Příběh Piery

Možná je můj sexuální liberalizmus tak bezbřehý, nebo jsem úchyl, ale mě se podobně laděné příběhy prostě strašně líbí. Uznal bych, že je film vyprávěn trochu nezvyklým způsobem, hodně rozvolněně a tu a tam pomocí scén, které k dějové linii nemají prakticky žádný vztah. Uchvátil mě ale hned několika věcmi najednou. Až hippie sexuální rozvolněností, ten film srší erotickým napětím, přesto se v něm toho zase až tak moc erotického neděje, spíše jen náznakově, čekal bych to i otevřenější. Líbí se mi ta vztahová otevřenost, kdy se všichni mají rádi a neřeší, jak to zrovna dávají najevo a že to není zrovna moc podle prověřených a platných norem. Strašně se mi líbilo vykreslení hlavních postav, dychtivou Pierou počínaje, přes výborně pojatou Eugenii a přesně sednoucího Lorenza, který má jednu úchvatnou vlastnost. Pro jeho vztah k Eugenii by jej mnozí moachisticky a konzervativně uvažující jedinci mohli označit za suchara, mě naopak uchvátil tím, co by si zřejmě většina lidí přála, aby k nim jeho/její protějšek cítil - Lorenzo Eugenii miluje přesně takovou, jaká je, bez výhrad, bez podmínek. S dobře vykreslenými postavami se pojí i jejich bezchybné a velmi povedené herecké ztvárnění. Bezkonkurečním parním válcem celého filmu je po všech stránkách úchvatná a půvabná Hanna Schygulla v roli Eugenie. Pihovatá Isabelle Huppert je velmi roztomilá a konečně vím, proč jedna česká zpěvačka natočila skladbu o Marcellu Mastriianim :-). Jednu hvězdičku ubírám jen za občasnou hodně velkou rozvolněnost vyprávění, která mě skoro uspala. Ale jinak výborný, trochu netypický, ovšem krásně pojatý zážitek. (06.04.2012)

Od Ferreriho jsem tedy zvyklý na mnohem větší kvalitu. Příběh Piery je velmi podivný film, ale bohužel ne tím správným "ferreriovským" způsobem. Nutno říci, že upadl v zapomnění naprosto zaslouženě. Vyprávění působí dojmem, jakoby někdo namátkou trhal stránky ze scénáře a navíc ty se zajímavějším obsahem. Film jako takový se zuby nehty drží alespoň na hranici průměrnosti a zaujal mě pouze saxofonem Stana Getze a občas probleskující posmutnělou atmosférou. (02.08.2012)

Bohužel, i když jde o zajimavé téma - z hlediska vnějšího světa jde o nemocné lidi, oni jsou však spokojení uvnitř své rodiny (matka schizofrenička, otec milující její sexuální neukojenost a zároveň trpící její nemocí, dcera jejich mistrovské dílo), kterou berou jako něco naprosto normálního - Ferreri, mimo barevných širokoúhlých kompozic (jedna hvězdička), natočil vlastně obyčejné domácí video. Film je jen jen sledem scének ze života jedné rodiny, kde se sexualita bere jinak než v okolním světě. Není na tom vlastně nic šokujícího (lidé si dneska své penisy a bobříky ukazují přes internet) a ani zajímavého.To už si raději přečtu odborné psychiatrické pojednání, než sledovat takovou nudu. (22.06.2009)

Film, u kterého je opět celkem zavádějící popis. Je to film o dětství a dospívání Piery (Isabelle Huppert, jako dítě Bettina Grühn), které je silně ovlivněno její matkou a otcem. Matka Piery, Eugenia (Hanna Schygulla) je nymfomanka, které je jedno, co si o ní ostatní myslí. Má svůj svět, je jí upřímně jedno, že jí bude chtít malá Piera napodobovat, či jestli, kdy a s kým bude mít první sexuální zkušenost. Je schopna se nechat ponižovat, stýkat se s cirkusáky a osud jejího manžela je jí lhostejný. Žije jen pro své ukojení a pro svou radost. Otec Piery, Lorenzo (Marcello Mastroianni) je komunistickým funkcionářem, který miluje svojí ženu, ale který postupně rezignuje na možnost její změny. A když musí skončit i jako funkcionář, uzavírá se sám do svého světa a dožívá na psychiatrické klinice. A tak z Piery vyrůstá bisexuálka, která neváhá využívat sex jako svoji zbraň a prostředek k tomu, aby dosáhla toho, co chce. (22.02.2010)

S živelnou a zároveň bezbrannou odvahou nejprve Pieřiny matky, pak Pierry a nakonec i jejího otce objevovaná bezprostřednost lidského bytí a nezrušitelnost vztahů, do nichž je osud člověka rozepsán, které jsou mu dané k nakládání a začínají se rozvíjet už s prvním novorozenčím nádechem, a tedy je tu zachycena i postupně a rozechvěle odkrývaná svoboda s nimi nakládat tvořivě, a přese všechno zamilovaně. Láska jako poznaná nutnost. A báječný film, který je především a právě poutavou, v každém okamžiku dobrodružnou historií jednoho takového poznávání života mezi svými lidmi, neztrivializovaný konceptem, ideou ani filosofií. Překrásný příklad toho, že za necelé dvě hodiny lze obsáhnout možná i třicet let trýznivě, bláznivě, hmatatelně konkrétních dějin mladého života ve světě a jeho finálního přijetí. *** Obě herečky jsou tu božské, lidské, životné, ženy. (30.07.2014)