Velká žranice

Perverzí, žrádlem a hnusem nabité drama, které občas donutí člověka slintat, občas zvracet a občas odvracet oči. Nechápu, v jaké hlavě se mohl zrodit nápad stvořit "toto", ale určitou dávku geniality, bezprostřednosti a nenásilné invence tam rozhodně vidím. Na druhou stranu žádnou hlubší myšlenku, kterou tam spousta lidí našlo tam nespatřuji a myslím si, že si vpodstatě v tom každý může najít cokoliv si jen bude přát. Nicméně dle mého názoru to bylo natočeno jako syrový a nehlubokomyslný pokus zaplnit lidem žaludky prázdnotou a pak z nich tu prazdnotu opět dostat ven. (25.12.2009)

Je to docela paradox. Zatímco nedostatek člověka posiluje, nutí ho bojovat o vlastní důstojnost „navzdory“ a tím tříbí jeho charakter (a soucit k druhým, kteří jsou na dně), velký nadbytek má naopak nezřídka za následek znecitlivění a absolutní ztrátu soudnosti o hodnotě věcí a dokonce i o hodnotě druhých lidí. Skoro, jakoby díky neustálé hrabivosti v sobě člověk pod nánosy dalších a dalších věcí pohřbíval základní stavební složky lidství, jakými jsou třeba svědomí či svoboda. Je celkem jedno, na co alegorii Velké žranice vztáhneme – zda to budou peníze, drogy, moc či sex nebo (jak to nejčastěji u všemožných epikurejců bývá) vše dohromady. Čím více se člověk ponořuje do požitků, tím více je svazován, až nakonec dokáže ničit i ty nejpodstatnější věci (včetně sebe sama), výměnou za drobounké kousky toho, či onoho potěšení. Avšak celá tragédie „nenažranosti“ nakonec tkví v mnohem podstatnějším problému. Je jistě samo o sobě smutné, dívat se na někoho, kdo vyplní celý svůj život pouhou honbou za naplněním nenasytnosti, která je už z podstaty nenaplnitelná. Avšak lidé nejsou ostrovy jen pro sebe a jejich konání (v menší, či větší míře) vždy ovlivňuje i zbytek světa. A ti, kdo si „berou vše jen pro sebe“, neberou nikdy ze vzduchoprázdna, ale vždy ze svého okolí. Nejlépe je tento problém viditelný v ekonomickém systému, kdy malá malá část populace rozhazuje peníze za dokonalé zbytečnosti, zatímco další (neskonale větší) část lidstva umírá hlady. Nicméně nerad bych v tomto ohledu šířil nějaké revolucionářské myšlenky (jak je dnes v okruhu „mladých intelektuálů“ v módě, hned v závěsu za opulentními večírky plných alkoholu a jídla) – už z podstaty výše nastíněného problému je posledním rozumným přáním chtít, aby všichni lidé žili v nadbytku. V ten moment by byl konec naší civilizace nejspíš nevyhnutelný. Mnohem lepší (a také mnohem idealističtější) je podle mne přání, aby si všichni lidé dokázali vystačit s málem... (15.10.2017)

