Režie:
Marco FerreriScénář:
Marco FerreriKamera:
Ennio GuarnieriHudba:
Philippe SardeHrají:
Isabelle Huppert, Hanna Schygulla, Marcello Mastroianni, Angelo Infanti, Laura Morante, Tanya Lopert, Maurizio Donadoni, Fiammetta Baralla, Laura Trotter (více)Obsahy(1)
Režisér Marco Ferreri stvořil iracionální erotický pamflet o poněkud netypické rodině: o stárnoucí nymfomance, upracovaném a odevzdaném manželovi a jejich dceři posedlé sexem, která ve své sexuální i citové dezorientaci sdílí lože jednou s otcem, jindy s matkou. Mezi blouděním a omyly svých rodičů nakonec Piera nalezne vlastní životní cestu: rozhodne se stát herečkou ... Ferreriho snímek inspirovala autobiografická knížka herečky Piery Degli Esposti. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (23)
Atmosféra filmu skvele zodpovedá rozháranému citovému a myšlienkovému rozpoloženiu dospievajúcej Piery. Výjavy bez vysvetlenia, záhadná prítomnosť niektorých postáv aj chýbajúce pointy scén diváka dráždia a znepokojujú. Matka - sexuálne radodajná, indolentná (ľahostajná) schizofrenička, otec - zaneprázdnený komunistický intelektuál, hľadiaci na excesy svojej ženy kľudom človeka, čo všetko prekukol. Liečba matky elektrickými šokmi, ani otcov pobyt na psychiatrii neprináša spásu a rodinnú pohodu. Piera sa rodičov snaží udržať pokope, no prebúdzajúca sa pudovosť ju len k incestu dokope. Provokujúce scény nahoty s prvkami krvismilstva a pedofílie svedčia Ferreriho povesti vyhláseného škandalistu. ()
Autobiografická kniha herečky Piery Degli Esposti - filmy podle skutečně žijících postav ty já můžu. Ale incest s vlastními rodiči ? A dokonce s Mastroiannim ?! No to mi ho vyndej, to snad ani nemám zapotřebí vidět... No jo, ale známý režisér, v Cannes 1983 cena pro Hannu Schygulla... No tak mě zabte, já jsem TO viděl. Předesílám, že incest zásadně neschvaluji a to ani blahé paměti Caligulovi, ani dnes fotografovi Saudkovi, přestože na té slavné polibkové fotce jim to (jemu a jeho vlastní dceři) moc sluší. Nicméně, pokud to u tématu incestu nebude znít nepatřičně, film je natočen s jistou dávkou poetiky (tak, a teď jsem odkopal...) a kromě tu explicitního, tu jen náznakového zobrazování nejrůznějších sexuálních zkušeností čiperné holčiny (však měla být po kom) obsahuje i dost jiných, sexuprostých, ale silných a znepokojivých obrazů ze života. Jako třeba ty elektrošoky na psychině... ()
Nenechte se odradit nízkým hodnocením, prostě to vydaly Levné knihy a vidělo to moc, ehm, diváků Hřebejka. Je to krásný film; je těžký na první shlédnutí (však jsem to poprvé odpískal po 20 minutách) - ruší či zneklidňuje už hranatá estetika raných osmdesátek (proti časovému zařazení od 2. sv. války dále hraje víc prvků - účes Schygully, hudba, lascivnost); velmi netypický je způsob vyprávění, obrazy přicházejí a mizí bez jednotícího prvku, občas jsme nadlouho vyrušeni nedůležitou a nepříjemnou epizodkou (koncert popové zpěvačky), důležité věci zas proběhnou a pokud je nezachytíš, ztratíš se v příběhu. Nečekejte nic šokujícího, nejsilnější tady není předvádění podob morálky, ale smutek ze ztrát - ztráty lásky, blízkosti, života. První, co se mi z filmu začalo vracet byly mnohé jitřní záběry exteriérů měst ve stylu italského fašistického funkcionalismu. Pak jsem to chtěl vidět celé znovu a zůstal jsem přikovaný. Objevil se charakter hlavní hrdinky a s ním Schygulla - hnaná a svobodná, milující a přitom i lhostejná, bláznivá a tragická. Objevil se smysl leckterých scén, vynořila se podivná poetika vyprávění v náčrtu. Jeden z nejkrásnějších momentů filmu je u posvátného pramene s divým mužem a k tomu sólo Stana Getze. ()
S živelnou a zároveň bezbrannou odvahou nejprve Pieřiny matky, pak Pierry a nakonec i jejího otce objevovaná bezprostřednost lidského bytí a nezrušitelnost vztahů, do nichž je osud člověka rozepsán, které jsou mu dané k nakládání a začínají se rozvíjet už s prvním novorozenčím nádechem, a tedy je tu zachycena i postupně a rozechvěle odkrývaná svoboda s nimi nakládat tvořivě, a přese všechno zamilovaně. Láska jako poznaná nutnost. A báječný film, který je především a právě poutavou, v každém okamžiku dobrodružnou historií jednoho takového poznávání života mezi svými lidmi, neztrivializovaný konceptem, ideou ani filosofií. Překrásný příklad toho, že za necelé dvě hodiny lze obsáhnout možná i třicet let trýznivě, bláznivě, hmatatelně konkrétních dějin mladého života ve světě a jeho finálního přijetí. *** Obě herečky jsou tu božské, lidské, životné, ženy. ()
Film, u kterého je opět celkem zavádějící popis. Je to film o dětství a dospívání Piery (Isabelle Huppert, jako dítě Bettina Grühn), které je silně ovlivněno její matkou a otcem. Matka Piery, Eugenia (Hanna Schygulla) je nymfomanka, které je jedno, co si o ní ostatní myslí. Má svůj svět, je jí upřímně jedno, že jí bude chtít malá Piera napodobovat, či jestli, kdy a s kým bude mít první sexuální zkušenost. Je schopna se nechat ponižovat, stýkat se s cirkusáky a osud jejího manžela je jí lhostejný. Žije jen pro své ukojení a pro svou radost. Otec Piery, Lorenzo (Marcello Mastroianni) je komunistickým funkcionářem, který miluje svojí ženu, ale který postupně rezignuje na možnost její změny. A když musí skončit i jako funkcionář, uzavírá se sám do svého světa a dožívá na psychiatrické klinice. A tak z Piery vyrůstá bisexuálka, která neváhá využívat sex jako svoji zbraň a prostředek k tomu, aby dosáhla toho, co chce. ()
Reklama