Večírek

Zatímco kašpaři z Mirisch Co. kurvili v roce '68 Růžovýho Pantera, Edwards spolu se Sellersem nezaháleli a společně stvořili tuhle komedii o Indovi na večírku mocnáře z Hollywoodu. Film byl prý dobový trhák, mě to ale podstatnou část stopáže spíš nudilo - Sellers jako Ind vtipnej nebyl a opilej číšník mě taky celou dobu sral. Pozitiva vidím dvě - 1) neznámá Claudine Longet se mi líbila a hezky zpívala, 2) během absurdního závěru mejdanu Clutterbuck se sluhy zachraňoval obrazy a když jeden z nich nesl velký obraz jeho ženy, tak Clutterbuckova reakce byla "tenhle ne, jen ty dobrý". To byl jediný moment, při kterým jsem se upřímně zasmál, a to je na komedii docela málo... (21.08.2016)

Asi jsem vůbec nepochopil, co je na filmu vtipného. Začíná to asi tak: pan Bakshi se během pauzy při natáčení velkfilmu opře o detonátor a vyhodí celou pevnost do vzduchu. Omylem se pak ocitne na večírku producenta, kde mu v bazénku uplave bota, kterou si před tím ušpiní, pak se směje historce, která je dojemná, ale on neslyší začátek a chce být zdvořilý. Následně hraje šipky a trefí do čela chlápka, který je vedle terče. Rozsype zrní pro ptáka na zem, omylem spustí mikrofon a všichni tak nahlas uslyší, jak si pro sebe opakuje "mňamy, mňamy". Pak během jídla na něj nezbude židle, takže sedí na pidistoličce u dveří, které ho z ní 2 x shodí. Jo a když chce ukrojit kuře, tak se odletí z talíře a přistane ve vlasech jisté dámy.... V tomto duchu film pokračuje až do konce - doslova jsem to přetrpěl, ale pořád jsem doufal, že pochopím, proč se ten film hodně lidem tolik líbil. Možná by se na něj měli všichni podívat nyní a ne vzpomínat na okamžik, kdy ho viděli jako děti. Nebo je fakt vtipné, že když chce někdo kousek toaletního papíru, tak odmotá celou roli? Fakt? Zlatý Troška s Babovřeskama..... (28.02.2014)

Spíše než o bláznivou komedii jde o posmutnělou "pocitovku". Sellers genialně zobrazuje člověka, který se dostal na místo, kam nepatří. Jenže to není proto, že by byl hlupák, ale proto, že je čistá duše a mezi těmi snoby působí jako pěst na oko. Naštěstí se ukáže, že v tom není sám (viz trochu optimistická závěrečná scéna). Bláznivý humor tu obstarává opilý číšník, který zdánlivě krade Sellersovi film. Jenže Hrundi tu není proto, aby rozesmával, ale aby ukázal divákovi strojenou trapnost snobských večírků. (03.06.2010)

Swingující šedesátky se krásně projevily v tomto příběhu snobů, co konečně jednou zažijí pořádný večírek! Hraje se o přetvářce, o falešné morálce, o tom, jak by všem bylo lépe, kdyby se hostitelé na večírku místo neustálého hlídání regulí, prostě od srdce zasmáli. A třeba po sobě hodili dortem... Rozpustilá nálada tohoto snímku je báječná a baví mě i lehce nostalgický konec. Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem si tuto jízdu užil od začátku do konce. Skutečně od srdce jsem se zasmál dvakrát (hrátky s přístrojem, co ovládá zařízení domu, záchodová scéna), jinak mi film přišel zvláštně zdlouhavý (neustálé přechody Bakshiho po domě), místy nevypointovaný (kam odtekla voda ze záchoda? co se stalo s dírou v podlaze?) a navíc se zvláštním sound designem (dlouhé rozhovory, co nejsou slyšet, neustále podbarvené "výtahovým" jazzem). Zpočátku jsou gagy slušné, ale pak se čím dál tím více opakuje to, že někdo někam padá, omdlívá (hostitelka omdlí a spadne do vody snad třikrát!) nebo se ožrale motá. Ano, jdu zřejmě proti většině, ale ožralý číšník mě spíš iritoval než bavil. Neustále jsem řešil otázku - proč ho proboha nevyhodí? (27.09.2022)

Pro mě zcela neznámá záležitost s božským Peterem Sellersem. Vzhledem k tomu, že většina vtipů je tu založených na faktu, že se hrdina různě ztrapňuje (což nemůžu ve filmu vystát a přivádí mi to návaly studu a samým studem pak odvracím zrak od filmu), nemůžu jinak než za 60%. Pokud si ale v podobném humoru (nebo v Sellersovi) libujete, zřejmě si THE PARTY vychutnáte nadmíru. (16.02.2010)