Včera, dnes a zítra

První povídce vévodí Adelina, která rodí jedno dítě za druhým, aby se vyhnula lochu, jenže po sedmém (nebo kolikátém) začne být její manžel Carmine poněkud… vyšťavený. Naštěstí je ve hře i neapolitánská sounáležitost a hluboce zakořeněný odpor k justici, takže vše se v dobré obrátí. Ve druhé je hlavní postavou milánská nafrněná panička s rolskou a uťápnutým milencem a třetí kraluje Mara, římská lehká děva, jedním toužícím ctitelem z Bologne a druhým ze semináře. Ve všech povídkách ztělesňuje Sophie prototyp italské Ženy, živočišné, nevypočitatelné a temperamentní, zatímco Marcello submisivního muže, který ženě ve všech směrech podléhá a vlastně byl stvořen jen pro její rozmary. Ony ty de Sicovy komedie vlastně nejsou nijak vtipné. Ale jsou zábavné, ukřičené, přelidněné, smyslné, prostě z nich dýchá Itálie. Mám je nejradši k těstovinám. (29.12.2016)

Úchvatný povídkový film nesoucí v sobě snad všechny odstíny Itálie oněch let. Spojení Loren a Mastroianni v dialozích funguje perfektně. Miluji ten obrovský nadhled, se kterým je tento povídkový film natočen. Na tehdejší dobu je to jednoznačně, právě vzhledem ke zmíněné nadsázce, film velmi moderní. Z filmu přímo číší bezstarostnost a radost ze života. To je možná asi ten hlavní důvod, proč je v mých oblíbených. Zkrátka zlatá šedesátá. (09.12.2011)

Navnaděn nedávným nečekaným zážitkem z Manželství po italsku a zde následně zklamán schematičností a teatrálností prvních dvou povídek; třetí je sama o sobě naopak plná života, atmosférická a vůbec báječná, ale pocit ztraceného času z prvních dvou úplně nezahnala. (11.05.2013)

První povídka byla vtipná svým námětem a skvěle sehranými herci, ale až třetí povídka byla geniální. Zvláště Mastroianni jako loudil byl neodolatelný a pak ten striptýz....mohla by se tím holka živit :) Bohužel druhá povídka je dost o ničem, naštěstí je dost krátká. Takže nakonec takové silné tři hvězdičky. (29.05.2012)

První část mě asi vzala nejvíc, mělo to ještě takový zvláštní nádech něčeho, co jsem v druhé části již postrádal. Tam jsem bezpečně rozpoznal Royce a stejné herce. A třetí kapitola mě již jaksi unikala. Nechci říci,že to bylo špatné, to vůbec ne, partnerské vztahy byly vykresleny bravurně a Itálie vyobrazená tak jak má být (i když poskrovnu) jen jsem postrádal určitý šmrnc a noblesu, ktarou v tomto období kinematografie leckde pociťuji mnohem více. Místy jsem se ale opravdu od srdce bavil. (08.12.2009)