Jasná hvězda

Ak sa chceš vyhnúť sláve, píš poéziu. To je Keats a jeho život! Je to jeden z klasikov, ktorých diela sa chvália, ale už asi nečítajú. Jeden z panteónu búrlivákov, ktorí slávu získali až po smrti. Vnútorná spokojnosť by pre neho bola prekážkou v tvorbe. Sláva pre neho bola ako žena. Bola by mu verná, keby s ňou zaobchádzal s istou dávkou ľahostajnosti. Sláva ale neprišla, bola len ilúziou, pominuteľnou a nestálejšou ako vánok. Jedinou istotou mu bola Fanny, jeho múza, éterická bytosť. Tento vzťah sa lepšie zobraziť asi nedá. Najlepší film Jane Campion. (04.02.2017)

Ben Whishaw opět udivuje svým velice působivým a sympatickým subtilním zjevem, a Abbie Cornish nabízí divákům postupné proniknutí do podstaty její přirozené krásy. Jsme tak svědky, kolikrát až moc, citově zabarveného dialogu, který vlastně oslavuje lásku cudnou, či staromódní, chcete-li. Spojte si Finding Neverland, Piano, Pýchu a předsudek, Pokání a výjde Vám tahle historická lovestory, která sama o sobě není originální, což nejde ani tím nejnajivnějším způspbem očekávat, avšak v samotném důsledku ukňourané zamračené východočeské neděle, to nehrje pražádnou roli. To vše se děje za přítomnosti skvěle naexponovaných obrazů anglického venkova (především jednotlivé obrazy měnící se v závislosti na ročním obdobím), které dávají ostatním divákům jásný impuls, dát si tuto exkurzi do citově čistých, ale v jistém směru přehnaných vod lidského milostného spojení, spíše na plátně, větších rozměrů, než na obrazovce s malou úhlopříčkou... (06.02.2010)

Rozevřená duše cínového vojáčka se rozprostřela po pokoji, neb současné tempo fejsbůků a němé změny slov v symboly, zajistilo neblahý pocit vojáčkův, že tahle doba lásce nepřeje, že ji hubí. Bright Star je otevřenou knihou pocitů. A můj pocit je skrz na skrz pozitivní, leč osud mě naučil, že nemám věřit dokud nedojdu konce. Trnitá cesta fialkovým polem a typickou symetrálou zamilovanosti (kontakt - nebe - pád) mi zavdala myšlenku, že člověk blbne a nemusí být v evidenci Bohnických složek. Zamilovanost je jako leporelo. Snadno se rozloží, ale těžko dává dohromady. Fanny se dostala do stavu "opilosti", ale madam Campion ji zasadila tvrdou ránu. I cínovému vojáčkovi, mě. A básník, který navzdory osudu zpíval (fantasticky uhrančivý B.W) rozžhnul pohasínající plamen víry v reinkarnaci vztahů a já mu za to zřetelně poklepal na rameno, jakože mu za to fakt děkuju a šel žít... (11.04.2010)

O hvězdičku méně, kvůli mé nesnášenlivosti vůči trapnému a stále se opakujícímu romantismu! Úžasná scéna a kostými to vyzdvihli do neuvěřitelných výšin, až mě to potěšilo. Herci byli průměrní, ale měli tak velkou dávku romantismu, že už mi to taky nevadilo. Plný růžových pocitů a kvalitního romnťáku. XV. Seminář britského filmu / John Lennon Uherské Hradiště (05.12.2010)

Film o velké Keatsově múze pracuje s procítěným scénářem, malebnou kamerou, krásnou hudbou a především strhujícími hereckými výkony. Vztah Keatse a Fanny je zobrazen velmi něžně a intimně. Dost riskantní krok na dnešní dobu. Ben Whishaw recituje Keatsovy básně s takovým klidem i zanícením, že byste ho mohli poslouchat hodiny. A Abbie Cornish předvádí doslova oscarový výkon. Jane Campion dokázala na dnešní poměry vytvořit netradiční, poetický a neskutečně podmanivý film. (13.01.2010)