Odbor městské zeleně

Parks and Recreation má problém s první sérií u které spousta lidí skončí, protože v těch šesti dílech toho není zrovna moc, co by upoutalo. Druhá série ale rozjíždí už s normálním počtem dílů výborný komediální seriál s úžasnými postavami, jejichž charakter se u některých z nich od první řady trochu změnil (hlavně Leslie). Do třetí série konečně zasáhly nové postavy zodpovědného nerda Bena Wyatta a optimistického Chrise Traegera. Spolu se snaživou Leslie, sestřičkou Ann, vše nenávidějící April, penězi a technologií posedlého Toma, přerostlým dítětem Andym, nešikovným Garrym (Terrym, Jerrym), věčně pohodovou Donnou a hlavně Ronem Swansonem, který si ze všecho nejvíc váží ticha, odbývání vládní práce, řezbářství a pořádného fláku masa, tvoří tenhle tým na oddělení parků a rekreace od třetí série jeden z nejlepších komediálních seriálů současnosti. V každém díle je nejmíň jedna hláška co stojí za zapamatování a dost možná jediný seriál, kde miluju každou postavu a každý pár je dokonalý, ať už April a Andy nebo Leslie a Ben nebo snad Ron a Lucy Lawless. S každou řadou posunovali laťku výš a výš, aby pak přišlo fantastické finále, které osobně řadím spolu s Přáteli na nejlepší a nejdojemnější ukončení sitcomu, co znám. I ve finále se projevilo jak moc tvůrci své postavy znají a dokázali každému z nich skvěle naplánovat budoucnost až někdy do roku 2048. (21.03.2015)

Sice nepřiznaný, ale o to lepší „remake“ zámořské verze Kanclu, který si namísto kancelářských krys a vztahů na pracovišti bere na paškál místní samosprávu, byrokracii a tak vůbec. „Jakože dokumentární forma“ i „jakože bereme se smrtelně vážně“ styl humoru zůstaly zachovány. Navíc si to již pěkných pár sezón drží vysokou úroveň kvality (resp. ji stále navyšuje, jelikož první dvě sezóny jsou nejslabší, jakkoli ne špatné, spíše nevyrovnané). Přes veskrze sympatické obsazení plné nosných postav to však z velké části stojí na Amy Poehler, která si naštěstí svou ústřední neschopnou ambiciózní optimistickou političku „puntičkářsky dodržující veškeré pravidla, tak až je to otravné“ (a tak trochu naivní tupou blondýnku) nebývale užívá. A tam kde byl Carrel excentrický, je ona za všech okolností sympaticky civilní a v důsledku toho mnohem více vtipná. Každopádně jestliže již původní Kancly nikdy nebyly sitkomy k popukání, tak zde to platí dvojnásob. Je to nekonfliktní a v jádru vlastně mile přátelské a spíše konstantně zvedající koutky úst než vyvolávající salvy smíchu. (15.09.2014)

1. a většinu 2. sezony je nutné přeskočit. Seriál dokazuje, že může být zábavný i bez přidaného smíchu za každou větou, jako u většiny daleko, bezdůvodně, populárnějších mainstreamových seriálů. Jak sám Rob Lowe řekl, seriál je postaven na "steroidových verzích" samotných představitelů jednotlivých postav. A funguje to skvěle. Vážně škoda, že tenhle seriál vznikl ve stínu TBBT, HIMYM a TAHM. (24.04.2020)

Výborně trhlé postavy, hlavně Amy Poehler válí. Má to slušný potenciál. Druhá řada neskutečně zvedla laťku a ty 4* si rozhodně zaslouží. Za 3. řadu musím zvednout hodnoceni na 5*, protože takové výbuchy smíchu jsem u seriálu už dlouho nezažila. Velkou zásluhu na tom mají nováčci Adam Scott a Rob Lowe a samozřejmě Nick Offerman jako mocný Ron Swanson. (16.05.2009)

1. série: Nadějný úvod stavící na neotřesitelném charismatu Amy Poehler. 70% ____ 2. série: Hlavním nedostatkem druhé řady je absence hlavní dějové linky, kterou ovšem hravě vynahrazují epizodní příběhy kopající do všeho co je pro Amíky tabu. Pod prvoplánovitou epizodičností se skrývá promyšlený plán, jak přiblížit divákovi postavy co nejblíže, aby si k nim vybudoval vztah. Tento krok je následně zužitkován v závěrečně ďábelské dvou epizodě, která stojí čistě na sympatiích k postavám. Druhá řada je ve výsledku promyšlenější, než se na první pohled může zdát. 75% _____ 3. série: (24.02.2014)