Příběh Piery

Atmosféra filmu skvele zodpovedá rozháranému citovému a myšlienkovému rozpoloženiu dospievajúcej Piery. Výjavy bez vysvetlenia, záhadná prítomnosť niektorých postáv aj chýbajúce pointy scén diváka dráždia a znepokojujú. Matka - sexuálne radodajná, indolentná (ľahostajná) schizofrenička, otec - zaneprázdnený komunistický intelektuál, hľadiaci na excesy svojej ženy kľudom človeka, čo všetko prekukol. Liečba matky elektrickými šokmi, ani otcov pobyt na psychiatrii neprináša spásu a rodinnú pohodu. Piera sa rodičov snaží udržať pokope, no prebúdzajúca sa pudovosť ju len k incestu dokope. Provokujúce scény nahoty s prvkami krvismilstva a pedofílie svedčia Ferreriho povesti vyhláseného škandalistu. (23.10.2007)

Možná je můj sexuální liberalizmus tak bezbřehý, nebo jsem úchyl, ale mě se podobně laděné příběhy prostě strašně líbí. Uznal bych, že je film vyprávěn trochu nezvyklým způsobem, hodně rozvolněně a tu a tam pomocí scén, které k dějové linii nemají prakticky žádný vztah. Uchvátil mě ale hned několika věcmi najednou. Až hippie sexuální rozvolněností, ten film srší erotickým napětím, přesto se v něm toho zase až tak moc erotického neděje, spíše jen náznakově, čekal bych to i otevřenější. Líbí se mi ta vztahová otevřenost, kdy se všichni mají rádi a neřeší, jak to zrovna dávají najevo a že to není zrovna moc podle prověřených a platných norem. Strašně se mi líbilo vykreslení hlavních postav, dychtivou Pierou počínaje, přes výborně pojatou Eugenii a přesně sednoucího Lorenza, který má jednu úchvatnou vlastnost. Pro jeho vztah k Eugenii by jej mnozí moachisticky a konzervativně uvažující jedinci mohli označit za suchara, mě naopak uchvátil tím, co by si zřejmě většina lidí přála, aby k nim jeho/její protějšek cítil - Lorenzo Eugenii miluje přesně takovou, jaká je, bez výhrad, bez podmínek. S dobře vykreslenými postavami se pojí i jejich bezchybné a velmi povedené herecké ztvárnění. Bezkonkurečním parním válcem celého filmu je po všech stránkách úchvatná a půvabná Hanna Schygulla v roli Eugenie. Pihovatá Isabelle Huppert je velmi roztomilá a konečně vím, proč jedna česká zpěvačka natočila skladbu o Marcellu Mastriianim :-). Jednu hvězdičku ubírám jen za občasnou hodně velkou rozvolněnost vyprávění, která mě skoro uspala. Ale jinak výborný, trochu netypický, ovšem krásně pojatý zážitek. (06.04.2012)

Tak tohle je pěkně kontroverzní snímek. Vyžaduje od diváka značný nadhled jak co se týče sexuální otevřenosti, tak dějové uchopitelnosti. Film v podobném duchu jsem asi dosud neviděl a ani nevím, k čemu bych ho dokázal přirovnat. Začátek je v rize Lolitovském duchu. Dětská role Piery je skvěle zvládnutá německou herečkou Bettinou Gruhnovou. Její vyzývavé pohledy a scény, kdy se nechává postupně líbat zástupem chlapců nebo osahává nahé tělo dospělého muže, nám napovídá, že zdědila nymfomanické sklony po své matce. Škoda, že Gruhnova nikdy nedokázala vystoupit ze stínu své dětské hvězdy a upadla v zapomnění. V dospělém věku hraje Pieru Isabelle Huppertová. Předvádí jeden ze svých tradičních a opět skvělých výkonů. Ještě jsem neviděl film, kde by hrála „normální“ ženskou. Všude hraje nymfomanky, šlapky, psychicky narušené nebo úchylné postavy. Ne že by jí to nešlo. Naopak. :-) Jen škoda, že byla takto zaškatulkovaná neboť její herecké schopnosti jsou mnohem širší. Hanna Schygulla je též skvělou herečkou. Její role matky Piery, nervově labilní nymfomanky, pro mě byla milým překvapením oproti filmu KLAUNOVY NÁZORY, kde mě nezaujala. I tak pro mě zůstává v tomto snímku Isabelle číslo jedna, druhá půlka filmu je prostě její. Nic na tom nemění ani Mastroianni. Ten byl upozaděn a pouze odehrál, co se chtělo. Tomuto filmu vládnou ženy. Je doslova nabitý estrogenem. Pokud jde o sexuální otevřenost, setkáváme se tu se záběry na nahá těla včetně genitálií. s pedofilií, incestem, homosexualitou a různými sexuálními úchylkami, které se mění s ohledem na vývoj postav. Zejména Piery. Pochopit myšlení jednotlivých postav, je pro diváka obtížné. Režisér nedává prakticky žádné nápovědy a jen nám promítá dění, které se zakládá na ze společenských hledisek nenormálních vztazích členů rodiny. Právě v pochopení vztahů je klíč k porozumění děje. Vyžaduje to zamyšlení a pokud možno i druhé shlédnutí. Určitě to není jednoduchá podívaná a klade mimořádné nároky na pozornost diváka. Ferreriho koprodukční režie, při níž si bere k ruce herecké hvězdy Itálie, Německa (SRN) a Francie, si tuto pozornost zaslouží. 74% (22.12.2010)

Nepříliš povedený, chaoticky vyprávěný, přesto pozoruhodný, vizuálně vytříbený film, který skýtá nejedno (šokující) překvapení. Pro mě je záhadou herecké ocenění Hanny Schygully, která jednak nehrála adekvátně roli, ale především byla jako neurotická, až psychotická nymfomanka špatně obsazena; nejenže Mastroiannimu a Huppertové nestačí, ale ani ve trojici s nimi "nefunguje" (což by snad mohla, kyby roli pojala jinak), přitom to je o rodině, která je sice výstřední a nešťastná, ale její členové se mají rádi. Škoda. Ale byl to odvážný pokus. (09.07.2007)

Film, u kterého je opět celkem zavádějící popis. Je to film o dětství a dospívání Piery (Isabelle Huppert, jako dítě Bettina Grühn), které je silně ovlivněno její matkou a otcem. Matka Piery, Eugenia (Hanna Schygulla) je nymfomanka, které je jedno, co si o ní ostatní myslí. Má svůj svět, je jí upřímně jedno, že jí bude chtít malá Piera napodobovat, či jestli, kdy a s kým bude mít první sexuální zkušenost. Je schopna se nechat ponižovat, stýkat se s cirkusáky a osud jejího manžela je jí lhostejný. Žije jen pro své ukojení a pro svou radost. Otec Piery, Lorenzo (Marcello Mastroianni) je komunistickým funkcionářem, který miluje svojí ženu, ale který postupně rezignuje na možnost její změny. A když musí skončit i jako funkcionář, uzavírá se sám do svého světa a dožívá na psychiatrické klinice. A tak z Piery vyrůstá bisexuálka, která neváhá využívat sex jako svoji zbraň a prostředek k tomu, aby dosáhla toho, co chce. (22.02.2010)