Reklama

Reklama

Velká žranice

  • Francie La Grande Bouffe (více)
Trailer

Obsahy(1)

Čtyři nejlepší přátelé – pilot Marcello (Mastroianni), šéfkuchař Ugo (Tognazzi), televizní pracovník Michel (Piccoli) a soudce Philippe (Noiret) – se společně vydávají na prodloužený víkend, který má být jejich posledním. Ve starém domě na okraji Paříže se přátelé začínají oddávat zatvrzelé, divoké a sebezničující žranici. Přidá se k nim místní učitelka Andréa, přítulná žena obdařená štědrými tělesnými proporcemi. Události rychle kulminují... Podle Ferreriho je film křivým zrcadlem, nastaveným moderní konzumní společnosti, dle jeho kritiků jen samoúčelnou provokací a oslavou kultu hnusu a estetiky ohavnosti, zatímco jiní ho označují za apokalyptickou vizi konce „přežraného" lidstva. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (194)

Ghoulman 

všechny recenze uživatele

Je to docela paradox. Zatímco nedostatek člověka posiluje, nutí ho bojovat o vlastní důstojnost „navzdory“ a tím tříbí jeho charakter (a soucit k druhým, kteří jsou na dně), velký nadbytek má naopak nezřídka za následek znecitlivění a absolutní ztrátu soudnosti o hodnotě věcí a dokonce i o hodnotě druhých lidí. Skoro, jakoby díky neustálé hrabivosti v sobě člověk pod nánosy dalších a dalších věcí pohřbíval základní stavební složky lidství, jakými jsou třeba svědomí či svoboda. Je celkem jedno, na co alegorii Velké žranice vztáhneme – zda to budou peníze, drogy, moc či sex nebo (jak to nejčastěji u všemožných epikurejců bývá) vše dohromady. Čím více se člověk ponořuje do požitků, tím více je svazován, až nakonec dokáže ničit i ty nejpodstatnější věci (včetně sebe sama), výměnou za drobounké kousky toho, či onoho potěšení. Avšak celá tragédie „nenažranosti“ nakonec tkví v mnohem podstatnějším problému. Je jistě samo o sobě smutné, dívat se na někoho, kdo vyplní celý svůj život pouhou honbou za naplněním nenasytnosti, která je už z podstaty nenaplnitelná. Avšak lidé nejsou ostrovy jen pro sebe a jejich konání (v menší, či větší míře) vždy ovlivňuje i zbytek světa. A ti, kdo si „berou vše jen pro sebe“, neberou nikdy ze vzduchoprázdna, ale vždy ze svého okolí. Nejlépe je tento problém viditelný v ekonomickém systému, kdy malá malá část populace rozhazuje peníze za dokonalé zbytečnosti, zatímco další (neskonale větší) část lidstva umírá hlady. Nicméně nerad bych v tomto ohledu šířil nějaké revolucionářské myšlenky (jak je dnes v okruhu „mladých intelektuálů“ v módě, hned v závěsu za opulentními večírky plných alkoholu a jídla) – už z podstaty výše nastíněného problému je posledním rozumným přáním chtít, aby všichni lidé žili v nadbytku. V ten moment by byl konec naší civilizace nejspíš nevyhnutelný. Mnohem lepší (a také mnohem idealističtější) je podle mne přání, aby si všichni lidé dokázali vystačit s málem... ()

frashmaker 

všechny recenze uživatele

Perverzí, žrádlem a hnusem nabité drama, které občas donutí člověka slintat, občas zvracet a občas odvracet oči. Nechápu, v jaké hlavě se mohl zrodit nápad stvořit "toto", ale určitou dávku geniality, bezprostřednosti a nenásilné invence tam rozhodně vidím. Na druhou stranu žádnou hlubší myšlenku, kterou tam spousta lidí našlo tam nespatřuji a myslím si, že si vpodstatě v tom každý může najít cokoliv si jen bude přát. Nicméně dle mého názoru to bylo natočeno jako syrový a nehlubokomyslný pokus zaplnit lidem žaludky prázdnotou a pak z nich tu prazdnotu opět dostat ven. ()

Reklama

mchnk 

všechny recenze uživatele

Paradoxně jsem zůstal nenasycen. Jako divák jsem hladověl a marně čekal na svůj dezert. Přitom vše, co běhá, létá nebo je oploutveno, leží zpracované na talíři a čeká na svého gurmána. Téma bylo velmi lákavé. K tomu ještě polonahá, přírodně všude vnadná děva, provozující lásku ve stylu hippies. Co víc si přát? Tu třešničku, kterou ani přítomní bohémové nekonzumovali. Pointu. Hlubší důvody jejich jednání, vůči čemu? Komu? Mám jenom hlad. I když tématicky, herecky i režijně výborné, není tento snímek jedním z těch, které bych někdy zařadil znovu do programu. Chvílemi skutečně až nudné. ()

Vědma 

všechny recenze uživatele

Všechny čtyři herce považuji za své oblíbené, zvláště pak Mastroanniho a Tognazziho. Všechny čtyři obdivuji za to, že přijali roli v tomto filmu. Co tím vlastně mělo být řečeno nevím a zdá se mi, že mám čím dál tím míň trpělivosti sledovat takovéto výplody . Tohle neuspěje jako kritika doby a vlastně jako kritika čehokoliv. Některé scény měly něco do sebe - takový divný druh humoru nebo čeho a prostředí vily a zahrady bylo poměrně magické, ale užrat se je dost hnusný a dost zdlouhavý způsob sebevraždy, hlavně pokud k ní nevede žádný zásadní důvod a tuhle sebevraždu sledovat je vlastně jakýsi očistec nebo možná skoro předpeklí. ()

LiVentura 

všechny recenze uživatele

Geniální film o neuvěřitelném setkání, které končí strašlivou smrtí....Těžká kritika společnosti se tu odráží spolu se zbídačelou myslí mnohých jejích jedinců..Mimochodem, sešli se zde největší herecké individuality tehdejší Itálie a možná, největší hvězdy současnosti stále ještě nikým nepřekonány.!! ()

Galerie (22)

Zajímavosti (12)

  • Film byl při svém uvedení do kin velmi kontroverzní. Pod rouškou bláznivé komedie se tvářil jako kritika konzumní společnosti a na filmovém festivalu v Cannes v roce 1973 vyvolal skandál, tím spíše, že nepřímo odsuzoval lesk a hojnost, které byly na této akci k vidění. Philippe Noiret, který byl v Cannes při uvedení filmu vypískán, kritikům odpověděl: „Nastavovali jsme lidem zrcadlo a oni se v něm neradi viděli. To svědčí o velké hlouposti..“ (classic)
  • Film je ostrou kritikou konzumní společnosti a odcizení, které způsobuje a které vede k nejrůznějšímu zneužívání a excesům až k sebedestrukci. Námět se zrodil v hlavě Marca Ferreriho během jedné z velkých večeří pořádaných Jean-Pierrem Rassamem a bratry Philippem a Alainem Sardeovými. (classic)
  • Pokrmy prezentované ve filmu pocházejí z pařížské restaurace Fauchon. (classic)

Související novinky

12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri

12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri

17.04.2010

12. ročník tradiční akce proběhne v Uh. Hradišti 7. - 9. května a přiblíží u nás až na výjimky vesměs neznámou tvorbu slavného italského režiséra Marca Ferreriho, který v mnoha ohledech bořil… (více)

Reklama

Reklama