Bang Bang Club

Po Vražedných poliach ďalší zaujímavý film z prostredia vojnových konfliktov. Zaujímavý nielen autentickosťou témy, spracovaním a hereckými výkonmi, ale najmä tým, že si kladie (a necháva otvorené) otázky čo je poslaním vojnového fotografa, či má fotograf zasahovať do zachytávaného deja, či sú vojnoví fotografi paparazzami, či sa dajú v dobrom duševnom zdraví prežiť všetky hrôzy, s ktorými sa denne stretávajú atď. I keď som mal v poslednej dobe smolu na pár filmov s hypnotickým účinkom, Bang Bang Club si udržal moju plnú pozornosť a záujem aj napriek neskorej večernej hodine. (23.03.2012)

Filmy o fotografoch a novinároch sú pomerne jednotvárne. Videl som dosť filmov na túto tému a mnohé z nich sa mi zdali o triedu lepšie. Chýbal tu silnejší príbeh, ak to čo film obsahuje, vôbec môžme nazvať príbehom. Sú to iba scény o odvážnych mužoch-fotografoch, ktorí riskujú život pri každom cvaknutí foťákom. Je to raz tu, raz tam, ale v podstate stále to isté. Love story dosť nevýrazná, i keď "Domina" známa zo série Spartakus zaujala. Smrť toho, či onoho kolegu - fotografa, diváka veľmi nezasiahne, pretože akosi nedošlo k nijakému zblíženiu a ceste k divákovi. Filmu by skôr pristal názov Cvak,cvak club, pretože mi to prišlo celé ako zlepenec, viac či menej vydarených scén fotografov v teréne. Videl som lepšie filmy na túto tému (Vitajte v Sarajeve, Salvador, Harrisonove kvety...) a keďže tento nie je v ničom iný, príbehovo dokonca horší, tak nemôžem viac ako priemer. 60%. (08.02.2014)

Na tohle focení musí mít člověk žaludek, odvahu a možná také nevážit si tolik života. Každopádně Bang Bang hoši nenudili ani na okamžik. ...”Co je ta nejlepší věc, kterou jste udělal a která z vás udělala lepšího fotografa?” - Ujisti se, že máš ve foťáku film… OK a teď vážně. Dávám možnost svým emocím a citům, aby vzájemně a velmi plynně ovlivňovaly mé fotografování a mé fotografování mé emoce a city. - Greg Marinovich (26.02.2015)

Hezky se mně dívalo na ty reportérský kluky, ale horší už to bylo s těmi situacemi, které fotily. Já osobně fotím moc ráda, vezmu foťák, kolo a jedu vyhledávat momentky a věci, které mě nějakým způsobem zaujmou, ať je to stará bota ve škarpě, klika od dveří, brouk, kytka, strom........ a pak se k těm fotkám ráda vracím. Ovšem v tomhle případě bych prchala daleko od těch hrůz, které by ve mně zanechaly jen mrazivý pocit beznaděje. Někdo tam říká o nutnosti občas zapomenout na to, že ty, co fotí, jsou opravdoví lidé. Získáním Pulitzerovy ceny se sice dostane takový reportér, či fotograf na výsluní, ale velmi často za to zaplatí krutou daň, jak vyplynulo i z Bang Bang Clubu. Nebyly záběry jak tam sedí u bazénu se sklenkou vína daleko příjemnější?:-) Herecky to nedokáži posoudit, ale určitě mně byl moc sympatický Kevin v podání Taylora Kitche a celkově si myslím, že je tenhle snímek neprávem dost opomíjený. Alespoň já jsem zase o chlup víc pochopila, co může někdy takové řemeslo obnášet i když do toho může být člověk silně zapálený. (24.02.2015)

Bang Bang Club vidím především jako promarněnou šanci natočit opravdu dobrý film. Osudy Kevina Cartera a spol. jsou díky jejich práci nabité fakt dramatickými událostmi. Netradiční pohled do pracovního procesu reportážních fotografů jejich ražení stojí za pozornost. Obsahově tedy film co nabídnout má a díky ději postaveném na skutečných událostech jej lze hodnotit jako zajímavý. Ale naneštěstí psůobí i přes velmi dobrou kameru tak nějak sterilně a neosobně. Snad je to televizně nezajímavou režií, snad hodně slabými hereckými výkony všech 4 hlavních charisma postrádajících představitelů, ale film nezaujme víc než jako pozoruhodný sled událostí. Fotky Cartera, Marinoviche a spol. by zasloužily lepší film. (08.11.2012)