Kvílení

Bukva Allen, který se proslavil dvěma skutky: Napsal debilní Kvílení a byl králem majálesu v osmašedesátém. Jinak to byl odporný arogantní kretén, kterého jsem měl tu čest poznat při jeho návštěvě po sametovém pravdoláskavém převrácení k lži a zlodějině. Tlustá, chlupatá buzna a těžká smažka. Ale jako dokument o praseti je to povedená blamáž. Jo, a nepište mi. (18.01.2012)

Za prvé: Ginsberg nebyl revolucionář, ani duší, proto se celá jeho práce staví jinam než bych očekávala. Za druhé: je zřejmé, jak dokládá i poslední rozmluva Ginsberga ve filmu, že jeho chápání sebe samého bylo ovlivněno dobou víc, než bylo nutné. Za třetí: i kdybych se nepřiřadila k obhajovačům, že jeho sbírka "Kvílení" byla geniální, byl svým působem geniální on, neb se vzepřel konzervativním tendencím a ukázal na prostor, který do té doby nebyl až tak profláknutý. FILMOVĚ: ty čtyří prolínající se formy mě vážně dostaly a přiznám se, že jsem si film musela párkrát vrátit, abych rozuměla plně tomu spojení obrázků, veršů a vysvětlování významu jeho vlastními slovy. Taky mě neskutečně překvapilo, jak ty čtyři roviny zapadly do sebe, za což asi vděčím filmařům, jejichž první celovečerní počin za to stojí. Franco, budiž ti třikrát sláva, asi by měl možná Ginsberg radost, kdyby tě viděl. (14.01.2011)

Vždycky jsem si chtěla přečíst Ginsbergovo Kvílení, ale znáte to, jedno pro druhý... tak proč nevyužít příležitost a nenechat si dílo předložit v podobě téměř autorské? Lze se domnívat, že tvůrci byli dílu schopni porozumět natolik, že mohli předat dál a zřejmě udělali, co mohli - od výběru Jamese Franca, přes hrané čb pasáže míchané s dokumentárním stylem v barvě, dobové záběry, fantasmagorické animace, atmosférický piano doprovod až po přednes poezie samotné - to vše vcucne diváka do víru básníkova pološílenství, i když v momentech, kdy je už už navázáno tenké pouto pochopení, dochází k jeho zpřetrhání soudními humoreskami, kde se zástupci světa rozumných navzájem ubíjejí argumenty o formálních hranicích obscénnosti v literatuře - nejspíš pro zachování zdravého odstupu, ale rozhodně i pro složku zábavnou, a to hlavně ve chvílích, kdy žalobce ironickým tónem předčítá kontroverzní úseky a vyžaduje racionální vysvětlivky, jakoby se nikdy nesetkal s hipstery s andělskými hlavami, celé žhavé po prastarém nebeském kontaktu s hvězdným dynamem ve strojovně noci... Byla jsem... pobavená :-) (09.06.2012)

Za rok 2010 povazujem za najlepsi film Jamesa Franca 127 hodin. To bol fakt surovy a tvrdy survival film. Bohuzial vsak natocil aj tuto zlataninu. Jedine co som pochopil bolo to, ze ide o rozbor basne Ginsberga a o sudny proces. Franco ma tymto sklamal, je tu kopa nudy, ba co je este horsie, uchylnosti. A ja uchylarny otvorene nenavidim. Som za kazdu saleninu /odtal potal/ ale ovorene nenavidim uchylne veci. A tu ich je kopa. Plus dialogy, u ktorych som si nie isty, ci im samotny Franco vobec rozumel. 5 % (12.04.2014)

Okouzlující. Animace básně mě sice zaskočila, tak bych si to asi já určitě nepředstavoval, ale tvůrci asi jo, na což mají právo a to jim neberu. Francovi Ginsberg neuvěřitelně sedl, podoba třeba Petera Orlovského nebo Ferlinghettiho taky seděla, a soud byl neuvěřitelně přesnej. To bych rád vzkázal všem, co tady kritzujou ten soudní proces, že byl vykreslenej příliš jednostranně a se záporným vyzněním pro žalobce: přesně takhle ten soud proběhl, chytrolíni. Závěrečný rozsudek soudce Claytona Hardinga je citován takřka doslova, podobně další výroky, existujou o tom dostupný materiály, knihy, což byste věděli, kdybyste nebyli líní trochu číst (viz dementní komentář Morien a pár dalších, co naštěstí nejsou tak vysoko). Mě film nadchl a litoval jsem jedinýho - že je zoufale krátkej. (A po pročtení dalších komentářů nemůžu nepřidat vzkaz: Kdokoli dal míň jak čtyři hvězdy, tak ví o beatnicích s prominutím úplný hovno, jakkoli se i ohání láskou k nim. To je prostě fakt.) (14.08.2012)