Režie:
Pietro GermiHudba:
Carlo RustichelliHrají:
Marcello Mastroianni, Daniela Rocca, Stefania Sandrelli, Leopoldo Trieste, Lando Buzzanca, Pietro Tordi, Odoardo Spadaro, Margherita Girelli (více)Obsahy(1)
Slavná italská komedie z roku 1961 oceněná Oscarem. Slavná komedie o snahách barona Cefalu (Marcello Mastroianni) zbavit se své ženy, aby se mohl znovu oženit s krásnou dívkou ze sousedství. Po značném úsilí se mu podaří získat dost důvodů k vraždě ze cti, která se v tehdejší Itálii trestala jen mírně. Znovu se ožení, aby byl tentokrát podváděn on. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (89)
Rozvod po italsku je výrazně lepší než Manželství po italsku. Je pravda, že mu chybí Sophia Loren, ale celkové zpracování, vyznění a děj jsou výrazně lepší. Manželství po italsku je svým pojetím snad ze všeho nejblíž grotesce a absurdnímu humoru. Ačkoliv zde hraje Marcello Mastroianni nejedná se o klasicky italskou komedii - není tolik uřvaná, s přehršle hádkama a podobně. A právě proto je výrazně lepší než jiné klasické italské komedie s Mastroiannim a taky právě proto se mi Rozvod po italsku vcelku líbil. 70% ()
Moc veselá komedie o vášnivě zamilovaném Italovi, který se ze všech sil snaží efektivně a pokud možno - co s nejmenší bolestí - zbavit své manželky. Kalkuluje, uvažuje, počítá. Vnitřní monolog vykresluje jeho postavu dokonale. Marcello Mastroianni se mi ve své roli lišáckého barona, co ví co dělá velice líbil. Zkrátka "Fefe" neměl chybu. ()
Včerejší příjemný večer patřil dvěma partičkám šachů a téhle italské komedii. Rozvod po italsku je pro mě nezvyklým příběhem. Vždyť kdo by chtěl, aby mu žena byla nevěrná? Jen nevěrník sám. Popravdě bych z Féfého ženy taky šílel a není divu, že chytl druhou mízu. Krom toho ta sedmánctiletá dcera sestry byla fakt kus. Ke konci příběhu tu máme zajímavé situace kdy, každej zastřelí svýho partnera :-) no a na úplný závěr je tu takové menší překvapení, jak by asi dál příběh pokračoval. Marcello Mastroianni hraje přesvědčivě a jeho žena předvedla taky slušný výkon. ()
Na svou dobu šlo bezpochyby o satiricku pecku, která si dobírala tradiční konzervativní morálku, pokrytectví spojené s ochranou tzv. cti, dominantní vliv církve a vůbec ten zastaralý životní styl italského venkova, který odpovídal rozložení společnosti někdy z 19. století v době, kdy Itálie žila konzumní život 2. poloviny 20. století. Dnes už je snímek přece jen trošku zastaralý vzhledem k tomu, že se zrychlilo tempo vyprávění, ale především proto, že společnost a nejen ta italská je zkrátka už o půl století úplně jinde a čelí úplně jiným problémům. Nejenže jsou dnes v Itálii rozvody povolené, ale stejně jako jinde, jsou tak snadné, že by stálo za úvahu jejich zánik trochu ztížit a především zkomplikovat život těm, co ho považují za permanentní mejdan. Jestli si u nás politici pořizují milenky a bez zábran se rozvádějí, aniž by měli potřebu cokoliv utajovat, svědčí to o tom, že jsme možná až moc tolerantní. Na Germiho snímku je ještě dnes potřeba ocenit výborné herecké výkony v čele se slizkým a mondénním Marcellem Mastroiannim v roli šlechtice, který prochází krizí středního věku a chce svou opotřebovanou manželku nahradit. Celkový dojem: 75 %. ()
Kujme pikle, pikle kujme:-) Obrazotvornost děsivě inspirující. Jak Marcello pravil, v Itálii je rozvod téměř nemožný. Proto hledal tisíc důvodů, jak ho uskutečnit, ale ne z vlastní viny. Jeho vztah zavánějící incestem, manželčino fňukání, musel se trápit:-) Na mě však v tom knírku působil až seladonsky, ne jako oddaná milující bytost. Co bylo zajímavé, tak vystižení oné doby, kdy panovaly jiné mravy. Být paroháčem bylo potupou téměř pro celé město. Čekala jsem soucit, ale tolik opovržení. Závěrečné vyústění bylo trefné. Opravdu není vše tak, jak se tváří. Marcello hrál skvěle ztrápeného muže. Hravě zastínil všechny další účinkující. ()
Galerie (16)
Photo © Ad Vitam
Zajímavosti (10)
- Český dabing režíroval Václav Krška. (raroh)
- Režisér Pietro Germi získal na filmovém festivalu v Cannes v roce 1962 cenu za nejlepší komedii. (Cucina_Rc)
- Československý plakát k tomuto filmu měl ve svém domě na zdi režisér Martin Scorsese, jak vzpomíná Marcello Mastoriani v dokumentu Marcello Mastroianni: Nenápadné kouzlo normálnosti (1997). Šlo o plakát z roku 1962 od významného českého grafika Josefa Flejšara (1922–2010). (PhillM.)
Reklama