Norské dřevo

Krásný sen, ze kterého vás probudí vlastní slzy, tak lze interpretovat adaptaci Murakamiho románu. Kdo román četl, bude každou scénu okamžitě znát. Odchylka od knihy je minimální. Kniha je spíše vzpomínkovou cestou do třicátých let, zatímco ve filmu tato retrospektiva není a je nahrazena voice-overem. To dává filmu jiný - vzdušnější - celek, který je jakousi rozšířenou vzpomínkou, až mi některé paralely připomínaly film 2046. Jak vizuálně, tak tématicky. Herci nemají na kreace čas. Tři hlavní hvězdy, spolu s Kiko Mizuhara jako Midori, jsou možná trochu příliš ideálním obrazem postav pro tento film, ale celkově přispívají solidními výkony. Anh Hung Tran a jeho režie je skvělá. Jeho zaměření na přírodu, extrémně velké detaily rostlin jsou ohromující a pracují v tandemu s příběhem. Záběry Toru a Naoko v horských končinách jsou kouzelné a tyto scény jsou z knihy perfektně přeloženy do filmu. On objímá Naoko v přírodě, ve které se oba ztrácejí. Hudba Johnnyho Greenwooda z Radiohead je geniální. Je to sice v rozporu s tím, co by jste očekávali z předlohy, ale rychle si uvědomíte, že to vlastně takhle má obrovský smysl. Stejně jako ve filmu Až na krev není nikdy hudba v pozadí a ve filmu nese stejnou váhu jako vizuální stránka. Další příležitostné skladby, kromě titulní hudby filmu (Norwegian Wood) jsou od jakési kapely Can. Některé okamžiky ve filmu však zanikají (málo scén s Reiko) a občas emočně přehánějí jako je třeba pláčící a slintající (doslova) Tóru. Možná má film pár much, ale je to vyjimečný a pro fanoušky Murakamiho jistě povinný film. (28.01.2011)

Je vidět, že se tvůrci velmi snažili, aby šlo o důstojnou adaptaci, která fanoušky (a autora) nenaštve. Žádné zásadní změny v ději, typově přesní herci (většinou), špetka humoru, adekvátní hudba, krásné záběry horské přírody, žádné formální exhibice (jako u Přicházím s deštěm). Film si tak nějak poklidně plyne, ale žádnou scénu, která by mě rozštípala, neobsahuje. Samozřejmě došlo ke značnému zkrácení a nečtenář musí mít problém chápat jednání a motivace postav (třeba o tom, kdo je Reiko, proč je v sanatoriu a co má na konci znamenat ta epizoda u Tórua, nepadne ve filmu ani slovo) (28.01.2011)

Norské dřevo je určeno především znalcům knižní předlohy, kteří se sice neubrání rozpakům, ale nakonec uznají, že i přes všechny neduhy to prostě líp zfilmovat nešlo. Murakamiho dílo je přeci jen až moc určené papírovým stránkám. Neznalým knihy nebo japonské mentality pak v kině hrozí, že se ocitnou na podivném erotickém dramatu s dokumentárními záběry nádherné japonské přírody. Více v mé skromné recenzi (17.03.2011)

Překvapila mě ta míra otevřenosti, zejména v otázkách sexuality. Film má přes dvě hodiny a možná, že kdyby měl jen hodinu a půl, byl by lepší. Stačilo by se zbavit některých zbytečných či nevydařených pasáží a soustředit se na to, co dávalo smysl. Ve filmu se toho totiž povedlo docela dost, včetně několika perfektně napsaných i obsazených postav, jenže ta hluchá místa značně kazí celkový dojem. (13.08.2013)

Tran Murakamiho absolutně nepochopil, ale s tím jsem před projekcí vlastně počítal. Z výborné, zamyšleníhodné, předlohy Tran vykouzlil nefunkční filmové leporelo, kde vztahy mezi jednotlivými postavami postrádají smysl a hloubku. Především vztah mezi Tóruem a Reiko (díky neodhalení Reičiny minulosti a charakteru je závěr snímku jak z jiné dimenze) o zoufale nefunkční chemii mezi Tóruem a Midori(film jí zcela zabil) rovněž škoda mluvit. Vietnamčík na režisérském seslíku je navíc až tak liška podšitá, že na mě jeho verze vyprávění nepůsobí ani jako hezky natočená ilustrace ke knize. Nevím jak to dokázal, ale všechny scény, které na mě v knize zapůsobily, ve filmu zkrátka nejsou :) Původně jsem předlohu s filmem porovnávat nechtěl, ale natočit z knihy, která nenudí ani řádku, dvouhodinovou nudu s nahrubo vytaženým dějem a do něj otrocky naroubované a doslové repliky dialogů (monologů), je umění. A že Tran celou dobu divákovi nestydatě vnucuje (artovým pojetím), že točí umění. Kdyby raději místo šustící trávy, šumící vody, zpomalených záběrů, špatně zvolené hudby a debilně natočených erotických scén dal přednost postavám, udělal by lépe. A nevydařený casting převážně ženských postav je "sladkou" třešničkou, neměla být náhodou Naoko nádherná?! a Midory netuctová?! a Reiko?! A seru na to! Zklamání, ale z úcty k Murakamimu, který, jak jsem se tu dočetl, dal povolení k natáčení po čtyřletém přemlouvání, ty velmi slabé tři dám. Zatímco kniha se stane nedílnou součástí mě knihovny, Tranův výtvor po zhlédnutí posílám do koše. Trane za tohle bys zasloužil, nejlépe Naočinu oprátku. (07.03.2014)