Divoch

50% Mám velkou úctu a upřímnou slabost pro americké filmy z období 1/2 minulého století, Amerika byla ve filmografii v mnohém napřed a vznikla spousta nádherných i ikonických snímků. Divoch patří (dle mého pohledu) k těm, které mají své poselství, zároveň v porovnání jiných snímku - nedosahuje jejich kvalit... (14.08.2024)

Vše to začalo když jsem řekl kamarádovi ať mi půjčí nějaký zajmavý film. Půjčil mi tento film z roku raz, dva, kde už od počátku mezi herci vynikal jeden, který vypadal jako něco mezi Kapitánem Vegou ze starého Street fighteru a králem Elvisem. Tento týpek to má v hlavě buďto hodně dobře srovnaný, a nebo si spíš hraje na něco co ve skutečnosti není. Pár scén nasvědčuje spíše jeho vnitřnímu boji, než jeho vnitřní jistotě. Sám mám rád motorky a proto mě téma starodobých motorkářů doopravdy zaujalo, ale celá atmosféra a styl v jakým je film točený mě spíš dovedl k názoru, že koně by se místo motorek hodily víc. Kdyby totiž z rádoby motorkářského gangu, který kazí čest motorkářům a dělá z nich nic neuznávající alkoholická monstra pro které není nic svaté za kovbojskou partičku lotrů, z policistů šerify a sem tam nějakého indiána, měl by tenhle film dozajista větčí úspěch. Ztratili by se totiž i nedostatky typu, že rána skončí očividně o metr vedle a provedení scény kdy motorka bez řidiče srazí nebohého staříka je sice originální leč chabé. Jediná milostná scéna, kterou od filmu sice nevyžaduji, ale pokud už tam je tak ať stojí za to, je scéna kde si "božský" Marlon hraje na drsňáka, mě přišla jednoznačně nejvtipnější v celém filmu. Obličej Marlona je neustále v jakémsi pokerface a to i tehdy, když se řítí na motorce relativně velkou rychlostí. Dnes jsem to zkoušel a už při padesátikilometrové rychlosti jsem měl slzy v očích. Chápu, že z prehistrorického hlediska je tento film dozajista velkým pokladem, vždyť i plíseň na plísňovém sýru čím je starší, tím je lepší, ale bohužel i ta plíseň se musí jednou vyhodit, nemůže zrát desetiletí a já si myslím, že tento film už v dnešní době přezrál... K hodnocení, když povážím staří, motorky a milostnou scénu u které jsem se po dlouhé době doopravdy zasmál dávám tomuto filmu 4 hvězdičky... (16.09.2005)

Divoch tematizuje osud, jelikož ze svobody motorkářů, kteří vlastně nikam konrétně namířeno nemají, paradoxně utváří predestinaci nevyhnutelné katastrofy. Ovšem spíše než by film reagoval na Sartrovo „odsouzen k svobodě“ a Nietzscheho, který upozornil na obtížnost a nepohodlí svobodného života, vyčkává a objektivisticky finguje vědeckou nezúčastněnost. Nejvíce to dává najevo postavami na hraně, jako třeba pragmatický policista nebo děvče zaseklé v místním zapadákově. Tyhle postavy fungují jako soudci Brandona a jeho party a na nich záleží, kam se osud přikloní. Jsou tak svobodnější než motorkáři. (20.07.2008)

V padesátých letech patrně přetrvávalo mezi filmaři motto "film jako film". Je jedno, zda v něm bude nějaká poutavá zápletka či nikoliv. Jednoduše vzali kameru a zachycovali okolní dění. Jinými slovy se o nějaké vyhrocené drama skutečně nejedná. Pokud je film zajímavou podívanou, tak jen díky charakterní roli M. Branda. Zbytek filmu je jen nudný sled dialogů a scén, které plnily účel v době, kdy byl Divoch natočen. Dnes už nikoliv. (24.08.2015)

Na rok 1953 velice odvážný, rozporuplný a kontroverzní film o revoltě mládí proti autoritám, zažité morálce i obecným představám o správně prožitém životě, který však poměrně vyrovnaně dává prostor oboum stranám. Očekávaný happyend, jenž se nedostavil, spolu s vnitřními rozpory všech postav udržují vysokou úroveň i z obecného hledisla. Z toho formálního pak film nejspíše charakterizuje mírná afektovanost a herecký galakoncert Marlona Branda, který je tu plný elánu, energie, dynamiky a nesmírné síly, již ventiluje takřka na všechny strany. Ó, to byly doby, kdy božský Marlon plnil kinosály o ovládal srdce všech dívek a mozky všech chlapců! (19.12.2004)