podívej. Na mě pan Fukunaga rozhodně zapůsobil. (17.10.2009)

O specifickou atmosféru filmu se podstatnou měrou postarala i pozoruhodná muzika, která si přinejmenším zaslouží ***** a dále úspěšným spojením obrazů, v nichž dominují pouliční gangy s hodně barvitou škálou záběrů zákoutí a nehostinných míst zdejší mexické krajiny s pachem krve plného násilí a uvěřitelně ztvárněnými prvky sociální bídy těch nejchudších, kteří celý život hledají a poté čekají na svojí šanci kdesi v Americe, což dokresluje tvář současné Latinské Ameriky. Je zde i zajímavé herecké obsazení, kde především zaujmou hlavní postavy Casper a Sayra. Přestože film občas působí jako dokumentaristická stylizace, tak to nemění nic na věci, že film činí ve své žánrové poloze vpravdě dílo nevšední. (09.05.2010)

Trailer: https://youtu.be/xy28rYE8NIw Zajímavá ukázka mexické kinematografie. Realisticky zobrazená cesta utečenců z Hondurasu a Mexika do vysněné Ameriky. Realisticky vylíčený svět pouličních gangů. Krutý film, který ale není krutý samoúčelně a současně dokáže být i velmi pěkný a zajímavý. Autentické. ■ P.S. Hodně lidí v komentáří porovnává s brazilským Městem bohů. Sin Nombre mě připadne být komornější, kompaktnější, ne horší (ale ani lepší) a méně drsné. Město bohů bych spíš porovnal s Milionářem z chatrče, ale bez toho Milionáře. (02.07.2011)