Jasná hvězda

Takové v podstatě milé (i když tragické) drama, které pomaličku vypráví příběh sbližování dvou lidí, aby je pak zase osudově rozdělil - nespoileruju, o Keatsově životě snad dost lidí ví. Ano, ano, film je na motivy skutečných událostí. John Keats měl opravdu mladou lásku Fanny Brawneovou, kterou si nemohl vzít, protože byl jako básník chudý a v dluzích. Film si mnohé přikresluje, ale nabízí fajn historickou jednohubku se sympatickými hlavními herci. Netne ale do živého a není tak dojemný, jak by možná měl být - už vhledem k tématu, že lásku si člověk nevybírá a nemůže se jí zbavit jen proto, že je nepraktická. Sama Fanny říká, že na Johna nemůže zapomenout, i kdyby chtěla. Že to prostě nejde. To je sentiment, se kterým se řada lidí dokáže ztotožnit, ale film ho bohužel úplně nevyužil. PS: Drobný spoiler - skutečná Fanny sice léta po Keatsovi truchlila, ale nakonec se vdala a měla tři děti, kterým odkázala svoji korespondenci s Johnem (jejíž úryvky slyšíme ve filmu). (21.01.2019)

Nemůžu si pomoct, ale přes veškeré možné historické nepřesnosti se mi tenhle film hrozně líbil. Abbie Cornish přesně seděla na svou roli Fanny, která ví co chce a umí to dát najevo. Ben Whishaw,který mi utkvěl jako trochu magor z Parfému, se zde překvapivě také autenticky zhostil role básníka...navíc film doplňovala krásně poezie a hudba a krásná kamera,zkrátka ideální na opuštěné dny, kdy je lehce pod mrakem, nebo už i tma, a člověk má chuť snít, jaké to bylo kdysi, jakou moc má láska a jakou sílu mohou mít slova. (11.11.2011)

Strhující biografické, vizuálně úchvatné drama o anglickém romantickém básníkovi Johnu Keatsovi (Ben Whishaw) a dívce ze sousedství a jeho životní lásce Fanny Brawneové (Abbie Cornish), po formální stránce klasicistně uměřené a precizní, přitom emocionálně maximálně silné a důvěrné, romanticky sentimentální. Navíc hustě proložené umělcovými verši z několika jeho sbírek, režisérka Keatse nechává dokonce recitovat po celou dobu závěrečných titulků. ~ Intimně zobrazený vztah Keatse a Fanny (bez jakýchkoli nucených dějových zvratů) ukazuje lásku v její nejčistší podobě. Její křehkost v postupném splývání dvou duší, přičemž dokládá, že láska není omezena chudobou ani bohatstvím. Veškeré citové pnutí vychází z pouhých slov obou protagonistů, z jejich pohledů i společných chvil, během nichž jen občasné polibky a vzájemná objetí znamenají náznak tělesného kontaktu. Jak trefně uvádí jedna recenzentka, jejich obnažování není povahy fyzické, ale psychické. Čistá esence lásky. Hvězda jasná. ~ Snímek se vyznačuje brilantními dialogy na vysoké umělecké úrovni (potažmo skvělými hereckými výkony!), rozmanitými dobovými kostýmy a malebnou kamerou s promyšlenými obrazovými kompozicemi, jež dodávají momentu silnější výsledné emociální vyznění. Tomu dopomáhá i decentní dobová hudba. (26.08.2012)

No, nevím, jsem z toho trochu rozpačitá. První polovinu filmu jsem byla s Brownem zajedno a nejradši bych Fanny nakopla - ne moc pěkná fiflena, která se jenom parádí a o poezii se začne zajímat jenom proto, že se jí líbí Keats. (Prostě pipina, která za ním šíleně dolejzá.) Další výtky mám ke scénáři, na začátku je příliš stručná expozice - vůbec jsem netušila, která bije (ostatně víc věcí nebylo vysvětlených), a závěr je oproti tomu dost rozvleklý. Líbily se mi vlastně jenom dvě věci - stará Anglie (výprava byla bezchybná) a fešák Ben Whishaw v roli básníka Keatse :) (27.03.2010)

Mne táto Campionovej umiernenosť a odklon od jej zaužívaných postupov a formy v mnohých ohľadoch nesadla. Jediné čo ma trochu zaujalo bola slušná výprava, prostredie londýnskeho Hampsteadu a sympatická herecká zostava. To ostatné nestálo ani za myší prd. Dejová linka by mohla súťažiť v nezáživnosti, postavy sa tu len tak mihali, plkotali medzi sebou, veršovali, prípadne fňukali nad nenaplnenou láskou a k ničomu rozumnému to neviedlo. Myslel som, že sa niečoho dočkám na záver, no mýlil som sa. Tiež som nepochopil jednanie postáv. Ten mladíček sa celý čas hral len na tragéda, fňukal za nešťastnou láskou a že je chudobný a nič preto nerobil, aby tomu tak nebolo. Miesto toho aby sa chopil práce alebo aspoň lopaty tak radšej len niekde vylihoval a sťažoval sa. Čo čakal? Že sa tá jeho chudoba sama od seba nejak vyrieši? Neviem... bola vtedy už športka? Dievčinka zas na tú dobu a prostredie mala až moc voľnosti a tolerancie zo strany rodiny a známych, to sa mi zdalo nereálne. Možno to do určitej miery vysvetliť absenciou otcovej ruky, no i tak... spoločenský tlak bol v tej dobe neúprosný, pochybujem, že by jej matka bola taká slniečková svätica. No proste jedna hrozne unudená zbytočnosť oblečená do pekných kostýmov sympatických hercov. 40/100 (19.10.2017)