Čtyři dobře situovaní pánové se sejdou na zámku jednoho z nich, aby odešli ze světa způsobem, který se jim jeví jako nejpříjemnější - užrat se k smrti. O důvodech se mnoho nedozvíme, snad proto, že není slušné mluvit s plnými ústy. Dobře zvažte hranice svého jemnocitu, než se podíváte. Snadno se totiž může stát, že svůj vzth k jídlu budete už navždy dělit na etapy "před Velkou žranicí" a "po ní". Nepřipravení diváci premiéry se záhy rozdělili na dvě skupiny - ti s odolnějším metabolismem psali rozhořčené dopisy kompetentním činitelům, ostatní při úprku kina zcela prozaicky zvraceli. I to je způsob, jak vyjádřit názor. ;-) S odstupem, kdy moje rozhodnutí "už nikdy nebudu jíst" dávno vzalo zasvé, musím ale říct, že tato zdánlivě dekadentní provokace v sobě nese cosi jako humanistické poselství, jen vyjádřené varovně drastickými prostředky. Možných výkladů je asi víc, ale já Velkou žranici chápu jako bajku o důsledcích materiální přesycenosti. Kdo má vše, nemá po čem dalším toužit, o co usilovat a ztrácí proto důvod žít. Prostředkem sebevraždy je pak právě symbol spokojenosti a blahobytu. Umím si představit i důslednější alternativu stejné myšlenky. Kdyby si zámecká společnost předsevzala, že společně zemře smíchy - při stejně sugestivním podání by se mohli infikovat i diváci. Zajímalo by mě, zda by se pak úmrtnost odečítala z návštěvnosti, ale to už sem nepatří. 80% (02.05.2008)

Nemusíte byť gurmán, aby ste si tento film užili. Stačí mať popri chuti na jedlo ( aj keď niektorým divákom po zhliadnutí, zrejme po chuti nebude ), aj schopnosť prijímať kontroverzné témy, či spracovania. Rozhodne veľký filmový kult a niečo, čo sa už vyše 50 rokov v škandálnosti málokedy podarilo prekonať. (18.06.2024)

ocenenia : MFF Cannes 1973 - Cena FIPRESCI ◘◘◘◘ mäso na všetky spôsoby...teľacie, jahňacie, bravčové, hovädzie...a samozrejme "biele" .... najprv to človek s chuťou prijíma ako komédiu, no s pribúdajúcim množstvom jedla, významov, výjavov, scén, a (SPOILER!!! úmrtí) sa z toho stáva niečo neskutočne trpké a smutné ...... avšak...... pointa "nastaveného zrkadla" konzumnej spoločnosti sa mi zdá príliš jednoduchá.... čo ak bolo zámerom tvorcov vystihnúť skôr podstatu vo filme viac krát zopakovaného biblického Vanitas vanitatum - Márnosť nad márnosť, vyslovené najčastejšie ústami Michela (apropo, minimálne 5 hlavných postáv nesie mená podľa svojich hercov).... nie však ani tak v ponímaní kresťanskom, ako skôr v ponímaní vychádzajúcom z východných filozofií (v závere zaznieva takisto východný hudobný motív).... nebude posolstvom týchto bakchánálnych orgií niečo na spôsob Hrušínského výroku v Spalovačovi mŕtvol "Všechny vás spasim"? :) Tak isto, každá zo štyroch hlavných postáv reprezentuje skôr tú vzdelanejšiu časť populácie (pilot, dramaturg, šéfkuchár, právnik) a preto si myslím že asi ťažko by takúto "vzorku" chcel autor použiť ako synonymum spoločnosti.... nebola táto "akcia" skôr výrazom vzdoru všetkých štyroch pánov voči okolnému svetu a jeho úbohosti? a keď už mali z neho odísť, tak spôsobom, ktorým by ho vysmiali, zosmiešnili, ukázali na sebe jeho obraz "ad absurdum"? .... no asi preháňam, ale k príliš jednoduchému výkladu tohto filmu by som sa neprikláňal.... cítim z neho až príliš veľa vôní a "pachov" :) Dobrú chuť!....tesné 4* (85%), snáď tá dĺžka bola pre mňa trošku únavná, a tudíž mínusom....... a na okraj - pekný dom, v niečom tak krásne "ošuntělom" a s ešte krajšie "ošuntělou" záhradou s množstvom psov, husí a sliepok na predmestí Paríža by som si zvykol bývať asi veľmi rýchlo :) .... a aspoň dve repliky z filmu, ktoré ma dostali :) "Tímhle si Vás slečno dovoluji požádat o ruku. Když dovolíte." :D (treba vidieť) ... a otázka malého chlapca "Pane, vy jste Arab? - Ne, neboj se, ja nejsem Arab" (04.05.2010)